S veverkou Štěpánkou zrevitalizovaným parkem

Průvodcem se stala veverka obecná, která dostala název podle místa stezky – Štěpánka. Veverka byla vybrána z důvodu hojného výskytu v dané lokalitě. Děti se u každého panelu dozví nové informace ze života veverek, hravou formou i další poznatky o životě ostatních obyvatel lesa, o stromech, o lesních plodech, houbách a léčivých bylinách. Většina herně-naučných panelů obsahuje i fyzické úkoly, které mají dětem stezku zpestřit – u některých stanovišť musí přecházet po rozhoupané větvi, přelézat roští bez dotknutí nebo házet šišky na cíl.

Zadání města nebylo přesně ohraničené, až v průběhu návrhu studie se některé části postupnou diskuzí, na základě analýz, profilovaly. Projekt začal hodinami strávenými na každé lavičce parku a pozorováním okolí. Navazovalo vypracování problémového výkresu a výkresu provozních vztahů - teprve po těchto přípravách mohlo být řečeno, jakým směrem by se revitalizace měla ubírat. Důležité pro architektu bylo si uvědomit, kdo všechno park využívá, jak ho využívá a kudy se pohybuje.

Navazovalo vypracování studie – situačního návrhu s referenčními odkazy z České republiky i ze zahraničí. Finální podoba studie poté byla podkladem pro obsáhlou realizační dokumentaci a zejména pro rozpočet, který byl nutný pro získání dotací. Oproti první studii nakonec v návrhu přibyl DISK GOLF PARK a CROSS FIT PARK – volnočasové aktivity, které mají park zatraktivnit. Tyto dva prvky byly do projektu vloženy na přání města.

Všechny dílčí projekty na sebe musely navazovat a musely držet jednotnou linii. Zadáním města bylo park zrevitalizovat v přírodním duchu, což bylo i autorčiným cílem. Naopak bylo záměrem park zpřístupnit všem skupinám lidí, aby se tam každý cítil příjemně a našel si své místo. Ohled byl samozřejmě brán i na historii parku a celkové kompoziční principy.

Jednotlivá stanoviště jsou celodřevěná. Všechny texty, piktogramy a obrázky jsou do dřeva vygravírovány, některé doplněny barevným tiskem se zalakováním. Jednou z hlavních náplní revitalizace se stala rekonstrukce parkových cest. To pro architektku představovalo největší oříšek – najít takovou technologii, která by cesty nezpevnila natolik, aby působily uměle. „Pro rady jsme museli až ke správcům Krkonošského národního parku,“ říká autorka projektu Pánková.

Dále byla důležitá rekonstrukce hudebního altánu, který dostal novou dřevěnou podlahu, novou střešní krytinu, nové centrální osvětlení a připojení k elektřině. Všechny dřevěné konstrukce byly očištěny, opatřeny ochrannými nátěry a nově natřeny barvou ve dvou odstínech dle původní barevnosti. Následovala revitalizace tenisových kurtů, orientační informační systém parku, nebo například molo u Klenice s přístupovou cestou.

Velké množství prvků bylo v projektu navrženo na míru danému prostoru, bylo tak poměrně komplikované vypracovat rozpočet s dodržením požadavků pro dotace. V projektové dokumentaci nebylo možné určovat konkrétní prvky a jejich výrobce. Vše bylo navrženo formou referenčních příkladů a dodatkovými texty, které se odkazují na konkrétní specifikaci při realizaci projektu tak, aby se docílilo maximální kvality.

Na samotné realizaci bylo zainteresováno mnoho lidí a místních firem. Všichni se Štěpánce věnovali s velkým nasazením – často nad rámec požadavků. Bylo cítit, že Boleslaváci mají park rádi, stejně jako architektkt - a každý chtěl udělat maximum.