Rozmarné ocelové realizace Franka Gehryho

Téměř neomezené finanční možnosti jeho nových klientů a použitá počitačová technika, schopná vytvářet stále komplexnější struktury, mu dovolují se poddat formální imaginaci. Je fascinován novými, odolnými a zářícími materiály, které používá na všech posledních, všude snadno rozpoznatelných dílech. Kanaďan Georges Teyssot tvrdí že, „potom co postavil mimořádné budovy v 80. letech, se Frank Gehry začíná opakovat. Je to jedna z vad současného systému: architekti nabídnou jasně definovaný styl a zákazníci na nich chtějí, aby ho reprodukovali.“V podstatě se jedná o dekonstruktivistický trend, který se především staví do protikladu k organizované racionalitě moderny. Konečný vizuální dopad je charakteristický stimulující se nepředvídatelností a kontrolovaným chaosem. Nicméně odpůrci dekonstruktivizmu a Franka Gehryho je považují za čistě formální cvičení s malým společenským významem.O Guggenheimovu muzeu ve španělském Bilbau bylo již napsáno mnoho chvály a i trochu hany. Muzeum ale jednoznačně udělalo městu jméno a přivádí mu turisty z celého světa. Gehry dokončil budovu v roce 1997. jež znamenala obrat v jeho kariéře. Směsí skla, vápence a hlavně titanu docílil plynulého celkového dojmu stavby, kterou mnozí považují za samostatnou funkční skulpturu. Použil zde titanu poprvé, což mu přineslo mnohé kritiky a obdivovatele. Dílo přineslo Gehrymu také několik významných zakázek a přitáhlo k němu pozornost soutěžních komisí a porot různých cen.Na podobném principu jako muzeum v Bilbau je koncipována architektura koncertního sálu pro Los Angeles Philharmonic, který zvenku lidem připomíná úhlednou květinu. Gehry byl vybrán na postavení koncerního sálu Walt Disney v Los Angeles již v roce 1988 na základě nadace vdovy Lilian Disney. První skicy byly z roku 1991, tedy před muzeum Guggenheim, které ostatně připomíná také koncertní sál. Gehryho věhlas je dnes vázán na použití kovu v exteriéru a představenstvo Lillian Disney si tedy přálo, aby byl původní vnější vápenec vyměněn za kov. Naštěstí se tak stalo ještě před dokončením stavby. Pro finanční potíže a neshody následovala inaugurace sálu až v roce 2003.V Chicagu se Frank Gehry, nositel americké Národní medaile za umění, podepsal na neobvyklý „revoluční“ hudební pavilon Jay Pritzker, kde v parku Millenium patří k jiným monumentálním uměleckým dílům.Nejvymyšlenější hudební pavilon v USA je vysoký 40 metrů a nese Gehryho výrobní značku ocelových křivek, které rámují monumentální ocelový portál. Vzdutá vlna pruhů z matné nerezavějící oceli, lemující konstrukci otevřené scény, je připevněna k základním prostorovým vazníkům ocelovými trubkami. Prostorová konstrukce nese zvukovou aparaturu, počítanou pro 4 000 pevných sedadel a velkou louku, která může pojmout na 7 000 posluchačů. Nejmodernější systém, první v USA, byl koncipovan tak, aby se co nejvíce přibližoval akustice zavřeného koncertního sálu. Zvuk se tedy šíří rovnoměrně po celé ploše pro 11 000 návštěvníků.„Jak jste to udělal, aby i lidé, kteří jsou na trávníku 130 m daleko od jeviště, přišli s potěšením poslouchat hudbu?“ Odpověď Franka Gehryho bylo jednoduchá: „Pozvete je dovnitř. Uděláte širší proscénium, postavíte prostorovou konstrukci, která nese zvuková zařízení. Umožníte lidem se zúčastnit představení.