Sklenička vyzvednutá z popela

 Název:

 Výstava „Prizma života a světla: jídelní servis Stanislava Libenského“

 Kdy:  30. 10. 2009 - 15. 11. 2009

 Vernisáž:  29. 10. 2009 18:00

 Kde:  Kotěrovo centrum -Trmalova vila, Vilová 11, Praha 10

 Pořádá:  Pražská galerie českého skla, Kotěrovo centrum

Stanislav Libenský dokázal spolu se svou manželkou Jaroslavou Brychtovou jako jeden z prvních vytvořit prostupný most mezi dekorativním předmětem s užitnou funkcí a ryze uměleckým dílem – plastikou, jež žije v symbióze s prostorem a světlem. „Stín je světlo a člověk obejme celou plastiku z jednoho pohledu. Síla skla tvoří barvu, úběžník pohledu směřuje do oka. Světlo, které zde vytvoří, to je důvod k práci.“ Takto se vyjádřila Jaroslava Brychtová k roli, jež hraje světlo u skleněných objektů. Jakmile světelné paprsky do plastiky vstupují, jsou zalamovány, procházejí či odrážejí se, stávají se tak komponentem sochy s téměř dramatickým účinkem. Podobný nadpozemský zážitek nabízela i okna středověkých katedrál či barokní kompozice hrající hru světla a zlacení, spolu s mramorovými skulpturami. Tentýž psychický účin v nás dokáže rozehrát spojení skla, světa a života, jež plastikám tvůrčí ruce dokážou propůjčit.

Pro dosažení maximálního výrazu byla dvojicí Libenského/Brychtové užívána zdokonalená technologie pâte de verre. Výhodou techniky byla jak průsvitnost, která zůstala i po slinutí, tak další využití specifických vlastností skla. V 90. letech vytvářeli Libenský a Brychtová plastiky velkých formátů, jež často hraničily se samotnými možnostmi techniky. V souladu s tvůrčím duchem se pokoušeli neustále posouvat svou uměleckou práci dál, posouvat ji.   Tento unikátní nápojový servis byl Pražskou Galerií Českého Skla vyroben ve speciální sérii, kterou je možno si zakoupit v rámci výstavní expozice a odnést si tak unikátní dílo s sebou domů   Výstavu kurátoruje Barbora Kolečková, mladá historička a teoretička umění. Na výstavě spolupracuje Kotěrovo centrum s Pražskou Galerií Českého Skla.

Životopis Stanislava Libenského

Stanislav Libenský se narodil 27. 3. 1921 v Sezemnicích u Mnichova Hradiště. Svá studia zahájil v roce 1937, kdy začal navštěvovat Střední školu sklářskou v Novém Boru a později také v Železném Brodě. V letech 1939 až 1944 získával školení v ateliéru užité malby a výtvarné práce ve skle u profesora Jaroslava Holečka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ačkoliv jeho studium přerušila válečná léta, vrátil se později (1949) zpět na Uměleckoprůmyslovou školu, tentokrát však k profesoru Josefu Kaplickému, do ateliéru sklářského výtvarnictví. V této době také započala jeho dlouhá dráha svědomitého pedagoga. Stojí jistě za zmínku, že Stanislav Libenský vychoval více než dvě generace sklářů a na své žáky působil nejen jako nadaný umělec a učitel, ale také jako člověk a přítel. Po několikaletém vyučování (1945-1954) na Střední sklářské škole v Novém Boru se stal ředitelem Střední sklářské škole v Železném Brodě (1954-1963). Smrt Josefa Kaplického a následná nabídka jeho pozice vedoucího profesora ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové byla zajisté velkou zkouškou, jíž se zhostil s bravurou a ateliér vedl až do roku 1987, kdy byl nucen odejít. Vedle kariéry pedagoga se podílel na mnoha tvůrčích počinech spolu s Jaroslavou Brychtovou, která již od 50. let pracovala v nově vytvořeném Středisku pro uplatnění skla v architektuře při národním podniku Železnobrodské sklo. Spolupráce obou umělců, započatá v roce 1955, pokračovala i po odchodu Libenského z Vysoké školy uměleckoprůmyslové a vytvořením vlastního ateliéru, mohla jejich tvorba pokračovat. Umělecká díla Libenského/Brychtové lze nalézt v soukromých i muzejních sbírkách v Evropě, Americe i v Japonsku a je nezastupitelnou součástí českého i světového moderního umění.