Statkáři v Praze

Filmoví dokumentaristé, kteří delší časový úsek, často i mnoho let, sledují a natáčejí určité lidi, prostředí, určitý jev a jeho vývoj v čase, říkají své metodě sběrný dokument. Musím se přiznat, že jakousi metodou sběrného dokumentu se mohu pochlubit i já – do bytu redaktorky Jaromíry a lékaře Pavla se vracím v dlouhém časovém odstupu již počtvrté.Před více než dvaceti lety, kdy vyšla první reportáž, bydlela mladá rodina s tehdy malými dětmi v paneláku na severním okraji Prahy. Časopis není film, abychom se střihem vrátili k této fázi jejich života. Mohu jen připomenout, že sídlištní byt, který obývali, se zcela vymykal běžnému stereotypu a na tehdejší mizérii byl zařízen neobyčejně invenčně s použitím mnoha zajímavých vlastních řešení.„Co jsme si přinesli z paneláku do tohoto domu? Pár stylových kousků nábytku, které jsme podědili po předcích. Co ale jistě stojí za zmínku, je kvalita jídelní sestavy. Španělský trubkový stůl se skleněnou deskou a čtyři trubkové židle jsme tehdy jakýmsi zázrakem sehnali a máme je dodnes. Jen židle mají na sobě již čtvrtý kabátek od čalouníka – pokaždé v jiné barevnosti,“ vzpomíná paní domu.Obytný prostor s kuchyní a jídelnou tvoří jeden celek, navíc propojený i s částí prvního podlaží. Rodina tak může být v kontaktu, ale zároveň má každý své soukromíZ paneláku na statekPobořený, všestranně zdevastovaný bývalý statek v prudké stráni nad vltavským údolím přihrála rodině náhoda přesně v době, kdy dcera i syn již měli svoje vyhraněné zájmy, Jaromíra často potřebovala klid na tvůrčí práci, a Pavel jako lékař místo na studium, které v tomto oboru prakticky nikdy nekončí. Panelák začal být těsný, a tak rozhodování netrvalo dlouho. Stali se majiteli zbořeniny.„Bylo to nedlouho před listopadovými změnami režimu, kdy jsme bývalý statek se stodolou a pozemkem koupili, a brzy na to dostal manžel příležitost jet pracovat do Afriky. Jeli jsme s dětmi s ním a já v duchu i na papíře, daleko od domova, plánovala přestavbu,“ říká Jaromíra.Místo na safari – na stavbuSoučástí každé stavby či přestavby je finanční rozvaha, rozpočet. Když noví majitelé statku odjížděli na svou africkou misi, stála cihla korunu a rok poté již pětinásobek. Okno Velux stálo tři tisíce a po cenovém šoku náhle tisíců osm. To všechno původní rozpočty poněkud nabořilo, ostatně jako každému z nás. Přesto na dálku s přestavbou začali. Každou dovolenou místo na safari trávili v Praze na stavbě. Pavel se zapojil do zednických a jiných prací, a dnes je vedle své profese i zručným řemeslníkem v několika oborech.Ložnice v patře je zařízená zcela jednoduše – její předností je přímé propojení s koupelnouHorory a radostiLíčit starosti stavebníků jistě netřeba. Úřady, problémy s firmami i řemeslníky – to je klasika, tu si musí každý „dobrodruh“, který se pustí do stavění, protrpět. Od počátku rekonstrukce spolupracovali naši hostitelé s osobou vskutku povolanou. Profesorka akad. arch. ing. Alena Šrámková je proslulá svým technicistně orientovaným pojetím architektury – z jejího atelieru vzešly například stavby administrativní budova ČKD Na Můstku nebo podpovrchová hala Hlavního nádraží v Praze. Přestavba venkovského stavení pro ni byla kontrastní protiváhou k práci na velkých, většinou veřejných budovách.