Architektura /

Skončil čas her | Jan Kratochvíl archiweb.cz

V zářijovém čísle časopisu ARCHITEKT se objevil rozhovor Petra Pištěka s guru archiwebu Janem Kratochvílem. Se svolením obou aktérů jej přinášíme též čtenářům e-architekta. Můžete stručně představit Archiweb a jeho historii? Archiweb je internetové centrum architektury. První www stránka v archiwebu byla vytvořena v roce 1997, avšak nebyla ještě veřejně přístupná. Doména www.archiweb.cz byla zřízena až v roce 2000.

Petr Pištěk , 20. 10. 2005

foto Lucie KratochvílováPůvodně šlo o učební pomůcku, databázi staveb vytvořenou studenty FA VUT, která se postupně rozšiřovala. Celý projekt se stále vyvíjí a obsahově roste. V ustáleném konečném stavu vznikne virtuální centrum architektury. Tedy pokud nějaký ustálený stav existuje.Kdo jsou vaši čtenáři?Naší hlavní cílovou skupinou je odborná veřejnost, tedy architekti a studenti architektury. Nejedná se ovšem o striktně uzavřený okruh čtenářů, stránky pomáhají například také stavebníkům k získání přehledu o současné architektuře či vyhledání konkrétního architekta. I proto byl iniciován projekt mapování rodinných domů v ČR navržených architekty, které považujeme za kvalitní. Jde o protiváhu komerčním katalogům. Snažíme se, aby se u nás cítil dobře jak architekt, tak jeho stavebník.Jaká je návštěvnost Archiwebu?Podle mého názoru slušná. Pohybuje se kolem 1000 čtenářů denně. Návštěvnost rok od roku vzrůstá. Poslední dobou přichází i nemálo návštěvníků ze Slovenska a z Polska.Jak je Archiweb financován?Ze začátku šlo spíše o koníček, postupem času se projekt stává soběstačným. Základním zdrojem financí je reklama, jednak formou klasické inzerce a také jako poplatky z registrace do katalogu architektů, projektantů a stavebních materiálů. Mimo to usilujeme o různé granty, určité prostředky přináší také náš e-shop. Situace je rok od roku lepší. Stále více firem si uvědomuje výhody internetu a stejně jako přibývá čtenářů, objevují se i noví inzerenti.Z jakých zdrojů získáváte dokumentaci publikovaných realizací? Spolupracujte s architekty?Prostřednictvím internetu sledujeme tuzemskou i zahraniční architektonickou scénu, udržujeme kontakty s jednotlivými ateliéry. V tomto směru je mnohem snazší sledovat zahraniční architekturu, která je lépe medializována. Realizace nového domu je na Západě událostí. U nás se zpravidla v novinách nedozvíte ani jméno architekta. Čeští architekti neumí svou práci prodat. Ale existují zářné výjimky. Na školách by se měl povinně vedle statiky a pozemního stavitelství vyučovat také marketing.O podklady k publikování realizací žádáme přímo architekty, někteří z nich nám posílají své realizace do redakčního mailu přímo, některé stavby přejímáme z volně přístupných zdrojů. Pokud někdo ze spolupracovníků realizaci osobně navštíví, pořídí vlastní fotodokumentaci a zpravidla napíše recenzi.Právě původní recenze jsou důležitou součástí vašich stránek. Považujete osobní zkušenost se stavbou za nenahraditelnou?Architektura není sdělitelná prostřednictvím obrazů. Jsou to objekty velkého měřítka, které je nutno zažít a vidět přímo na místě, zasazené do kontextu. Stavby působící dobře na fotografiích mohou ve skutečnosti vypadat rozpačitě, naopak zdánlivě průměrné věci třeba překvapí. Každý rok se během léta snažíme podniknout zahraniční cestu za evropskou architekturou. Výhledově chceme, pokud nám to umožní finance, našim