"Šuplíkový" projekt: Splněný sen pro Étienna-Louise Boulléeho
New York City, někde v budoucnosti. Vracím se ze svého prvního meziplanetárního letu. Bylo krásné vidět, že Země je kulatá. Ale to je pryč, za chvíli budu zase doma. Už vidím přístavní Maják na kraji Manhattanu, jehož světlo září nad obzorem a vítá navrátivší cestovatele.
Tomáš Čech , 9. 12. 2014
Scházím na molo a procházím Světovou knihovnou vědění. Modely planet jsem zde viděl stokrát, ale teprve dneska jsem je mohl vidět opravdu naživo. Neuvěřitelné. Stejně neuvěřitelné jako množství vědění, znalostí a informací nashromážděných v této budově. Veškerá znalost lidstva, veškerá moudrost vesmíru. Naši předkové by byli pyšní.
Když vycházím ven, nemůžu se nabažit vzpomínky, jak malý vypadal New York ze vzduchu a jak velký vypadá ze země. Stojím před velkou koulí, připomínkou vědy a pokroku. Fyzikální kenotaf je vzpomínka vědeckých základů, bez kterých bych se dnes nikam nepodíval. Velká budova patří velkým géniům.
Byl to hezký den, splnil jsem si sen svého života.
Etienne Louis Boullee byl architektem velkých snů. Jeho vize neznaly zábrany ani hranice, ale stejně byly striktně podřízeny přísnému řádu a neúprosné geometrii. Svůj život zasvětil architektuře. Své vize zasvětil velkým myšlenkám a těm věnoval velké stavby. Velké nejenom svým měřítkem, ale nepochybně také svou architekturou.
Bylo by krásné, kdyby se jednou podařilo jeho sny naplnit. Velký architekt by si zasloužil velký dům zasvěcený velkým věcem.
