Ulita - rodinný dům z betonu

Záměrem architekta bylo navrhnout v souladu s přírodou místo, které bude často navštěvováno po mnoho let. Výsledkem je oblá konstrukce tvaru velké ulity položená na zemi uprostřed lesa. Být v souladu s přírodou není pouze v jejím využívání – je to o soužití. Existence konstrukce závisí na její síle v přírodě obstát. Obytný prostor je konstrukcí ulity oddělen od „divočiny“ a stal se víc než pouhým přístřeškem – je chráněn před přírodou a poskytuje požadované pohodlí.

Drsné klima v okolí japonské Karuizawy, nízká teplota a vysoká vzdušná vlhkost, způsobuje, že řada domů postavených tradičním způsobem chátrá. V důsledku toho nejsou mnohá venkovská sídla po léta užívána, což přispívá k jejich dalšímu chátrání. Přestože v regionu se beton jako stavební materiál nepoužívá, jeho použití pro „Ulitu“ spolu s tvarem konstrukce ji pomůže ochránit proti vlhkosti.

Nenápadné a neokázalé stírání hranic mezi lidským životem a záhadnou, nejednoznačnou přírodou je japonskou předností. Jenomže tento ideál může být dosažen pouze a jen pedantskou pozorností a každodenní péčí o „divočinu“ okolo domu. To je možné u celoročně obývaných domů, ale pro víkendové vily je to pouhá teorie. Musí-li každé návštěvě vily předcházet hodiny či dny údržby, proč se obtěžovat? To neodpovídá jejímu účelu. Vlastnit dům, který je součástí okolní přírody, tak může být zajímavé pouze pro toho, kdo je připraven věnovat spoustu času jeho údržbě. Jde to, ale za předpokladu, že venkovská sídla nejsou pořizována pouze pro víkendy. Hlavním záměrem bývá možnost užívat místo k odpočinku, pro volný čas, těšit se malebnými výhledy, které se neomrzí – vše v sousedství přírody. Podobně jako u mnoha moderních soch umístěných v japonských parcích a zahradách i zde architekt usiloval začleněním prostorové konstrukce do přírodního prostředí o jeho vylepšení, pozvednutí.

KOMPOZICE OBJEKTU

Cílem bylo postavit dům kolem velké jedle – centrálního bodu místa, s řadou borovic v hlavním výhledu. Původní návrh skořepinové konstrukce s 3D zakřivenými povrchy ve tvaru C bylo nutné přepracovat vzhledem k rozpočtu a zvolenému postupu výstavby. Výsledkem je betonová konstrukce mající v půdorysu tvar písmene J a skládající se ze dvou různě velkých válcovitých hmot oválného řezu tvořených pouze 2D křivkami menšího objemu, než měl počáteční návrh. Ve vrcholu má ovál tloušťku 350 mm, která se postupně zvětšuje na 750 mm po obou stranách. Pro snadnou údržbu a jako ochrana před pronikáním vlhkosti do materiálu byl beton opatřen penetračním nátěrem. Podlaha interiéru je 1,4 m nad úrovní terénu, spodní část skořepiny přesahuje ven a podpírá terasu ve stejné výškové úrovni. Zatímco při zběžném pohledu se oválný tvar válcovitého prostoru může jevit marnotratným plýtváním prostorem, jeho funkční využití je maximalizováno umístěním nábytku ve spodní polovině oválného válce.

CENTRÁLNÍ ŘÍDICÍ SYSTÉM

Aby dům mohl být skutečně užíván tak, jak bylo zamýšleno, bylo třeba věnovat přiměřenou pozornost jeho vybavení.

Letní sídla klasického stylu byla v Karuizawě stavěna se záměrem pobývat v nich alespoň měsíc. Pro tak dlouhý pobyt nebylo důležité, že bylo třeba se den nebo dva věnovat údržbě domu. Avšak od chvíle, kdy sem začal jezdit Shinkansen (vysokorychlostní vlak) a cesta z Tokia trvá pouze něco přes hodinu, se stalo běžné přijíždět do Karuizawy pouze na víkend. Krátké návštěvě by měla odpovídat i krátká údržba domu.

Hlavní pozornost při návrhu „Ulity“ byla proto zaměřena na pohodlí jejich uživatelů. Veškeré vnitřní mechanické a elektrické vybavení vysoké úrovně je ovládáno prostřednictvím centrálního řídicího systému pouze třemi tlačítky. Pro zabezpečením domu byl nainstalován biometrický zámek a bezpečnostní systém, podlahové vytápění minimalizuje spotřebu tepla a řeší problémy s vypouštěním systému, kromě toho je účinnou prevencí proti plísním a současně pracuje jako nízkoteplotní velkoplošný systém, který umožňuje příjemné užívání obytného prostoru velkého objemu s velkými okny.

SYSTÉM VYTÁPĚNÍ A VĚTRÁNÍ

Vila bude často užívána pouze krátkodobě, proto je na všech stěnách v interiéru použita tepelná izolace v tloušťce 60 mm, která zajistí v případě potřeby rychlejší ohřátí vzduchu. Pro konečnou úpravu povrchu stěn byl použit nástřik ze syntetické pryskyřice s obsahem vermikulitu, čímž došlo k zvýšení pevnosti povrchu. Úprava je účinná i z požárního hlediska, pohlcuje zvuk a zlepšuje tepelně a vlhkostně izolační schopnosti.

Pod podlahou vznikl na dně válce obloukový prostor, který slouží jako tepelná komora a jsou v něm vedeny rozvody tepla. Podlaha je tak účinně vyhřívána a teplý vzduch může případně proudit rozvody podél oken a zamezit tak chladnému průvanu. Klesne-li teplota v době, kdy budova není obydlena, pod bod mrazu, automatický systém instalovaný pod podlahou spustí program proti zamrznutí. Ohřejí se však pouze instalační prostory pod podlahou a ve výsledku běží „protimrznoucí“ program s výrazně sníženou spotřebou energie. Systém byl dodatečně doplněn také o odvlhčení a nucené větrání s automatickým provozem v průběhu roku. Provozní účinnost celého systému je vysoká.

Redakce děkuje architektonickému ateliéru ARTechnic (www.artechnic.jp) za poskytnuté materiály (texty a fotografie).