redaktorům umožnit několikrát do roka strávit čas v nějaké metropoli či zemi.Co přináší nový Archiweb, spuštěný letos v září?Letoší rok je pro Archiweb skutečně zlomový. Rozhodli jsme se odstranit všechny naše slabiny a celý Archiweb jsme nechali od základu přeprogramovat. Od současné kolekce referencí a portfolií se posouváme k profesionálnímu informačnímu webu. Zprovozníme denní zpravodajský servis, sledující rovným dílem dění v ČR i v zahraničí. Představou je 4-5 aktuálních zpráv denně a jeden původní článek nebo příspěvek do databáze staveb.Internet je globální síť a my nechceme zůstat vůči světu imunní, takže další novinkou, o kterou jsme byli už mnohokrát žádáni zahraničními čtenáři, bude anglické uživatelské rozhraní, které se časem vyvine v paralelní českou a anglickou verzi stránek. Angličtina nám umožní lépe přiblížit českou architekturu světu. Mimo to doplňujeme referenční katalogy architektů, projektantů a dodavatelských firem, navazující vždy na konkrétní realizaci. Kromě architektů tak bude možné uvádět i další firmy a projektanty, kteří se podíleli na vzniku díla. A ještě nesmím zapomenout na možnost okomentování každého příspěvku v Archiwebu. K představovaným realizacím mohou svůj názor připojit i sami čtenáři. Možná se rozvine dialog mezi architektem a čtenáři - studenty, laiky - Uvidíme, jak se to ujme.Archiweb je brněnský projekt, existuje také například liberecký Ideon nebo pražský E-architekt. Jaký je váš pohled na český internet, pokud jde o architekturu?Jak v poslední době s oblibou říkám - skončil čas her. Studentské stadium webů už skončilo a je na čase zvolit další směr. Zdá se, že některé weby nedokázaly úspěšně projít fází profesionalizace. Některé weby dnes vyloženě živoří. Lidé z redakcí odešli ze škol do praxe, o weby se nemá kdo systematicky starat. Co se týče ryze architektonických webů, tak jsme zůstaly dva - Archiweb a E-architekt, v jehož směřování nemám v poslední době úplně jasno. Ostatní weby budou fungovat dál, ale spíše se zaměří na vybrané problémy, což je třeba případ Archinetu. My sami se nesnažíme úzce profilovat, šéfredaktorsky nás tlačím k jakémusi centru architektury, kde čtenář najde všechno.Jste šéfredaktor, architekt a také doktorand na FA VUT. Jak se vám daří tyto činnosti skloubit?Prioritou je Archiweb, architektonická práce je okrajovou záležitostí. Přijímám pouze zakázky pro příbuzné či přátele, které nelze odmítnout. Občas si zkusíme nějakou zajímavou soutěž, ovšem každodenní projekční praxe mi zatím není blízká. Doktorandské studium mi umožňuje zabývat se tématem, kterým bych se bez stipendia nikdy zabývat nemohl. Myslím, že české architektuře chybí hlavně věda.Jak celkově hodnotíte českou architektonickou scénu?Já jsem velmi kritický a věčně nespokojený člověk, takže ode mě nemůžete čekat moc pochvalnou odpověď. Pokud vnímám českou architekturu v mezinárodním kontextu, tak je jen málo věcí, které jsou u nás zajímavé. Situace v české architektuře se podle mě od revoluce ještě nestabilizovala, některé věci běžné v cizině jsou v tuzemsku stále chápány jako nadstandardní. Když si prolistujete české časopisy o architektuře, zjistíte, že jsou v nich publikovány stavby, po kterých by na západ od hranic ani neštěkl pes, respektive jsou vnímány jako normální stavění. U nás chybí odvážné osobnosti v oblasti samotné architektury i na poli kritiky. V drtivé většině se kopírují zahraniční vzory a