Soutěž Měď v architektuře již zná svého vítěze

Ze sedmi projektů užšího výběru nakonec zvítězila kaple svatého Vavřince ve Vantaa ve Finsku, navržená společností Avanto Arkkitehdit. Tato samostatná hřbitovní kaple má za cíl sladit citové potřeby truchlících s pragmatickými potřebami pohřbů. Budova využívá podobné materiály, jako jsou u starých staveb v okolí, a střecha je z patinované mědi obdobně jako střecha starého kostela. Mnoho stropů má konečnou úpravu v podobě odnímatelných, perforovaných měděných plátů. Prosklené stěny kaple ve směru hřbitova jsou pokryty patinovanou měděnou sítí, která funguje jako clona mezi exteriérem a vnitřními prostorami kaple. Porota shledala tento projekt jako velmi přesvědčivou a vzdušnou studií v ​​zacházení s prostorem, světlem i materiály. Zejména měď je využita k navození klidného pocitu nadpřirozena, k vytvoření přiměřeně vážného, přesto však povznášejícího prostředí pro vcítění se do rituálu smrti a rozloučení.

Opravdu moderní zásah architekta Philippe Schmita ve Villa Vauban, uměleckém muzeu v Lucembursku, získal vysoké uznání. Tento nový přírůstek k již existujícímu muzeu umění na porotu velmi zapůsobil. Ačkoli nové části jsou viditelně moderní, tvoří citlivý protipól jak k původní historické budově, tak ke krajině okolního parku. Nová přístavba je pokryta jemně perforovanými panely z mosazi a porota především obdivovala, jak se tato kovová kůže při pozorování v noci zdánlivě rozpouští a mění se z neprůhledného povrchu ve smyslně zářící průsvitný závoj.

Následovala dvě uznání. Dům v Seeheim v Německu od Fritsch und Schlüter Architekten, abstrahuje archetyp tradiční příměstské vily se sedlovou střechou. Jde o důkaz schopnosti pojmout použití předem oxidovaných měděných plátů pro vnější obložení způsobem, který vytváří elegantně hladký krunýř. Porotu rovněž zaujal nápaditý přístup studia Make k materiálům s mosaznými obklady na projektu ve Weymouth Street v Londýně. Perforované mosazné balkónové rámy, filtrující světlo a vrhající vzory vlnících se stínů do interiérů bytů, jsou velmi přitažlivé.

A konečně Zvláštní cenu poroty získalo studio Weave za návrh Freyiny chýše, sloužící jako útočiště návštěvníkům na břehu jezera v hrabství Northumberland ve Velké Británii. Ocenění hodnotí takto neobvyklé zhmotnění lidových vyprávění, utkaných kolem kompaktní, drahokamu podpobné chýše, zahalené ve zlaté slitině mědi.

Letošní porota se skládala ze čtyř architektů - všichni jsou laureáty předchozích cen Měď v architektuře - Einar Jarmund, Patrick Genard, Pia Salin a Keith Williams. Výboru předsedala šéfredaktorka Architectural Review, Catherine Slessorová.

Vítězná Kaple svatého Vavřince ve Vantaa ve Finsku

vytvořená studiem Avanto Architects je založená na konceptu „cesty“, tj. zobrazení Kristovy cesty odtud na věčnost. Nicméně kaple rovněž úspěšně uvádí do souladu emocionální potřeby truchlících s pragmatickými požadavky pohřbů.

V architektonické soutěži uspořádané v roce 2003 byl z celkového počtu 194 návrhů vybrán jako vítězný návrh těchto mladých architektů. Projektanti se rozhodli plně porozumět praxi truchlení, stejně jako praktickým problémům a za tímto účelem se účastnili pohřbů. Výsledný návrh se snaží napomoci truchlícímu tím, že je mu dán fyzický prostor pro prožívání zármutku. Truchlící jdou po trase přerušované přechodovými místnostmi, kde se mohou připravit na další fázi – po této cestě je vede nepřerušovaný střešní světlík.

Nová budova se nachází poblíž kostela z 15. století v zóně klasifikované jako národně významná kulturně-historická lokalita. Nová kaple spojuje rozlišné aspekty místa, aniž by se sama prosazovala. Kaple je napojena na hřbitov a ponechává staré budovy s jejich svými hranicemi a územími nedotčeny. Kaple je také vystavěna tak, aby vydržela mnoho let, což je patrné z omezené palety použitých materiálů, včetně mědi, jež je využita jak interně, tak externě. Architekti si vytýčili cíl, aby kaple měla životnost 200 let a během navrhování byl využit simulátor životního cyklu. Budova využívá obdobné materiály jako ty, které jsou užité ve starých stavbách v lokalitě. Konstrukční provedení nosných zděných stěn vyrovnává změny v teplotě a vlhkosti. Stěny opatřené tenkou bílou omítkou tvoří jasnou, klidnou kulisu pro události, které se v prostorách kaple odehrávají. Rozdělovací stěny jsou z bílého betonu odlévaného na místě a střecha je z patinované mědi, obdobně jako střecha kostela. Mnoho stropů má jako konečnou povrchovou úpravu snímatelné, perforované měděné pláty. Prosklené stěny kaple ve směru hřbitova jsou pokryty patinovanou měděnou sítí, která funguje jako clona mezi vnějškem a vnitřními prostorami kaple. Síť rovněž redukuje teplo vnášené slunečními paprsky.

Na podzim roku 2007 byla uspořádána otevřená soutěž týkající se uměleckým předmětů pro vybavení kaple. Soutěž byla realizována před zpracováním konečných prováděcích dokumentů, aby umělecké předměty mohly být integrovány jako přirozená součást architektonického díla. První cenu obdržel Pertti Kukkonen za své dílo "Cesta kříže". Pro svou práci byl Kukkonen schopen využít nosné zděné stěny. Vedle hlavních uměleckých kusů byly stěny rovněž vyloženy „duchy“, kteří prosvítají tenkou vrstvou omítky. Pertti Kukkonen byl rovněž odpovědný za provedení ručního patinování měděných ploch v kapli.

Dokončení na další straně.

NĚKOLIK SLOV O ARCHITEKTECH

Avanto Architects Ltd je partnerský podnik dvou mladých a vynalézavých finských architektů. Jmenují se Anu Puustinen a Ville Hara. Avanto bylo založeno v roce 2004, když tito architekti jako společníci vyhráli soutěž o hřbitovní kapli. Během více než sedmi let spolupráce se duo zúčastnilo významných celostátních a mezinárodních soutěží, a to s velkým úspěchem. Avanto znamená díru v ledu pro koupání v zimě – ve Finsku oblíbená kratochvíle – což symbolizuje konstrukční filozofii partnerství. Snaží se vytvářet kreativní prostředí probouzející emoce tak, že se snaží porozumět lidem využívajícím ten který prostor a vcítit se do nich; chtějí lidi přimět k cítění a prožívání.