"Šuplíkový" projekt: Komenského most v Jaroměři

Navržený most, který má připomínat most poničený povodní, navazuje volně na jeho původní tvarosloví, tzn. na dělení na dva krajní chodníky pro pěší a střední širší část pro uvažovaný režim dopravního provozu (v návrhu pro cyklisty), na základní princip konstrukčního i materiálového řešení, především na dva hlavní, resp. volněji i na dva nižší, později po bocích přidružené ocelové příhradové nosníky s podobnou výškou a celkovou výraznou podélnou hmotou. Oproti původnímu mostu je však most navržen dle požadavků bez středové podpěry, zachovány v původním architektonickém řešení a tedy sanovány jsou jeho nábřežní kamenné opěry. Most je ale obohacen o další soudobé prvky, které umožňují současné technologie a materiály při zohlednění doporučeného finančního limitu. Důležitými výrazovými prvky je jeho barevnost, kdy kromě přirozené barvy dřeva jsou použity i další 3 barvy tradičních přírodních odstínů (antracitová, terakotová a slunečnicová) a materiálové provedení (kov a dubové dřevo).

Navržené ocelové příhradové vazníky bez samotných svislic v čistých obdélníkových průřezových tvarech jeho jednotlivých prvků jsou oproti sobě půdorysně posunuty o půl pole, čím jednak reagují na oproti ose mostu z kolmice vykloněné hrany patních opěr a jednak umožňují nezvyklý optický efekt z dálkového pohledu. Tyto klikaté křivky vazníků vybíhají za hranou mostu samotného v postupné nepravidelnosti a ve snížení své výšky, zanořovaní se do plochy parteru - každá v jednom směru - mimo půdorys mostu do jeho předpolí, kde se stávají součástí prvků drobné architektury a městského mobiliáře. Jedná se o lavičky, pítko, informační panel o původním mostu, jeho historii. Tyto dvě barevné linie vazníků s přesahy mají symbolicky vyjadřovat propojení a zároveň prolnutí dvou břehů, břehu „denního i nočního života centra města a jeho historie“ s břehem „zeleně, parku, relaxace, kultury a vzdělanosti“. Jedna s linií je tedy v kontaktu s náměstí, druhá (i díky schodům v jednotné barvě) v kontaktu se zelení a vodní plochou řeky Labe. Pěší komunikace mostu směrem po proudu je doplněna v místech rozkročení diagonál příhradové konstrukce o jednoduché lavičky, které jsou přímou designovou součástí linie zábradlí, dělícího cyklistickou a pěší část mostu.

Neméně důležitou podobou mostu je jeho podoba noční, související s provozem a osvětlením v této době. Navrženy jsou dlouhé souvislé linie LED osvětlení, kopírující horní hranu podélnic příhradových vazníků, dále jedna podélná linie podvěšená ve středu na cyklistickou částí a podružné tlumené osvětlení v místě úrovně chodníku venkovní a vnitřní lávky. Jako připomenutí řešení mostu původního, kdy asymetricky k jeho rozponu byl podporován jedním pilířem, je navržen v původním místě reflektor, mířící kuželovitě k vodní hladině. Takto může byt most osvětlen např. ve variantě slavnostního osvětlení.

Charakteristickým a nosným estetickým prvkem je rovněž rytmický, v délce mostu proměňující se „obal“ pláště mostu a zábradlí, tvořený svislými dřevěnými nebo kovovými lamelami, potažmo ve zkratce řečeno, lamelami po obvodu průřezu mostu. Oproti pravidelnému a klidnému rastu zábradlí (vnější lávky i vnitřního oddělujícího pěší pruh a vozovku pro cyklisty) je rastr dřevěných lamel na celou výšku mostu ( když opticky spolu s barevnými vazníky vytvářejí jeho hlavní hmotu), postupně od obou krajů otáčen z 0 st. do 90 st. tak, že směrem ke středu se s tímto optickým efektem most zjemňuje, odlehčuje a stává ještě více průhledným. Druhotným efektem je rovněž postupné vynořování a ztrácení se tvarově a barevně výrazných ocelových příhradových vazníků v rastru dřevěné treláže mostu z různých stanovišť chodce, jdoucího po obou březích řeky. Mostovka (vozovka i chodníky pro pěší) jsou navrženy jako rošt se svrškem z dřevěných masivních fošen s tlakovou impregnací), s tím že mimo základní půdorys samotného mostu přechází stejný materiál, tedy dřevo i do části parteru jeho předpolí, kde se postupně ztrácí a převahu opět získává další tradiční historický materiál, kámen (konkrétně kamenná kostková zádlažba).

