Rádio Svobodná Evropa (RFE/RL) nedávno slavnostně otevřelo své nové moderní sídlo v Praze. Budova s nejmodernějším architektonickým konceptem je výtvorem mezinárodní architektonické společnosti Cigler Marani Architects, snoubí se v ní forma a praktičnost a je mnohem vhodnější než dřívější sídlo v budově bývalého Federálního shromážděni, která je nyní majetkem Národního muzea.
Foto: eArch V novém centru vysílaní Rádia Svobodná Evropa, které se nachází v kancelářské budově na Hagiboru, pracuje 500 zaměstnanců. Pětipodlažní budova o celkové rozloze 6683 metrů čtverečních splňuje požadavky nejmodernějšího vysílání a multimediálních technologií a odpovídá nejpřísnějším standardům úspor energie a bezpečnosti. Mnoho architektonických prvků, jako například i snadno rozpoznatelná teflonová konstrukce nad hlavním vchodem, má dvojitou funkci. „Fasáda budovy byla velmi nákladná kvůli bezpečnostním opatřením,“ říká Vincent Marani AIA, architekt projektu. „Museli jsme najít rovnováhu mezi skleněnými stěnami a konstrukcí, která by propouštěla dostatek denního světla a působila esteticky. Dosáhli jsme toho chytrým umístěním studií v rámci budovy a díky ocelovoskleněné střeše v atriu. To umožnilo přístup přirozeného denního světla do podlaží s newsroomem a vytvořilo příjemné světlé pracovní prostředí.“
Budova bývalého Federálního shromážděni, kde RFE/RL sídlilo od roku 1995, byla navržena v modernistickém stylu českým ikonickým architektem Karlem Pragerem. Ačkoli výrazná ocelovoskleněná konstrukce byla působivým a monumentálním symbolem komunismu, budova nevyhovovala požadavkům moderní rozhlasové stanice. Nové sídlo RFE/RL v pražském Hagiboru bylo vytvořeno přesně na míru tak, aby všechny tyto náročné požadavky splňovalo a zároveň bylo reprezentativním domovem moderní vlivné rozhlasové vysílací společnosti.
Vzhledem k bezpečnosti a specifičnosti tohoto objektu není možné na tomto místě, jak tomu bývá obvykle, zveřejnit klasickou autorskou zprávu. Investor stavby z pochopitelných důvodů nesouhlasí ani s uveřejněním základní projektové dokumentace, zejména půdorysů, situace a dalších.
Protože se však jedná o neobyčejně zajímavou stavbu, při jejíž projekci řešili autoři řadu atypických konstrukčních řešení v celcích i detailech, požádali jsme architekta Jakuba Cíglera jako jednoho ze spoluautorů o krátký rozhovor.
Pět otázek Jakubovi Cíglerovi
V časopisu Architekt máme pravidlo doprovodit otištěné realizace situaci, půdorysy, řezy, zajímavým konstrukčním detailem. Investor tohoto objektu nám k tomu pochopitelně nedal souhlas. Můžete tedy, alespoň verbálně, stručně popsat celý koncept budovy? Foto: eArch Pozemek se nachází na Vinohradské třídě, v oblasti zvané Hagibor. Jak oplocení samotné, tak budova, ustupují
uliční čáře – vzniká tak dostatečné prostor pro shromažďování návštěv před budovou. Budova samotná je koncipována jako administrativní, se specifiky rozhlasové práce. Tvarově je jednoduchá s důrazem na dva základní aspekty: funkčnost a bezpečnost. Zvolili jsme koncepci jakési novodobé pevnosti – ve čtyřech rozích, které tvoří pilíře stavby, jsou umístěna vysílací studia a další technická zařízení včetně vertikálních sítí, které nepotřebují denní osvětleni. Věže jsou bez oken. Po obvodě je spojuje pásové, zesílené zasklení, které je dělené velice masivními ocelovými rámy, jež vytvářejí základní bezpečnostní rastr. Budova má otevřené centrální atrium s horním prosvětlením, jehož strop nesou čtyři ocelové sloupy. Zde je umístěn tzv. newsroom, operativní zpravodajské pracoviště a po obvodě atria jsou jednotlivé redakce, jednací místnosti a další pracoviště, jídelna. Všichni jsou tak v jakémsi vzájemném kontaktu, přitom s dostatkem vlastního soukromí.
