Skici Franka Gehryho

Související článek:>> Ohlédnutí za premiérou filmu Skici Franka Gehryho>> Dokument Skici Franka Gehryho vstoupí v březnu do kinV úterý 20. března proběhla slavnostní premiéra, respektive předpremiéra, filmu SKICI FRANKA GEHRYHO, který do distribuce uvede Febiofest. Jako bonus měli přítomní možnost vidět „předfilm“, totiž jeden z dílů kultovních Simpsonů, ve kterém Frank Gehry vystupuje a podle zvyku seriálu se i sám namluvil. V televizi tento díl ještě neběžel, ale jestli máte chuť, najděte si ukázku na www.youtube.com. Je to sice kreslená parodie na Gehryho, ale již během prvních šesti minut dokumentu vám tak absurdní nepřijde... Pollack - BilbaoBilbao BilbaoNatočit dokument o Gehrym bylo v posledních dvou desetiletích ambicí několika filmařů. Frank Gehry se prvního velkého uznání dočkal v roce 1989 (ve svých 60ti letech), kdy mu byla udělena Pritzkerova cena. Brzy následovaly další prestižní ocenění a zakázky, stal se známou postavou i pro laickou veřejnost, tudíž personou pro dokumentaristy více než přitažlivou. Natočení dokumentu se však dlouho vyhýbal, ale nakonec oslovil svého přítele, režiséra Sydney Pollacka. Budova DG Bank Horse s Head BilbaoExperience Music ProjectPollack se na rozdíl od Gehryho etabloval mnohem dřív, je úspěšným režisérem, producentem a také v několika filmech hrál (pod režií W. Allena, R. Altmana nebo S. Kubricka). Jeho snímky se dočkaly celkem 46ti nominací na Oscara, film Tootsie byl v USA vyhlášen druhou nejlepší komedií všech dob, snímky Takoví jsme byli a Vzpomínky na Afriku patří do stovky nejlepších amerických romantických filmů. Tím spíš překvapí, že autorem dokumentu je právě on, který se o architekturu nikdy moc nezajímal a s dokumentem neměl žádnou zkušenost. Gehry a Pollack - BilbaoGehry a Craig - WebbGehry a Pollack - BilbaoSKICI FRANKA GEHRYHO točil Sydney Pollack průběžně pět let, takže kromě zajímavých rozhovorů mohl natočit stavby ve fázi realizace. Tyto záběry vystřídá v dokumentu krátký záznam ze slavnostního otevření objektu a spontánní reakce publika. Pozitivních aspektů pro dokument, která vyplývají z přátelství Gehryho a Pollacka, je hodně. Rozhovor není veden jako mechanické odpovídání na otázky, je to spíš rozmluva dvou přátel, z nichž se jeden snaží přiblížit svůj obor druhému. Dalším plusem je, že se Pollack nesnažil zmapovat rok po roce Gehryho dětství, školu, rodinu, kariéru. Gehry mluví vždy o nějakém konkrétním zážitku, impulsu, setkání nebo vzpomínce, která v jeho životě hraje významnou roli. Pro diváka nejsou důležité enycyklopedické informace kde a kdy byl a u koho studoval, ale kdo ho ovlivnil, jaké hodiny ho ve škole bavily, proč o nich mluví i v jiném kontextu... Prostě to, co vám vytváří obraz člověka u někoho z vašeho okolí, přátel. Scény natáčené v ateliéru vás sice hodně zaujmou, také díky jeho blízkým spolupracovníkům, ale pro pochopení jeho architektury jsou neméně vypovídající i rozhovory pořízené v jeho domě. Jako ve správném dokumentu se před kamerou střídají po několikách větách architekti, umělci, kurátoři, historici architektury, klienti, přátelé... Pokud o životě Franka Gehryho už něco víte, pak pro vás bude zajímavá (a nebulvární) i informace, že tam má velký prostor také jeho terapeut Milton Wexler. Stejně jako ve filmu o L. Kahnovi znovu nahlédnete do Glass House a poslechnete si nestora moderní architektury Philipa Johnsona. Když jsem ho ve Skicách uviděla, napadlo mě, že bych ho v dalším filmu o architektuře nechtěla vidět figurovat jen jako kolegu a pamětníka, ale jako ústřední postavu dokumentu. Otázka, kterou Pollack nemohl nepoložit, se týkala negativní kritiky Gehryho staveb. V souvislosti s ní se ve filmu objevila sekvence novinových článků s nadpisy a výrazy, které mi připoměli rozruch kolem soutěže na novou budovu NK na Letné... Ale třeba srovnávám nesrovnatelné.Skici Franka Gehryho, ať už patříte mezi jeho obdivovatele nebo ne, vám osvětlí poměrně dost věcí kolem vzniku staveb, jejich tvaru nebo použití určitého materiálu (zpočátku ale asi budete mírně šokováni a utvrdíte se v negativním postoji). Přiblíží vám Franka Gehryho jako sympaticky působícího člověka, který se naučil radovat ze života. Co je ale podle mého názoru to nejdůležitější – opustíte mnohá klišé týkající se Gehryho tvorby, pochopíte některé momenty, které vám může vysvětlit jen přímo autor. Netvrdím, že odejdete z kina s novými názory a pohledem na architekturu, že hned zamíříte k Tančícímu domu, a že při pití kávy z automatu budete nábožně držet kelímek a přemýšlet, co by s ním asi udělal Gehry. Pochopit architekturu bez komentářů a bez osobního zážitku dá někdy hodně velkou práci, Gehryho stavby obzvlášť. A Skici jsou docela dost přesvědčivým důkazem, že to za tu námahu stojí.