“ Pavilon Jay Prizker je dějištěm hudebního festivalu Grant Park (klasická hudba zdarma) a jiných volných koncertů a událostí. Byl dostavěn v roce 2004 a patří městu Chicagu. Na projektu spolupracovalo s Gehrym 22 lidí z jeho ateliéru a slavná inženýrská kancelář Skidmore Owings & Merrill z ChicagaPavilon je doplněn jediným mostem, který Gehry na světě postavil, BP Bridge. (Společnost BP přispěla na výstavbu mostku částkou 5 mil. dolarů.)Třicetimetrová lávka pro pěší spojuje Millennium Park a Daley Bicentennial Plaza a skýtá v Chicagu nebývalý pohled na panorama mrakodrapů, Velký park a Michiganské jezero. Most obsluhuje jinak špatné spojení mezi čtvrtí Loop a břehy jezera, které město narušilo stavbou rychlodráhy podél Michigan Avenue již před sto lety. Zákruty mostku odvádějí rušivý dopravní hluk od Pritzkerova pavilonu. Obložení lávky deskami z kartáčované nerezující oceli doplňuje esteticky Pritzkerův pavilon. Zakřivená ocelová konstrukce nese mírně nakloněnou dřevěnou mostovku, která má zmírnit přechod z technického prostředí města příjemným zvukem kroků. Má 5% stoupání, takže je přístupná i vozíčkářům.Most určitě nezklame, má všechny znaky ruky Franka Gehryho: zdůrazňuje kovové křivky, blýskavou nerezavějící ocel a zakřivenou stezku přes Columbus Drive. Tyto zákruty samozřejmě rychle objevila mládež, která začala po šikmých stěnách jezdit. Jenom do té doby, než si jeden mladík zlomil nohu a druhý přistál uprostřed mezi dopravou. Poslední z evropských realizovaných zakázek Franka Gehryho se nachází ve Španělsku, asi 100 km od Bilbaa v obci Elciego. Podobně jako ve Francii si všimli španělští vinaři mediálního dopadu a prestiže, které vyplývají ze služeb významných architektů, podporujících také vzkvétající vinařskou turistiku. „Město vína“, které naplánovali dědici vinařského podniku Marqués de Riscal, znamenalo modernizaci celé produkce a výrobního systému, novostavbu sklepů a zvýšení výnosu vinic. Projekt začíná a končí vínem. Sklepy zůstávají hlavní atrakcí, ale otevřely se nové možnosti, kde se víno nutně váže na gastronomii. Sklepy jsou od roku 2000 vybaveny sudy z nerezavějící oceli, což se považuje za nejlepší způsob skladování vína. Ocel dovoluje nejlepší dlouhodobé hygienické podmínky a optimální kvalitu. Vedení sklepů vsadilo na technologii a inovaci ve všech směrech.Vybudováním celku byl pověřen Frank Gehry. Majitelé Marqués de Riscal ho přesvědčili, aby navštívil jejich sklepy, když dokončoval výstavbu muzea Guggenheim v Bilbau. Při této příležitosti se oběd zapíjel vínem z roku 1929, z roku narození Gehryho, takže nabídka se nedala odmítnout. Konstrukce komplexu, který zahrnuje obrovský vinný sklep, luxusní hotel o 43 pokojích a muzeum vína, stála 9 miliónů €.Frank Gehry se vyhýbá konvenční obchodní výstavbě a věnuje se architektuře s uměleckým přístupem. Místo toho, aby stavěl budovy, vytváří osobité funkční skulptury. Na první pohled se zde zdá, že nový podnik je koncentrovaný obrázek muzea z Bilbaa, ale převyšuje ho geometrickou složitostí. Koncepce nese všechny prvky Gehryho architektury, nechybí ani titan, ani způsob jeho použití.Téměř tradiční hlavní budovu zabalil do titanového vlnobití, které má chránit hosty před prudkým přímým sluncem. Sklepy Marqués de Riscal, postavené v roce 1858 jako dlouhé tunely z tesaného kamene, se dnes odrážejí ve 3200 m2 titanových desek různých barev, použitých na střechy. Architekt se inspiroval lahví vína: růžovou pro červené víno, stříbřitou pro závěr, zlatou podle zlaté kapsle klasické láhve Marqués de Riscal. Hlavní hotelová budova, v režii americké společnosti Starwood Hotels & Resort patří k prestižnímu řetězci Collection de Luxe s malými hotely v mimořádných nebo historických objektech. V tomto případě se předpokládá, že avantgardní budova bude mít mimořádnou budoucnost díky vinné turistice. Nabízejí se tu vinné lázně a péče Caudalie, designové vybavení doprovozeno sochami a pohledem na blýskavé ocelové sudy ve sklepech.Gehrymu nechyběla odvaha postavit na kraji vesnice s uličkami a kostelem rozcuchanou budovu jako kdyby do ní foukl prudký vítr. Kritici označili objekt jako UFO, které přistálo uprostřed vinic. V klidném prostředí venkovské krajiny se vše hýbe (díky vinnému rozjaření?).