Zcela zásadním, jednoznačným požadavkem investora bylo zajištění bezpečnostních parametrů budovy. Odolná pevnost, skoro bunkr. Co všechno to pro vás znamenalo – jaká byla specifika komunikace s investorem?
Před vlastní prací a hledáním konceptu jsme museli prostudovat požadavky investora, jeho podmínky. To je standardní u každého zadání. Rozdíl byl však v kvantitě. Museli jsme pročíst doslova tisíce stránek závazných pokynů, které byly v tomto případě dány normami na bezpečnost vojenských objektů či amerických ambasád. Těch závazných podmínek tady bylo nesrovnatelně víc. Projekt byl průběžně kontrolován a někdy i doplňován experty přímo v USA.
Jak vás bezpečnostní limity omezily v samotné architektonické tvorbě, jak jste vyvažovali nutnost silně inženýrského přístupu s vlastní tvořivostí?
Hned na začátku jsme si řekli, že vlastně nestavíme administrativní budovu, ale pevnost, hrad. Zvolili jsme tedy systém čtyř pevnostních věží propojených po obvodě transparentní výplní. Oproti stavitelům pevností v minulosti jsme řešili určitý protiklad budovy samé, která má symbolizovat na jedné straně bezpečnost, jistotu a svobodu uvnitř a zároveň ovšem otevřenost světu navenek. Tohle dilema stavitelé pevností v historii nikdy neřešili. Uvědomil jsem si přitom i jinou rovinu tohoto problému: po 11. září zejména Amerika trošku paranoicky kráčí cestou, starou již nejméně deset století – schovávat se před útočníky, teroristy do pevnosti. Myslím si, že zvětšovaní tloušťky oken a stále větší dimenzování tloušťky stěn nic neřeší. Tyhle ochranné prvky budou koneckonců vždy o krok pozadu za těmi, kteří chtějí škodit.
Váš atelier navrhoval také řešení, barevnost a design interiérů. Použili jste osvědčený značkový mobiliář nebo jste volili atypy, vlastní autorský design?
Náš vlastní design v interiéru jsme uplatnili jen zčásti – zejména ve veřejných prostorech, v místnostech se
sociálním zařízením. Povedla se nám myslím také skleněná schodiště, která propojují jednotlivá patra v atriu. Zařízení kanceláří jsme volili standardní – s ohledem na limity rozpočtu, a také představy uživatele. Celý
design také částečně determinují daná technická zařízení, která uživatel do interiérů instaloval. Vznikl tak určitý kompromis, který však uživateli plně vyhovuje a pro nás byl akceptovatelný. Od určité doby nepřikládám vybavení interiérů administrativních budov prioritní roli. Přesvědčila mě o tom například práce na komplexu The Park v Praze – Chodově. Ještě nebyla postavena jeho poslední budova a v těch dříve dokončených se už interiéry třeba i opakovaně proměnily, převlékly. Ze zkušenosti vím, že jejich životnost je tak dva až pět let. Je to jako košile, která se mění, když se ušpiní nebo vyjde z módy.
Co pro vás, pane architekte, tato ojedinělá zakázka znamenala?
Tahle práce pro mne měla, krom provádění standardních postupů, také silnou osobní rovinu. Vlastně historicky nedávno jsem s rodiči po nocích, při zavřených oknech a za zavřenými dveřmi lovil v éteru stanici Svobodná Evropa jako zdroj naděje. Byla to téměř trestná činnost. O dvacet let později si u mě v kanceláři sedl prezident této společnosti a nabídl mi práci na nové budově. To byl silný, emocionální zážitek.
Ještě bych se rád zmínil o malém stínu, který tuhle práci doprovázel. Obdrželi jsme striktní byrokratické pokyny od anonymních autorů, co musí budova splňovat z hlediska bezpečnosti, což mnohdy značně ovlivnilo naši práci. Mám ve zvyku s investorem o celkové filozofii stavby diskutovat, přít se, hledat. Představitelé Svobodné Evropy se těmi pokyny, stejně jako my, museli také řídit. Otázky zde nebylo komu klást. To mě při téhle práci citelně chybělo.
Název:
Sídlo rádia Svobodná Evropa, Praha 3, Hagibor
Klient:
Radio Free Europe/Radio Liberty
Investor:
Hagibor Office Building a.s.(ORCO Property Group)
Autoři:
Cigler Marani Architects
Projektant:
Cigler Marani Architects
Statika:
Němec Polak spol. s.r.o.
Zastavěná plocha:
6 683 m2
Realizace:
2008
