Tvoření prostoru: periferie díla Jana Kotěry [2] Svítidla

V roce 1896 se konala v New Gallery v Londýně pátá výstava Arts and Crafts Exhibition. Výstavní sály byly plné návrhů plakátů, vitráží, nábytku, vitrín s užitnými předměty i artefakty. Výstavní sály byly podle tehdejšího zvyku osvětleny velkými prosklenými vyklenutými plochami svrchu denním světlem a sály zdobily ještě řady jednoduchých, industriálních světel.

V roce 1901, krátce po Kotěrově příchodu do Prahy, navrhoval ani ne třicetiletý Kotěra vybavení čínského salonu právníka Ferdinanda Tondera, který měl kladný vztah k hudbě, samozřejmě výtvarnému umění i literatuře a provozoval jeden z posledních pozůstatků společenského salonu. Ferdinanda Tondera známe z minulého dílu z jeho vily v rakouském St. Gilgenu. Tonderův čínský salon je jediným z orientálně laděných prací Jana Kotěry a zasluhuje si proto nebývalou pozornost. Jeho barevná kombinace je zeleno-černo-fialová, stejné barvy použil o třicet let později Adolf Loos v Müllerově vile, která je orientálním nádechem protknuta víc, než si dnes připouštíme. Lustr Tonderova salonu je usazen hned u stropu a visí z něj několik žárovek důmyslně připnutých soustavou lanek s třapci. Naopak k sedací soupravě svítí nízko posazená lampa s klasickým stínítkem, ale u stropu se opět nachází ornamentálně zkomplikovaná lanka.

Jedna z prvních „gesamtkunstwerkových“ realizací Jana Kotěry mimo Prahu, Okresní dům v Hradci Králové, se mohl pyšnit celou sérií originálních svítidel. Ať to byly menší jedno až dvoužárovkové (míníme samozřejmě Křižíkovy obloukovky) lustry, kterým ale samozřejmě nechyběla geometrická konstrukce, tak mohutné lustry s řadou dekorativních mosazných pásů, závěsků, lanek, tyčí a úchytů. Už v Okresním domě je Kotěrovo svítidlo plně dominujícím dekorativním předmětem interiéru, nikoli pouze nositelem světla. Připomeňme velký kruhový lustr do restauračního prostoru.

Další významnou realizací Jana Kotěry byl Národní dům v Prostějově. Kotěra, stejně jako jeho spolupracovníci, Kysela, Preisler, Sucharda, obstarávající uměleckou výzdobu interiérů, zde plně rozvíjí prvek národního svérázu, ale uplatňuje se zde také celá řada mezinárodních vlivů, ať soudobých belgických (Horta, van de Velde) či anglických (Baillie-Scott, Crane, Townsand). Kotěra ze svítidel činí doslova sochařské dílo, což dokládají dva sloupy zakončené ženskými figurami na balkoně sálu, které se na každé straně rozšiřují třikrát čtyřmi kapkovitými stínítky lamp. Ani ostatní reprezentativní prostory nezůstávají zkrátka, schodiště Kotěra cílevědomě krouží kolem sloupu se světelným zakončením, jak to později nejbrilantněji předvedl v hradeckém muzeu, kde tuto konzolu nazývá majákem.

Naopak v kulečníkovém sále Kotěra umisťuje plochá svítidla, která v duchu amerických barů ohraničuje řadou stejně dlouhých skleněných ověsků. Taktéž činí u kulatých lustrů v restaurační části. Plošší a podlouhlý lustr užívá i v soukromých prostorech, jakou byla beze sporu Suchardova vila s ateliérem (1907-8). Na dvou řetězech je zde v dodnes zařízené jídelně zavěšen velmi dekorativní lustr se čtyřmi svítícími tělesy. Naopak vertikální svítidla Kotěra umisťuje do protáhlého prostoru četných schodišťových hal (Mandelíkova dvojvila v Ratboři nebo i Laichterův nakladatelský dům na Vinohradech).

Vskutku nejskvostnějším dílem Jana Kotěry zůstává i co do svítidel jeho muzeum v Hradci Králové. Bohužel na rozdíl od Národního domu v Prostějově nemá muzeum v Hradci Králové žádnou vlastní monografii, ale zde nám více než pomůže článek PhDr. Zdeny Lenderové Svítidla v Kotěrově muzeu v Hradci Králové, který vyšel na internetu v roce 2003 a v nové redakci v bulletinu Kotěrova centra v roce 2009. Kotěra objednal pro nejhezčí výstavní sál v prvním patře (který přisvětlovaly ještě zmíněné světlíky denního světla) obloukové lampy přímo u Křižíka, ale ty měly být původně neviditelné v rámci světlíkového systému. Kotěra však sál osadil provizorními lampami, které zde visely až do první poloviny 20. let. Pak byly odinstalovány a na přelomu 80. a 90. let znovunalezeny a po rekonstrukci na přelomu tisíciletí opět osazeny. Daleko útulněji byla řešena osvětlení v kancelářských prostorech, například na fotografii ředitelny ze 40. let prosvětluje místnost lampa dekorovaná textilními záclonami.

V pozdní fázi Kotěrovy tvorby jeho lustry nabývají mnohem klasičtějších podob. Podíváme-li se do haly Rýdlovy vily v Dobrušce, světlo je řešeno jako klasické tyčové čtyřramenné těleso. Podobně si Kotěra počínal při zařizování jídelny a pracovny dr. Antonína Heverocha, zakladatele české psychiatrie. Právě v době, kdy se stal přednostou ústavu pro choromyslné v Bohnicích, navrhoval Kotěra jeho ženě a jemu toto vybavení, kde důležitou součástí byl klasicizující lustr s mosazným pásem se secesními (!) ornamenty a skleněnými ověsky. Právě pro tento přetradiční vzhled se můžeme domnívat, že je starší než samotné vybavení jídelny. K lustru patřila ještě velká žardiniéra opět z mosazi a shodným dekorem. Na podobný typ lustrů navázali Kotěrovi žáci, především Josef Gočár, a ve svých interiérech lustry s ověsky četně používal.

Ladislav Zkimund-Lender