V barvách chorobných | Žít je tak odporno a umírat nudno!

V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích 1880–1914, v Obecním domě v Praze do 18.2.2007, otevřeno denně 10-18h, vstupné 100,-/50,- Kč, doprovodný program na www.obecnidum.cz a www.taktika-muzika.info, 8.3.2007-17.6.2007 v Moravské galerii v BrněJak výstava, tak kniha jsou velkolepě pojaté. Ačkoliv by se mohlo zdát, že dekadence je provařené téma, u něhož vás jen tak něco nepřekvapí, opak je pravdou. Instalace je vydařená po architektonické i koncepční stránce, zrovna tak z hlediska výběru děl. Je to trochu paradoxní, ale tím, že NG některá přislíbená díla nakonec odmítla zapůjčit, dostaly ty méně známé nebo úplně neznámé artefakty ze soukromých a regionálních sbírek ještě větší prostor. Takže pro českou dekadenci stěžejní dílo – voskovou plastiku Utopená kočka Jana Štursy - zde sice nenaleznete, ale možná vám to nakonec nebude tolik vadit. Navíc katalog se sice shoduje v koncepci s výstavou, ale využívá možnosti doplnit text reprodukcemi všech v Čechách dostupných děl, stejně tak i pracemi zahraničních umělců, které se stávaly inspirací. František Kobliha, Z cyklu Pohlaví, po 1910, fotolitografie, papír, 16 x 19 cm, Památník národního písemnictvíKarel Hlaváček, Můj Kristus (autoportrét), 1897, tužka, papír, 24,2 x 21,2 cm, Památník národního písemnictvíVýstava jako imaginární příběh dekadentního tvůrceTéma dekadence rozčlenil kurátor výstavy a autor publikace Otto M. Urban do čtyř velkých okruhů, které se dají číst jako jeden životní příběh dekadentního umělce. Tím se příjemně vyřešil problém s instalací nebo chronologií. Okruhy na sebe navazují, neboť se vztahují k životu tvůrce – on a vnímání sebe sama, jeho femme fatale a láska vůbec, pak umělcovy halucinace a nakonec smrt. Grafika s úryvky z dobové poezie dotváří atmosféru a reaguje na tématické okruhy i v rámci jednotlivých malých výstavních prostorů. Díky tomu to není jen přehlídka děl, ze kterých by na vás mohly padnout chmury a deprese (třeba i z nepřehlednosti instalace), ale naopak souvislý řetězec motivicky spřízněných obrazů, kreseb, grafik a soch. Až do konce výstavy budete také překvapováni množstvím pro vás neznámých ilustrací. Zarazí vás především svojí odvahou, otevřeností a fantazií. Pro umění dekadence byla důležitá především manifestace individualismu a nezávislosti či subjektivity, stejně tak zaměření na tabuizovaná témata jako sexualita nebo satanismus.Zachmuřený, zhýralý, morózní…součástí instalace se stanete i vy samiAutoportréty umělců představují zachmuřené a do sebe ponořené individualisty, dandyovsky oblečené muže bez klasických atributů výtvarníků, jak tomu bývalo po staletí. V několika případech jsou ozvěnou nedůstojného postavení umělců ve světě, jako př. socha Quido Kociána Umělcův úděl – šíleně vyhlížející postava užírající paletu. S psychologickými studiemi tehdejších vědců souvisejí zobrazení davu. Samotné výrazy postav naznačují snadnou manipulovatelnost masou lidí a z toho plynoucí nebezpečí. Umělci se zabývali také vraždou a sebevraždou (inspirováni Dostojevského postavou Raskolnikova nebo i vědeckou prací T. G. Masaryka). Znovu se na scéně objevil Hamlet, Krysař, Máchův Máj, motiv padlého anděla, mnicha nebo sebestylizace do postavy Krista (nebo Antikrista). Toto téma se rovněž objevilo