„Dohodli jsme se na tom, že nebudeme nijak ortodoxně zachovávat původní charakter statku, prostě žádný skanzen, ale moderní prvky se zde budou objevovat jen v takové míře, která by nezměnila ducha tohoto stavení, a nestalo se z něho docela něco jiného,“ říká ke spolupráci s architektkou Jaromíra.Domov na míruPrvků moderní architektury se z vnějšku na domě příliš neuplatnilo. Snad jen velká prosklená stěna – francouzské okno, střešní okna v podkroví a zejména pak barevnost – cihlově červená barva omítky celý dům osvěžuje a dodává mu jakýsi soudobý „šmrnc“. Interiér samotný je však zcela moderní jak svým členěním, tak zařízením. Architektka i uživatelé projevili určitý respekt k duchu místa. Použili klasické podlahy z masivních dubových prken, která svojí rustikálností zdobí přízemní obytný prostor. Zajímavá je také kontrastní kombinace starožitného nábytku s nábytkem soudobým. Typickým „Šrámkovským“ prvkem v interiéru domu je užití kovových průmyslových lávek na části schodiště a podlahy v pracovně paní domu. Kovová konstrukce dodává interiéru moderní lehkost a eliminuje tak venkovské prvky na správnou míru.Prostory jsou pro rodinu i pro každého jejího člena ušity skoro na míru. Každé z dnes již dospělých dětí má své vlastní zázemí, pracovny mají oba rodiče, místo zbylo i pro hosty. Zabezpečovací zařízení tvoří dva psí drobečkové – vlkodavka Brendy a český fousek Brok, o údržbu zeleně se starají dvě ovečky, které špatně přístupný svah od jara do podzimu průběžně spásají. Z iluze, že se nenacházíme třeba na Šumavě či v Podkrkonoší, vyvede uneseného návštěvníka prozaický prvek – čas od času je slyšet zvonek odjíždějící tramvaje.Foto: Jaroslav HejzlarProfesorka akad. arch. ing. Alena Šrámková patří mezi nejvýraznější osobnosti naší architektury. Kromě vlastního projektování také vyučuje studenty na Fakultě architektury ČVUT Praha. Přestože pro její práci jsou charakteristické především velké stavby, v poslední době se dostává i k rodinnému bydlení. Přestavby starého a velmi zdevastovaného domku Jaromíry a Pavla se však před lety ujala především proto, že jí imponoval zápal, s jakým se do stavby pustili manželé bez zkušeností a téměř bez finančních prostředků.„Nejprve se na mě obrátili jen s žádostí o radu, ale nakonec jsem jim stavení celé nakreslila, protože si pomoc opravdu zasloužili. Dnes je majitelé nazývají statkem, ale myslím, že šlo spíše o malý levný domek drobného řemeslníka, ani nevíme, zda sousední stodola k němu původně skutečně patřila. První návrhy se dotýkaly jen malého domku, bavilo mě pohrát si s vnitřním obytným prostorem v návaznosti na prosvětlení, okna osazená na dvě kolmé osy vytvářela v půdorysu jakýsi centrální kříž, kde měl uprostřed stát jídelní stůl a naproti štítovým oknům byla umístěná kuchyně. Domek byl ale opravdu malý, a tak se majitelé rozhodli přestavět na bydlení také sousední stodolu. V malém domku zůstala jen vstupní zóna a pokoje dětí, do stodoly se přesunul hlavní obytný prostor – obývací pokoj volně propojený s jídelnou a kuchyní. Výška stodoly umožnila členění do tří úrovní, z pracovny a ložnice rodičů se otevírá pohled dolů do společenské části domu. Možná bych raději celý prostor nechala jednoduchý, otevřený do střechy bez dalších vložených pater, ale lidem se víc líbí složitější pojetí, bydlení v několika patrech jim připadá romantické. Vnitřní prostor stodoly je propojený se zahradou a okolím dvěma velkými prosklenými stěnami, pohledově se v interiéru uplatňuje nejen zeleň, ale také hmota menšího domku. Přišlo mi trochu líto, že se jeho původní funkce potlačila, ale museli jsme vycházet z daných podmínek, požadavkům čtyřčlenné rodiny takový objem nestačil. Výsledná podoba tedy není rekonstrukce původního stavu, spíše snaha zachovat atmosféru, přizpůsobit proporce a nové tvary tak, aby dům působil přirozeně, zůstal obyčejným venkovským domkem.“Psáno pro časopis domov