Střídmá, přesto monumentální. Kaple sv. Antonína Paduánského jako tiché místo k rozjímání

Sv. Antonín Paduánský byl členem řádu Menších bratří sv. Františka z Assisi. Hlavní hodnoty řádu, kterými jsou chudoba, nepřijímání privilegií, poustevnictví a vzdělávání, se staly také hlavním zdrojem inspirace architektů Zdeňka Rothbauera a Karla Filsaka ml. a propsaly se napřímo do střídmého výrazu stavby a její jednoduché geometrické formy.

Více k tématu

T Technologie

Tradiční ruční výroba historických cihel a cihlové dlažby

17. 4. 2023

A Architektura

Německou trafostanici na Moravě z druhé světové přeměnili architekti na bydlení s ateliérem

30. 1. 2023

Na první pohled je ve formě kaple možné spatřit odkaz k rotundám, prvním křesťanským stavbám na našem území, typických pro předrománský a románský sloh. Na rozdíl od rotund, které bývaly tradičně zaklenuty kupolí, je však vrchol kaple sv. Antonína Paduánského ukončen atypickým tvarem sedlové střechy. Symbolika kruhu, který uzavírá vnitřní prostor, vyjadřuje cyklickou povahu vesmíru a života na zemi. Návštěvník, který do kaple vstoupí, se tak ocitá v jeho středu a tichostí prostoru je vnitřně nabádán k rozjímání a kontemplaci.

Kaple svou střídmostí a materiálovým řešením ctí mimo hodnot žebravého řádu také historický kontext, průmyslovou estetiku a specifika Zlínského kraje. I přes svůj pokorný výraz a formální jednoduchost je stavba výrazná a monumentální. Dvojice architektů zvolila jako hlavní stavební materiál cihlové zdivo firmy Klinker Centrum, které je kromě obvodových zdí je použito také na lavice, dlažbu a povrch přístupové cesty. Kvalitní detaily, řemeslné zpracování a fakt, že je zdivo ponecháno ve své čisté, surové, neomítnuté podobě, dotváří celkový koncept strohosti. Pozoruhodný je také atypický detail kříže, který se povystrčením čtyř cihel směrem ven, propisuje plasticky na povrchu jak v exteriéru, tak interiéru modlitebny.

Atypická střecha se zdánlivě dotýká jen ve dvou bodech. Tím vyvolává dojem klidu a rovnováhy. Dva světlíky, které do interiéru propouštějí přirozené světlo, odkazují k symbolice božího světla snášejícího se z nebe na zem, které nabádá návštěvníka k pohledu vzhůru. Vrchní osvětlení, ve spojitosti s vnitřním charakterem, detaily a jednoduchým vybavením – jako ambon, lavice, zavěšené světlo, stojan s nádobou pro lilii – vytvářejí harmonický celek modlitebny. Ta působí celistvým, uklidňujícím až intimním dojmem a symbolicky podtrhuje skromnost a význam tohoto světce.