i ve fotografii (František Drtikol), do výběru byly také zařazeny kubistické práce. Quido Kocian, Umělcův úděl, 1900, patinovaná sádra, 66 cm, Galerie plastik, Hořice, dobová fotografieEmil Holárek, Anděl, po 1910, olej, plátno, 115 x 84 cm, Památník národního PísemnictvíDémon láska – tragika milostného citu, žena jako oběť i původce zničeníLáska jako zápas, hra, věčné drama, kterému nelze odolat, s nevyhnutelně špatným koncem, tedy smrtí. Vděčnou inspirací byli mytologické postavy, nestvůry vodní i suchozemské, satyři zápasící s krásnými nymfami. Ženská postava byla však spojována rovněž s vampírem, který muže vysává a bere mu životní sílu. Nepříliš kladně byly pojaty divoženky a víly svádící mladíky nebo lepé ženštiny dorážející na svatého Antonína. Dekadentní umělci se rádi zabývali naivitou a bezradností puberty, mateřstvím, které je vlastně jen předáváním prvotního hříchu, ukřižovanými (opět Drtikolovy fotografie)… projednou je obětí žena – třeba Ofélie (tu Konůpkovu vidět prostě musíte!), podruhé zase muž – příběh Jana Křtitele a Salome jsou pouze jedním z mnoha. U některých kreseb s tímto motivem byste byli schopni zavrhnout celé ženské pokolení pro jeho krutost, jindy je téma psychologicky propracovanější a Salome je představena nejen jako vražedkyně, ale také jako trpící oběť nezvládající své protichůdné pocity. Markýz von Bayros, Bílý páv, 1910, akvarel, kvaš, papír, 51,8 x 22 cm, soukromá sbírkaFrantišek Drtikol, Salome, 1913, bromolejotisk, 28,6 x 22,8 cm, Uměleckoprůmyslové museum v PrazeSatanické halucinace – temný svět démonů a noční můry rozjitřené imaginaceSpiritismus, hermetické nauky a poznávání umělých rájů prostřednictvím hašiše, opia, morfia…halucinace. Somnambulismus, hypnóza, vizionáři, věštkyně, čarodějnice, démoni, satan. To jsou všechno motivy, které se hojně objevovaly v umění dekadentů. Kromě toho lákala umělce i tajemná krajina, měsíc, proměny přírody, večerní šero, v noci pak bludičky… Zoufalství od Františka Kavána vzniklé těsně před koncem století je neuvěřitelně expresivní dílo, u kterého se na nějakou tu chvíli zastavíte, ať už chcete, nebo ne. Panuškovy démony a upíry si zřejmě budete pamatovat hlavně z výstavy Mařákových žáků, naprosto neuvěřitelnou novinkou pro vás budou originální lepty Richarda Teschnera plné podivných postaviček – něco mezi skřítky, broučky z pralesa, božstvy z jiných planet nebo teletubbies. Na krátký čas se s démony umělecky potýkal dokonce i Alfons Mucha. V tomto okruhu mají své místo také pohanské modly a sfingy. Nejsou pokaždé spojovány s duchovnem, ale rovněž s životní cestou člověka-umělce nebo erotikou. Kresby Alfreda Kubina mohou být obdivovány pro perfektní zvládnutí, stejně tak však pro fantazii a krutost, respektive narativnost, díky níž se hrůzné konce postav odehrávají v hlavách diváků. Jan Zrzavý, Náměsíčník, 1913, olej, plátno, 81 x 45 cm, Západočeská galerie v PlzniFrantišek Kaván, Zoufalství, 1898-1899, tempera, karton, 20 x 29 cm, soukromá sbírkaOčistec smrti – mrtvola posadila se na marách a dívá se strnule na mne…Smrt je zde představena jako nevyhnutelný konec, ať již dobrovolný, či nikoliv. Je zobrazena alegoricky v podobě kostlivce nebo ghúla, představují ji i nemoci. Mor odkazuje ke středověku a symboličnosti námětu, spála a souchotiny naopak téma aktualizují k