SEDACÍ NÁBYTEK PRAŽSKÉHO HRADU:OD RENESANCE PO DEVADESÁTÁ LÉTA 20.STOLETÍ

Titulní foto: PlečnikPražský hrad není sbírkotvornou institucí, takže tu nejsou ve stejném rozsahu zastoupeny všechny styly a období. Nábytek byl vždy podle potřeb doplňován, jeho charakter je dán významem místa. Některé kusy či soupravy byly vytvořeny přímo pro Hrad, což ve spojení s jmény význačných architektů dodává mobiliáři na exkluzivitě a zajímavosti. UŽÍVANÉ UŽITÉ UMĚNÍVystavený nábytek je z nejrůznějších částí Hradu, nejen z výstavních prostor, katedrály a depozitářů, ale i reprezentativních místností a sálů, zámku v Lánech a kanceláří. Některé kusy zapůjčily ze svých sbírek i další instituce včetně Muzea Kampa. Právě z této galerie pochází židle od Magdaleny Jetelové, kterou jako dar od autorky věnoval muzeu Václav Havel. Vzhledem ke stáří a stavu exponátů jich musela velká část projít restaurátorskými dílnami. Návštěvník se tedy dočká opravdu reprezentativně vyhlížejícího nábytku a rovněž prvního publikovaného zpracování těchto sbírek (na katalogu se podíleli kurátoři výstavy).KAMENNÝ NÁBYTEKVzhledem k požáru v roce 1541 se na Hradě nedochoval žádný starší nábytek. Shořely i stally (lavice), které pro katedrálu sv. Víta vytvořil v osmdesátých letech 14. století Petr Parléř. Nejstarším dochovaným sedacím nábytkem jsou tudíž kamenné lavice - součást gotické architektury. Sezení z období pozdní gotiky uvidíte třeba ve Vladislavském sále (v ostění oken), díle huti Benedikta Rejta. U oken obrácených k jihu jsou lavice situovány u vnějšího ostění a vytvářejí tak místo k sezení na ochozu s překrásnou vyhlídkou na Prahu.OBDOBÍ RENESANCEHned v první místnosti výstavních prostor je umístěna renesanční chrámová lavice zdobená náročnou intarzií, pocházející z doby panování císaře Rudolfa II. K jejímu přenesení ze svatoanežské kaple katedrály bylo zapotřebí dvanácti lidí. Další mobiliář z tohoto období představuje například tzv. lombardská židle, typ, který se do střední Evropy doputoval z Itálie přes Švýcarsko a jižní Německo. Na Pražském hradě se jich dochovalo hned několik. K renesančnímu mobiliáři patří i truhly a jednoduché stoličky.BAROKO A ROKOKOV prostorách Belvederu najdete také raně barokní skládací křesla, dokládající španělskou módu v době posledních Rožmberků, jejichž palác byl součástí Hradu. Dále tu jsou vystavena těžká, řezbou zdobená křesla s koženým potahem. Do rokokového stylu již patří souprava pontifikálního sedacího nábytku od dvorního truhláře Františka Nonnenmachera. Z období rokoka pocházejí celozlacené židle typu „a la reine“, taburety s rákosovým výpletem a křesla s původním potahem zhotoveným gobelínovou technikou. Většina bílo-zlatého nábytku je ale vesměs napodobeninou vzniklou v novorokokovém stylu v 2. pol. 19. století. KLASICISMUS A EMPÍRZ konce 18. století pocházejí dvě křesla, jedno z nich je skládací (z důvodu častých cest dvora). Obě byla používána při slavnostních příležitostech, např. korunovacích. Z této doby jsou i nosítka. Na výstavě dále naleznete klasicistní židle s původním potahem čalounění, luisézní styl zastupuje nábytek dnes umístěný v reprezentačních prostorách Hradu (sedací soupravy a křesla se sdruženými oválnými opěradly). V empírovém stylu bylo vytvořeno tzv. faldistorium, mosazné nůžkové skládací křesílko užívané při pontifikálních obřadech (nahrazovalo katedru - biskupský stolec), stejně tak jako neogotické pontifikální křeslo. Novogotický je také královský trůn, pořízený někdy před rokem 1836, kdy byl Ferdinand I./V. korunován. Použití empírových prvků spolu s gotickým tvaroslovím dokládá pozvolný přechod k historismu. DEVATENÁCTÉ STOLETÍ, CABALLINIHO KLASIFIKACE NÁBYTKU A BIEDERMEIERDvorský mobiliářský inspektor a posléze ředitel dvorského mobiliářového ředitelství Vincenc Caballini vytvořil klasifikaci zařizování dvorských pokojů typem nábytku podle jeho kvality, přičemž nábytek I. třídy byl obvykle z mahagonu, potažen drahým textilem a velmi kvalitně řemeslně zpracován. Byl určen pro vídeňský Hofburg. V Praze jako pobočném sídle byl pak nábytek II. třídy (ořech), III. třída byla určena pro dvorské služebnictvo, dvorské důstojníky a nižší správní personál. Na Hradě se dochovalo poměrně dost nábytku ve stylu vídeňského měšťanského