>Smíchov< aneb jak vnímáte nové městské jádro?

Co z něho zbylo? Křídlo jenom. Andělovo křídlo. Ale vítr vzal všechno peří. (Pokud by snad někdo nevěděl, tak Jean Nouvel charakterizoval celkovou kompozici a tvar nárožní stavby jako andělovo křídlo, tvar zřetelný pouze z ptačí perspektivy nebo v plánu půdorysu). Zdeformovaná kostra, která nic nepředstírá a vše vám servíruje, ovšem krom slov, ta si musíte s odstupem a s opatrností před tramvají vydolovat z fasád. Jak se ničí Genius Loci, tak to se naučíte na smíchovském Andělu. Pěšky jdu ze Strahova. Kráčím lesem, z kopce, čerstvý vzduch mě osvěžuje, pár minut a jsem u jezera. První pohled na nebe na město na Carreffour (dále jen ©), na červenomodrý neon v zádech velkoskladu. Jdu dál lesem s kopce po cestách a jsem u ústí. Staletý javor a dvě elegantní lucerny vám ukážou směr a cestu do města. Váš pohled se zastaví na nové fontánce, která rušnou křižovatku víc než zpříjemňuje. Přejdu křižovatku naskočim do čtrnáctky a čekám. Druhou zastávku vypadnu, tentokrát mne nestrhl proud lidí. Už se setmělo, a s nadějí , že v novém supermarketu © nakoupím zeleninu bez vysokohorské přirážky, na kterou jsem si málem na Strahově zvykl, vyrážím od tramvaje směrem severozápadním. Lidi kolem na sebe berou podoby ďáblů, upírů a démonů … kdepak, vlastně jenom hodně vtipně umístěné veřejné osvětlení v chodníku vyvolává dojem nepřítomnosti lidí. Ale zas tak vtipné to ani není, je to spíš trochu nepříjmné. Člověk sice není přímo oslněn, ale běda každému koho napadne sklonit své zorné pole. Nečekaný proud fotonů vám rozjitří čočky tak, že další dva kroky budou naslepo. Je to sice jen pár desítek metrů, ale vskutku kosmický zážitek nám tu pan architekt připravil. Je milé, že z dálky jsou stromy osvětleny z podhledu a nikde není ani sloup, a zelené světlo od listů by navíc mohlo mít naději na určitý stupeň mystiky ale v parteru, a zrovna v oblasti velmi frekventované?… Pod křídlem. Jak jsem to poznal? Protože skleněná výloha se zahnula a sní i všechny obleky, šaty a figuríny.A málem bych zapomněl na sloup. Fantasticky umístěný, přes všechnu tu vykonzolovanost nemohl být umístěn lépe. Prodírám se davy čekající na tram nechávaje skleněný obloukový vitríny za sebou.

Mocný Carreffour se svojí křivkou, „strhávaje“ starší zástavbu na pampeliškový fragment původní, původně kvalitní architektury, mne nechal vstoupit. Pasáž mezi prvními a druhými dveřmi je asi nejvyvedenější z celého tohohle obchůdky protkaného komplexu. Betonové sloupy obloženy dřevem do podoby něčeho jako polosloupy? To se musí vidět, to nejde popsat. Ale ten kdo to takhle vyvedl se bude hodně dlouho smažit v pekle. Je to „Design“. Otevřené i uzavřené lodičky uprostřed pasáže jsou vyvedeny podle obdobného krvelačného vkusu jako sloupy. Na podrobnější popis rezignuji z důvodu nemožnosti použití konvenční slovní zásoby. Řekněme, že jsem se nerozhlížel a klusem podél baterií pokladen jsem se dostal ke vstupu do supermarketu uprostřed pasáže. Podstata dispozice spočívající tak hluboko v ekonomii mne u některých staveb v dnešní době sice nepřekvapuje, ale je jich už tolik, že unavuje. Jdu se s pietou mrknout na mačkající se živé humry a kraby a pak zamířim k zelenině. Popadnu nejzdravější kusy, jednu rybu, kus chleba a letim ke kase… Vzduch, čerstvý vzduch. Vyběhl jsem z komplexu a těsně zamnou dva skini jeden cikán a řev sekuriťáka běžte se rvát ven. Fajn - letim na dvěstěsedmnáctku. 5minut do odjezdu.