vyjádření utrpení soudobého člověka. V pozdějších letech jsou obrazy se smrtí reakcí na, do té doby nepředstavitelnou, ničivost první světové války. Smrt byla spojována také se stavy úzkosti, strachu a nočními můrami. To, co dělá vždy výstavu oproti publikaci výjimečnou, je citlivost kreseb na světlo. Máte je možnost vidět v galerijních sálech pouze krátkodobě, než opět zmizí na určenou dobu do depozitářů. V Obecním domě naleznete cyklus Prostibolo duše Karla Hlaváčka, jednoho z nejvýznamnějších představitelů české dekadence (a časopisu Moderní revue). Série vyšla v nákladu 35 výtisků v roce 1897 v Knihovně Moderní revue jako její 15. svazek, a zároveň první výtvarné album. Inspirací byly Hlaváčkovy verše stejnojmenné sbírky další výrazné persony tohoto hnutí, Arnošta Procházky, vydané o tři roky dříve. Pokud znáte některé umělcovy kresby, budou to pravděpodobně právě tyto. Doprovodný program – přednášky, koncerty, filmy i literární večery Celý projekt je opravdu dotažen do puntíku. Co vám již bohužel uteklo, jsou přednášky Tomáše Pospiszyla a Petra Wittlicha, literární večer s Ivanem Wernischem, setkání s Eugenem Brikciem, přehlídka filmů v Ponrepu, koncert velmi dekadentní Vladivojny la Chiy a Varhana Orchestroviče Bauera v Akropoli nebo dvoudenní konference Dekadence a současné umění. Stále však ještě máte možnost užít si literární večer s J.H.Krchovským (25.ledna) a navštívit přednášky Marie Rakušanové (1.února), Miroslava Petříčka (8.února) nebo Romana Musila a Aleše Filipa (15.února), takže není proč si zoufat. Navíc je připraven doprovodný program ve spolupráci s Městskou knihovnou, kde právě probíhá neméně zajímavá výstava (a podobně rozsáhlá) expresionistických tendencí v českém umění - přednášky o výtvarném umění i literatuře, projekce filmů Kabinet doktora Caligariho (1919) a Nosferatu (1922). Publikace – černý klenotČtyřsetstránková publikace vydaná nakladatelstvím Arbor vitae, které je zároveň spolupořadatelem výstavy, obsahuje texty kurátora výstavy Otto M. Urbana, kapitolu Daniela Vojtěcha o pojmu dekadence ve společnosti 19.století a stať Luboše Merhauta, ve které se věnuje dekadenci v literatuře (propojení literatury, zejména poezie a výtvarného umění je pro dekadenci jednou z nejvýraznějších charakteristik; výtvarníci se často pouštěli do psaní a literáti naopak do výtvarného projevu – to se někdy stávalo předmětem kritiky pro jistou neumělost či nedostatečné zvládnutí řemesla, stejně tak se však např. Karel Hlaváček stal renomovaným autorem v obou oblastech). Většinu knihy tvoří obrazová část s komentářem autora. Absolvujete tak vlastně velmi podrobnou komentovanou prohlídku výstavy, lépe řečeno budete zasvěceni do situace ve výtvarném umění na přelomu století - jsou zde totiž také reprodukce artefaktů, které se na výstavu nedostaly nebo i díla ze zahraničních sbírek; stejně tak jako výrazně starší inspirace jako př. listy z Goyových cyklů. Ke kvalitě publikace také přispěla její grafická úprava. Texty a reprodukce jsou doprovázeny úryvky z dekadentní poezie, kultovních knih (Huysmansovo Naruby, Meyrinkův Golem atd.), kritik, dopisů i pozdějších uměleckohistorických studií. Ladislav Šaloun, Hlava Egypťanky, kolem 1905, žlutý mramor, 36 cm, soukromá sbírkaJosef Váchal, Somnambula, před 1910, olej, plátno, 46 x 51 cm, soukromá sbírka