Studio AEIOU vs. farní centrum v Lidečku: Realizace atypické stavby byla náročná, místní ji ale vzali za svou

Lidečko je taková větší vesnice na Valašsku. Jak byste popsal jeho atmosféru? Jaká jsou jeho specifika?

Jan Vojtíšek: Přemýšlel jsem o tom, co bych měl uvést na prvních místech. Určitě bych zmínil religióznost, je zde intenzivně zastoupená římsko-katolická církev, hodně lidí je věřících. Zároveň zde panuje spjatost s přírodou, ať už přímo, například zaměstnáním, nebo nepřímo. Na život na vesnici má také vliv blízkost pohraničí, které sdílí se Slovenskou republikou.

Z charakteru lokality vyšlo také zadání, kterým byl víceúčelový a dispozičně variabilní společenský sál pro farnost. Zároveň ale měl být určen i pro místní spolky, v obci fungují různé divadelní spolky, hasičské sdružení, loutkové divadlo a další. Od začátku bylo jasné, že centrum bude využívat i obec, to hezky ilustruje, jak v Lidečku společně lidé fungují. Církev v čele s místním odvážným/stmelujícím/šikovným/důvěřujícím farářem Petrem Martinkou je zde opravdu silně zakotvená.

Atmosféru bych popsal asi tak, že jsou zde velmi přátelští lidé, ale je potřeba si je získat. To platilo i u projektu farního centra.

Více k tématu

A Architektura

Botek a Pauliny vs. měšťanský dům v Bratislavě: Výrazným soudobým zásahem jsme si jistí nebyli. Hodnoty minulosti musíme respektovat

14. 11. 2022

A Architektura

Farní centrum na Valašsku obléklo plášť z dřevěných šindelů

28. 7. 2022

Stavba má tvar bumerangu. Proč jste ve studiu zvolili takto neobvyklý tvar? Neměli jste obavy z toho, aby na místě nepůsobila nepatřičně?

Tvar vyšel z daného urbanismu lokality. Nechtěli jsme, aby funkční prostory vznikly pouze vevnitř, ale aby existovaly i ty venkovní zastřešené, které mají své soukromí a jsou chráněné vůči poměrně silným povětrnostním vlivům. Vznikly tak dva veřejné zastřešené prostory, jeden otevřený, druhý polosoukromý, kam nefouká, nesvítí příliš slunce nebo nepadá sníh. Zároveň objekt uzavírá zelené nádvoří a stíní kolem procházející komunikaci.

Nebyla realizace takto tvarově specifické stavby příliš náročná? Kdo stavbu realizoval?

Stavba byla náročnější. Ale tvar má své odůvodnění, není samoúčelný. Nevznikl tak, že bychom si řekli, že prostě chceme bumerang. Stavba reaguje na terén, oblouk se propisuje i do interiéru, přirozeně zde ovlivňuje dispozice a rozdělení prostoru, který neměl být přerušen ostrým rohem. Oblouk a vůbec celá cesta kolem otevřených a uzavřených částí symbolizuje jakousi cestu života, procházející od kostela přes veřejný předprostor kolem nového centra až k nedalekému hřbitovu.

Na stavbě se intenzivně podíleli místní obyvatelé, byl to vlastní předpoklad celé akce, i vzhledem k financím. Myslím, že si lidé na začátku mysleli, že zde vznikne poměrně tradiční a srozumitelná stavba, zkrátka něco, na co jsou zvyklí. Svými návrhy a skicami jsme je ale přesvědčili, že by se mohlo jednat o něco jiného, originálního, co dobře reaguje na místo. Nakonec se nám podařilo získat souhlas. Ruku k dílu přiložili skutečně všichni, zapojení byli i místní řemeslníci. Lidé svou spoluúčast brali jako sponzorský dar, ať už finanční nebo manuální.

Jak na návrh reagovali místní? A změnil se jejich pohled po realizaci?