biedermeieru (II. třída), hlavně židle, křesla, čalouněné lavice a pohovky, stolky a psací stoly.MICHAEL THONETNa základě objednávky císaře Ferdinanda, který se po abdikaci na císařský trůn v roce 1848 usadil natrvalo v Praze, vznikla elegantní thonetka, tzv. pražská židle. Vyrobila ji firma Michaela Thoneta, brzy po otevření vlastní dílny na výrobu ohýbaného nábytku ve Vídni. V Thonetově výrobním katalogu je označena jako židle č. 6. Ve dvacátých letech byl tento typ znovu u firmy objednán pro zámek v Lánech.JOSIP PLEČNIKS érou prezidenta T. G. Masaryka je spojen slovinský architekt Josip Plečnik, který během úprav na Pražském hradě v průběhu dvacátých a třicátých let navrhl pro interiéry Hradu a rovněž i lánského zámku velké množství sedacího nábytku. U jeho ratanové soupravy, ale především noblesních židlí s dokonalými detaily se zastavíte zřejmě na delší dobu. Jsou zde vystaveny nejrůznější varianty židlí z ořechového dřeva, navazující (v symbióze s Plečnikovou architekturou) na antickou tradici. OTTO ROTHMAYERPlečnikovým žákem a nástupcem v práci na Hradě se stal Otto Rothmayer. V Belvederu si můžete prohlédnout jeho židle zahradního nábytku, které v padesátých letech navrhl pro terasu Tereziánského křídla. Jsou vyrobeny ze čtyřhranného armovacího drátu roxor, doplněného tenčím drátem s bíle lakovaným povrchem. Bohužel se ale souprava zahradních křesel, židlí a lehátka nedočkala realizace. Pokud se vám budou zdát povědomé, tak to proto, že je na svých fotografiích zachytil Josef Sudek v cyklu Procházka po kouzelné zahrádce (tou byla právě zahrada Rothmayerovy vily).JAROSLAV FRÁGNERZ první poloviny šedesátých let se zachovalo několik typů čalouněných židlí, křesel a pohovek, odpovídajících tzv. bruselskému stylu, které navrhl architekt Jaroslav Frágner. Nohy jsou kónické, směrem dolů se zúžují, opěrák a sedák jsou celé čalouněné a v exkluzivnějším provedení byla použita namísto textilu kůže. Z Frágnerových úprav se dochoval rovněž interiér hradního kina s koženými sedadly.FRANTIŠEK CUBRV šedesátých letech byla rekonstruována také Obrazárna Pražského hradu. Autory byli tvůrci československého pavilonu EXPO 1958, František Cubr a Josef Hrubý. Prvně jmenovaný architekt navrhl pro interiéry galerie těžký (dubový masiv, kov), ale exkluzivní mobiliář, který z hradních výstavních prostor dobře znáte. Svými geometrickými tvary předjímá high tech.LADISLAV VRÁTNÍKDnes tak trochu pozapomenutý architekt Ladislav Vrátník byl v sedmdesátých letech pověřen Státním ústavem pro rekonstrukci památkových měst a objektů zařízením Španělského sálu a pracovny prezidenta Gustáva Husáka. Pro sál navrhl střídmá, geometrická stohovatelná křesílka a hranolové stolky s reliéfně tvarovanou kostrou z bronzu a s potahem ze světlé kůže. Pro pracovnu prezidenta pak vytvořil mohutná zaoblená křesla potažená béžovou kůží. Jeho návrhy rozhodně patří mezi nejzajímavější kusy na výstavě.DEVADESÁTÁ LÉTASe jménem prezidenta Václava Havla je spojeno hned několik zajímavých jmen: již zmíněná Magdalena Jetelová se svojí plastikou Židle, Bořek Šípek a jeho postmoderní design (např. židle pro Obrazárnu nebo červenobílá stohovatelná židle nazvaná Olga pro Španělský sál), ale také repliky dodnes velmi moderně působícího nábytku vyrobeného podle osmdesát let starých návrhů Josefa Hoffmanna.SVĚTOVÉ ŠPIČKYMezi jmény návrhářů nábytku ve sbírkách Pražského hradu figurují taktéž světově uznávaní designéři. Hlava milánského Atelieru Belini Mario Belini navrhl ocelové židle a křesla potažená kůží v bordó barvě (konec sedmdesátých let). Těmi byla zařízena konferenční místnost prezidenta Havla (návrh interiéru J. Pelc a M. Masák). Uvidíte tu jednoduché ocelové křeslo Diamond se stolkem z roku 1952 od amerického návrháře Harryho Bertoia, čalouněná křesílka dánské autorské dvojice Ruda Thygesena a Johnyho Soerensena (osmdesátá léta), příklady mobiliáře z devadesátých let od firmy Vitra: židli od Belgičana Maartena van Severen a židli Louis 20 od Francouze Philippe Starcka. Z počátku devadesátých let je také čalouněný nábytek španělského návrháře Oskara Tusquetse Blanca. Autoři výstavy a katalogu: Milena Bravermanová, Martin Halata, Martin Herda, Daniela Karasová, Adriana Primusová, Jaroslav SojkaVíce informací na: www.hrad.cz