vystopovat původní tvorbu není snadné. Ona to není ale vina architektů, ale je to odrazem celkové atmosféry ve společnosti. U našich architektů mi trochu chybí chuť riskovat. Něco jako kdysi dělali ksa., o kterých jsem už dlouho neslyšel. Ono je těžké se u nás architekturou živit. Například v Rakousku nebo ve Francii, Holandsku, je úžasná mladá generace, která popřela tu předchozí a celou scénu oživila, a to i v mezinárodním kontextu. U nás k tomu ty podmínky nejsou. Takže jak bylo možné vidět třeba na výstavě Bokovky, mladá generace pokračuje ve stopách té předchozí, která se vesměs snaží navázat na funkcionalistickou. Ale zase bych nechtěl házet všechny do jednoho pytle. Všichni naši architekti nejsou přísní a s některými je i zábava.Mohl byste některé Vám sympatické jmenovat?Těch by byla celá řada. S kolegy v Archiwebu se právě snažíme každý rok vyzdvihnout jednoho originálního autora a za tímto účelem jsme založili v redakci Cenu Archiwebu. Takže uvedu třeba je. Prvním laureátem se stal Roman Koucký. Jeho architektura nepostrádá hloubku, příběh a symboliku, stavby jsou zajímavé i pro laickou veřejnost. Tato obsahová vrstva posouvá Kouckého stavění do roviny umění, sděluje určitý názor nebo postoj. Myslím si, že to právě povyšuje řemeslo nad umění. Ten příběh, obsah. A navíc jeho urbanismus. Druhým laureátem byl zlínský Svatopluk Sládeček. U něj oceňujeme s kolegy určitou svébytnost, chcete-li "individuální styl". Jeho práce je odpovědí na soudobou tuzemskou realitu. Když se řekne "český architekt", tak vidím Sládečka. On dokáže z minima vytřískat maximum. Sládeček si také již vytvořil jasný názor na architekturu, i přes svůj relativně mladý věk. Ale přitom není předvídatelný. To nám připadá zajímavé a inspirativní. Každopádně etalonem architekta je pro mne Alexandr Skalický. On je moje hvězda. Kam se podle Vás ubírá architektura jako obor?Do pekel. Ne, dělám si legraci. Já nejsem zastáncem názoru, že architekta umře, nebo že bude konec architektury. Architektura se stále vyvíjí, objevuje a přejímá nové a nové motivy. Možná se kdysi mohlo zdát, že vlna automatizace a computerizace znásilní architekturu, zmapuje je ji, předurčí a nastane její konec. Architekti ale z racionálních schémat vybředli právě díky počítačům a objevili nové prostorové a konstrukční možnosti. Takže jedeme dál, počátek 21. století je v architektuře ve znamení digitálního stavění. Stále je na co reagovat a čím se inspirovat. Osobně věřím tomu, že se rozvine virtuální stavění na internetu - virtuální banky, knihovny, kavárny, obchodní domy, muzea, nemocnice, nevěstince, kostely, hřbitovy. Hlavně neustrnout. Vy osobně se v budoucnu možné stagnace neobáváte?Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Co se týče plánů a nápadů, tak mám o zábavu postaráno. Před prázdninami jsme si s kolegy předregistrovali doménu www.archiweb.eu. Tak uvidíme, jestli ji nakonec získáme.Psáno pro časopis Architekt. Zářijové číslo časopisu ARCHITEKT je přelomovým číslem, které vyšlo pod novým vydavatelem a bylo již koncipováno nově vybudovanou redakcí pod taktovkou Julia Macháčka. Asi ještě není ten správný čas hodnotit, jak se podařilo novému šéfredaktorovi navázat s jeho týmem na dlouholeté působení Jiřího Horského v pozici šéfredaktora a vydavatele. To ostatně posoudí sami čtenáři, jimž se první kamínek mozaiky dostal již rukou.

Klíčová slova:

Generální partner
Hlavní partneři