SmartGeometry 2010 | od modelů k prototypům

Účastníci se už před workshopem rozdělili na deset skupin, z nichž každá pracovala s jinou technologií návrhu i výroby prototypů. Díky zázemí, dílně a strojům, které poskytl Katalánský institut progresivní (advanced) architektury, tak měly týmy možnost pracovat s CNC frézou, CNC laserovým řezákem, robotickou rukou Kuka nebo 3D tiskárnou Zcorp. Nechyběly ovšem ani běžné pily, řezáky, šrouby i například šicí stroje, které hojně využívala skupina zabývající se pneumatickými konstrukcemi.

  Jiné týmy testovaly například roboticky upravené cihly, chytré bednění komplexních tvarů, materiálovou optimalizaci, ohýbané plechové konstrukce, pohyblivé fasády nebo akustické stěnové panely.

Pracovalo se intenzivně a dlouho do noci. Výsledky ovšem stály za to. Díky bravurním znalostem parametrického modelování, které měla většina účastníků, zbylo dost času na výrobu fyzických prototypů. I přes úskalí, způsobená neočekávanými nepřesnostmi, materiálovými vlastnostmi, montážními postupy a sílami se podařilo „přeložit“ všechny virtuální modely do pracovních prototypů do konce čtvrtého dne, i když některým účastníkům nezbylo moc času na spánek před seminářem, který se konal hned další ráno.   V průběhu celého následujícího dne probíhalo setkání nazvané „Shop Talk“. Při prezentacích se vystřídalo několik desítek mluvčích, účastníků nebo lektorů workshopu, kteří představili většinou své aktuální projekty a bez žádného hodnocení předali slovo dalším. I to snad byl důvod, proč i přes nesporné kvality projektů (z řady významných světových architektonických i inženýrských kanceláří) zůstala na konci dne ve vzduchu viset otázka, zda by nešlo řadu prezentovaných projektů řešit lépe i bez použití složitých digitálních technologií.   Poslední den konference se konalo symposium, na které vystoupili hosté jako například Mark Burry (podílí se na dostavbě Sagrady Famíliy), Marta Male-Alemany (učí velmi zajímavé studio jak v Barceloně na Iaac, tak v Londýně na AA), Adrian Bowyer (představil svoji 3D tiskárnu RepRap za 10 000 Kč) nebo Hanif Kara (zakládající člen londýnské inženýrské kanceláře AKT). Tyto hosty střídali v pravidelných přestávkách lektoři workshopu, kteří představili práci jednotlivých skupin. V závěru konference oznámil Huw Roberts z Bentley Systems, že se jeho společnost rozhodla nabídnout Generative Components (oblíbený parametrický modelovací program) všem zájemcům ke stažení zdarma na www.Bentley.com/GetGC a i nadále jej bude podporovat jako otevřenou platformu pro parametrické modelování.   Samotné prototypy si mohli účastníci konference prohlédnout i osahat na závěrečné party. Upřímně a příjemně mne překvapilo množství práce i velikost samotných prototypů. Pokud bylo cílem prototypů ověřit si možnosti současných počítačem řízených výrobních technologií, byl workshop bez výjimky úspěšný. Odpovědi na problémy současné architektury bychom ovšem hledali v nápaditých konstrukčních a výrobních řešeních velmi dlouho. To by mohla, nebo spíše měla, být cesta, která by každoročnímu setkání SmartGeometry zajistila dlouho budoucnost i bez tak silného sponzora, jako byla společnost Bentley, která akci letos sponzorovala naposledy.  

Pokud bych měl letošní konferenci SmartGeometry shrnout do jedné věty, ukázalo se, že pracovní prototypy patří nejen do architektonické praxe ale i do škol architektury, a stejně jako byla dobře vybavená dílna a práce s materiálem součástí Bauhasu, je dílna vybavená počítačem řízenými frézami, lasery nebo 3D tiskárnami velmi přínosnou součástí dnešních špičkových škol architektury, mezi které jistě patří i barcelonský institut Iaac.