Tvoření prostoru: periferie díla Jana Kotěry [1] Zahrady

Začneme tématem opravdu okrajovým – zahrady při architektuře Jana Kotěry. Poslední velká monografie Jana Kotěry z roku 2001 se stala opusem pro celou řadu kotěrovských témat, vytyčila směřování poznávání velmi širokého spektra působení Kotěrovy osobnosti. Od nábytku až po hrobky. Leč přece jen se najde pár otázek, které se do už tak gigantické knihy nevešly.

Zahrady se automaticky zahrnují do samotné architektury, jsou věcí pomíjivou, neudržitelnou. Teprve ta velká kamenná architektura, to je skutečná hodnota. Bohužel takovýto přístup se začíná jevit vcelku nepotřebně, protože čím dál víc Kotěrových realizací, především rodinných domů, kterých se zahrady nejvíce týkají, začíná být rekonstruováno a současná památková péče nám správně velí uvést do původního stavu i přilehlé zahrady jako součást gesamtkunstwerku.   Plánů ke Kotěrovým zahradám se příliš nedochovalo. Asi nejrozsáhlejší plány v případě raných rodinných domů má Trmalova vila, dochovaly se dvě verze. Právě od těchto návrhů můžeme odvodit celkovou koncepci Kotěrovy rané zahrady. Tvorba Jana Kotěry v letech zhruba 1900-1908 byla velmi výrazně ovlivněna anglickou architekturou. Zajímaly ho myšlenky hnutí Arts & Crafts, ale zajímalo ho i tvarosloví aktuálního architektonického dění (Whitechapel Art Gallery v Londýně).   I se zahradami musíme začít u Arts & Crafts. V roce 1892 byla v Londýně vydána kniha Architecture: a Proffesion o ran Art?, editovaná R. N. Shawem a T. G. Jacksonem. Mezi autory třinácti esejů byli i E. S. Prior a W. R. Lethaby, významní představitelé hnutí. Mezi přispěvateli nechyběl ani malíř William Blake Richmond, takže otázka po uměleckosti architektury v titulu knihy byla myšlena zcela vážně. Lethaby rozvíjel nejvíce Ruskinovy teorie a právě jeho myšlenka, že krása může být způsobena účelností, je pro nás klíčová. Dalším krokem totiž je, že také nemusí být, krása nemusí být nutně přítomná ve všech účelných věcech. Lethaby je přesvědčen, že účelnost sama o sobě nestačí. Hlásá holismus, spojení člověka a přírody, kosmu. Nejsme vůbec daleko od idejí malířského symbolismu, reprezentovaného třeba Richmondem. Symbolismus trhá vžité tradice předchozích architektonických stylů a kombinuje prvky byzantské, keltské, gotické, jako například kresba Sidneyho Barnsleye Kostela Boží Moudrosti v Kingswoodu, na popud Lethabye. Stejným způsobem doplňovaly tyto ideje i zahrady. Měly být sofistikované, ale bezčasé. Kombinují celou řadu vlivů a tradicí. Hlavním východiskem byl samozřejmě anglický park, volně rostoucí příroda. Přidaly se barbarské prvky a stavbičky, francouzská preciznost a máme podobný park, jaký navrhl v roce 1904 Gertrude Jekyll a Erwin Lutyens v Hestercombe v Somersetu.

Jan Kotěra z těchto vzorů plně vychází. Jeho zahrada v Trmalově vile samozřejmě odpovídá měřítkem skromnosti parcely, ale pečlivě člení pozemek na secesně tvarované plochy s rozvolněnou diagonální křivkou prostřední cestičky. V západní části zahrady navrhuje velký kulatý záhon s růžemi. Zahradu nechal celou obrůst keři pro pocit soukromí. V keřích byly rafinované výklenky pro lavičky a jiná romantická zákoutí, jakési venkovní pokoje. Střední část zahrady byla osázena ovocnými stromy a východní část zahrady byla výhradně užitková – zeleninové záhony a kůlna s chlívkem, kurníkem a prostorem pro husy. V severozápadním rohu zahrady navrhuje altán, který ale pravděpodobně nikdy nebyl realizován. První návrh zahrady od druhého se liší pouze umístěním záhonů a kůlny. Zahrada Trmalovy vily byla pro rané Kotěrovo období vzorová, svědčí o tom fakt, že přesně tentýž model použil při skice zahrady Peiskerova domu (1902-3) ve Žďáru u Borohrádku.   K zahradě Tonderovy vily v St. Gilgenu (1906) se sice nedochovaly návrhy, ale dochovaly se fotografie. Opět zde máme velký kruhový záhon obehnaný rozvolněnými cestičkami, menšími keříky a růžemi. Už na skice vily Kotěra počítal také se zahradní stavbou v protilehlé části od vily. Oproti zahradě vily Trmalově je ale ta Tonderova už symetrická. Prostřední kruhový záhon měl být patrně doplněn sochou či fontánou. Centrální kruhový záhon s fontánkou či sochou zaznamenal Kotěra také do plánu zahrady Markovy vily, která měla tvar písmene L. V záhybu za domem byly plánovány tenisové kurty.  

Podobně rozvolněné cestičky, inklinující spíše k anglickému parku, volil Kotěra také při navrhování pavilonu výstavy Obchodní a živnostenské komory (1908), která měla být doplněna několika vodními plochami. Posobný anglický park měla i Suchardova vila s ateliérem v Bubenči, kombinující jak symetrické prvky, tak předešlé secesně-rozvolněné. Ani zde nechyběla kratochvilná část – v zadním prostoru zahrady byl umístěn kuželník. Ani v jedné ze zmíněných zahrad (Trmalova, Peiskerova, Tonderova, Suchardova) nechyběla zeleninová část, v těch pozdějších geometričtějších a symetričtějších zahradách byla ale čím dál lépe maskována.