Start architecture | Roman Koucký

Roman Koucký si (jako pokaždé) vzal na paškál českou společnost, školství a média, která označil za největší nepřátele architektury (později k nim přiřadil ještě úředníky). Přednášku rozdělil na tři části, přičemž tou poslední měla být diskuze. Do té se sice s architektem zpočátku nikomu nechtělo, zvlášť po tom, co se v sále po anonymní tmě rozsvítila snad všechna světla. Naštěstí se vyplnilo přání organizátorů, kteří si od pořádání přednášek nikoliv na akademické půdě, ale v alternativním prostředí, slibují od studentů menší ostych a odstup bránící k živější diskuzi.První část přednášky byla zaměřena na představu Kouckého o vedení ateliéru a práci jeho studentů. Jako velmi důležitou věc nejen pro studium, ale především pro praxi, vidí Koucký prezentaci projektu studenta, jeho obhájení a vysvětlení. Poněkud kontraproduktivně se pak jeví obhajoba diplomu, který by měl být spíš konzervativnější, neboť ne každá komise je dostatečně otevřená jiným názorům. Dalším tématem první části přednášky byl šetrný přístup architekta k životnímu prostředí. Ten podle Kouckého nespočívá v politice „zelených“, ale v realizaci výškových staveb, aby se mohla rozšiřovat plocha veřejné zeleně. O průzkumu jeho studentů na ČVUT týkajícím se výstavby mrakodrapů na Pankráci jste asi již slyšeli – většina těch, kteří byli ochotni odpovědět, byli pro.Během druhé části běžel na plátně záznam z „cesty kolem světa“, kterou před dvěma roky Roman Koucký podnikl. Přitom se vyjadřoval k hlavním bodům, zformulovaným organizátory - Jakou výbavu dostávají do profesního života mladí architekti na školách architektury v Čechách? Nakolik je uvažování studentů inspirováno jejich pedagogem? Proč by měl student upřednostnit vzdělávání v Čechách před „otevřenou náručí“ zahraničních instituci? Jak by bylo možné vylepšit – zpestřit výukové modely v českém prostředí? Rozvíjíme maximálně možnosti a talent studentů? Jaké nároky kladou studenti na své vyučující? Zprvu se sice odpovědím vyhýbal větami jako jak kdy, to opravdu nevím, prachbídnou apod. Připomínalo to tak trochu interview se „star“, která si založila kariéru na negativním přístupu úplně ke všemu, hlavně k delším odpovědím či objasňování. Větší prostor věnoval pak Roman Koucký komentáři k postavení architektů ve společnosti - díky úředníkům jsou za onuce.Naštěstí se po závěrečném slovu a pozvání na příští přednášku (Jakub Kynčl a Jiří Knesl 15. března) několik přítomných osmělilo a došlo na diskuzi, která nakonec trvala stejnou dobu jako přednáška. Kromě dalšího pesimistického hodnocení, stěžování si a výpadů (špatný přístup médií; nedostatek přednášejících odborníků; absence teoretiků architektury; nemožnost flexibilně prosazovat změny na škole shora; poslední kniha profesora Šváchy; komentovat odmítl novou budovu FA nebo organizaci benátského bienále ze strany NG…) Pak se přece jen dostal ke konkrétnějším návrhů nebo svým představám na zlepšení kvality výuky architektury. Studenti podle něho tráví celý semestr většinou nesmyslnými cvičeními, na což pak pochopitelně doplácí práce v ateliéru. Více prostoru pro ateliér, možnost jezdit na workshopy, cestovat a pracovat v týmu by studentům prospělo mnohem více. Na otázku, jak správně prezentovat architekturu v médiích, reagoval příkladem Zlatého řezu – patnáct let píší o povedených realizacích. Nepublikují kritiky nebo špatné stavby. Na to je prý škoda papíru…