Most sice z většího odstupu působí zcela symetricky z obou bočních pohledů. Jak je patrné z příčného řezu, jedná se však o zaklesnutí dvou obdélníkových hmot do sebe, s posunem vodorovným i svislým směrem. Je tak narušena jeho monotónnost, vytvořen efekt různorodosti úseků mostu dle funkce – chodníků pro pěší a v důsledku i cyklistického úseku mostu – jeden chodník je otevřený cela směrem k řece (ve směru proti proudu) s krytím konzolou střechy (pergoly - pláště), druhý chodník s pohledem po proudu řeky je uzavřený, otevřený je však naopak v kontaktu s cyklistickou částí mostu. Hovoříme–li o uzavřenosti, je to ale pojem relativní, totiž jedná se o vytvoření jakýchsi prostorů, ne však z plných stěn, ale ze stěn, tvořených rastrem dřevěných lamel, jejichž mezery a potažmo ještě natočení v proměnlivém úhlu umožňují kontakt s okolím a řekou, městem a zároveň jisté soukromí, pocit bezpečí. Vedle lavičky je vždy zábradlí přerušeno, aby bylo v případe použití části pro cyklisty i chodci možno ustoupit do bezpečného prostoru chodníku.

Konstrukce mostu je tvořena dvěma příhradovými půdorysně navzájem posunutými vazníky, kdy jejich výška byla stanovena na základě předběžného statického výpočtu vzhledem k rozponu mostu (vzdálenosti jeho opěr). Jedná se o prosté nosníky s uložením na ložiska, osazená v patních masivních tížných opěrách.

Podélníky vazníků i diagonály jsou uzavřené obdélníkové konstrukce, při čemž průřezy jsou na šířku voleny tak, že vytvářejí v celém vazníku jednu rovinu plochu. Předpokládáno je vzhledem k některým oblým úsekům vazníku vyřezávání laserem a následné svařování jednotlivých částí. Ocelové příčníky spojují oba dolní podélníky vazníků, spolu s doplňkovými profily vytvářejí základní nosný rošt pro dřevěnou mostovku. K těmto dolním podélníkům jsou přivařeny po vnějších stranách v rastru ocelové konzoly, nesoucí boční pěší lávky, ty jsou díky plášti mostu pohledově eliminovány stejně jako podvěšený kolektor. Pro něj jsou pod nosnou konstrukci mostovky kotveny v rastru ocelové rámy tvaru „U“, tvořící základ nosné konstrukce kolektoru. Ten obsahuje vedení VN, NN, VO elektro a sdělovací vedení slaboproudu – jedná se o prostor pro 4 chráničky s kruhovým průřezem 150 mm, vodovodní zásobovací řad DN150, s izolací v průřezu cca 350 x 350 mm a plynovodní řad. Vyčleněno je místo pro rezervu. Kolektor je z horní strany zakryt ocelovým plechem šedočerném odstínu, boky a spodní část překrývá rastr, tvořený ocelovou pásovinou stejného charakteru a členění jako jsou aplikovány na celé hlavní těleso mostu. Inspekční otvory kolektoru jsou navrženy vyjmutím čtvercových polí roštu mostovky v samostatném rámu.

Stávající nábřežní pilíře – opěry budou opraveny, předpokládá se případné rozebrání či lokální oprava kamenné části, zásadní oprava a doplnění v části horní v návaznosti na uložení vazníků na nová ložiska. Je možné, že za vlastním kamenným pilířem bude potřebné realizovat novou skrytou, nezávislou nosnou železobetonovou konstrukci s patřičným založením.

Větší část konstrukce navrženého mostu je téměř bezúdržbová (dlouhé údržbové intervaly), jedná se především o základní ocelové konstrukce mostu. Ostatní konstrukce (dřevěné opláštění) předpokládá nízké náklady na údržbu a to vzhledem k navrženému typu dřeva a jeho impregnaci.