Bylo to tak půl napůl, některým se návrh líbil, viděli v něm něco zajímavého a chápali, že to není pouze forma pro formu. Některým se samozřejmě nelíbil, viděli v něm přílišné složitosti. Všechny přesvědčit zabralo nějaký čas, dělaly se prezentace, vytvořil se fyzický 3D model. Návrh jsem prezentoval například po mši v kostele. Myslím si, že stavební komise v čele s panem farářem byla našemu návrhu nakloněná od začátku, dodatečným vysvětlením určitých záležitostí se skutečně podařilo místní pro návrh získat.

Na reakce se rád vyptávám. Vesměs jsou všichni spokojení, výsledek se lidem líbí. Když vidí skutečné prostory a že opravdu fungují, je to pro ně jiné než pouze na plánech.

Nebylo možné původní budovu kulturáku alespoň zčásti využít?

Stavba byla na místo objemná a velká, pro svůj dezolátní stav nešla využít a pro funkci farního centra neměla předpoklady. Po léta nebyla využívaná. Zároveň neměla stavební ani architektonickou hodnotu, proto byla odstraněna. To, že je nový objekt menší a lehčí je pro místo pozitivní, tento efekt ocenili i místní, hrál pro ně skutečně důležitou roli.

V budoucnosti byste měli rekonstruovat i protilehlou faru z 16. století. Vnesete do ní nějaký koncept/prvek z novostavby?

K novostavbě jsme přistupovali jako ke svébytné moderní stavbě zasazené do kontextu. Fara bude rekonstruovaná s přihlédnutím k její historické hodnotě, ačkoliv není památkově chráněná. Místu poskytuje určitou stopu dávné minulosti vzhledem k tomu, jaké materiály se zachovaly a jak je konstrukčně navržená. Je to jedna z mála vzpomínek na místní lidovou architekturu.

Co se týká vnějšího vzhledu, tak ke stavbě přibude menší přístavba, která bude stejně jako farní centrum obložená modřínovým šindelem. Bude v zadní části, půjde o takový malý apendix. Jinak se rekonstrukce vyhne výraznějším zásahům.

Dispoziční zásahy budou trošku výraznější, ale nebude to nic až tak zásadního. Zadáním je vybudovat další, tentokrát menší, společenský sál a byt pro faráře. Součástí bude také prostor pro scházení představitelů a členů farnosti a další dva byty.

Jak jsou na tom podle vás malé obce v tomto regionu se současnou architekturou? Je těžší navrhnout novostavbu do města nebo na vesnici?

Když si vzpomenu na slavnostní otevření centra v minulém roce, kam přišli starostové a lidé z okolních obcí, tak z toho byli nadšení. Někteří říkali, že kdyby něco takového viděli dříve, tak by určité věci ve svých obcích řešili jinak. Ohlas byl velký. Tím bych chtěl říci, že když mají menší obce takové vedení, které si je vědomo, že je třeba přemýšlet progresivně, tak jsou ve změnách často flexibilnější a úspěšnější než ve větších obcích a městech.

Myslím si, že navrhování novostavby pro město nebo vesnici vychází nastejno, nemůžu říct, co je těžší. Možná bych otázku rozšířil na to, co je zábavnější. Spolupráce se starosty, úřady, místními řemeslníky je na vesnicích možná otevřenější a osobitější než ve městech. Ale tím nechci říci, že by ve městech nevznikala dobrá architektura, to vůbec ne. Atmosféra každopádně bývá jiná, často jdou věci také rychleji.

V jakých obcích se to podle vás daří? Máte nějaké oblíbené příklady (obcí i staveb)?

Myslím si, že často záleží na pojítku s turismem. Tam, kde se střídá hodně lidí, bývá progres výraznější, obec dostává zpětnou vazbu. Velký vliv má také samotná historie obcí, ať už je spojena s významnými osobnostmi nebo kulturními památkami. Tyto faktory často starosty inspirují v tom posouvat obec dopředu. Typickým příkladem je třeba Litomyšl nebo Pálava s Mikulovem, Klentnicí, Pavlovem, v jižních Čechách jsou to třeba Slavonice. Kulturně-historická identita vytváří úrodnou půdu pro další rozvoj a příležitosti.