Rozhovor s Erickem van Egeraatem

Mnoho lidí, kteří nepatří mezi architekty, architekturu obdivují. Mohu se Vás zeptat, co obdivujete Vy kromě architektury? Neobdivuji nějakou jednu profesi nebo určitou uměleckou formu, to, co obdivuji nejvíc, je život. V dnešním světě máme hodně informací a spoustu možností, ale skutečné hodnoty života zůstávají jednoduché. Aby člověk mohl docenit komplexnost života, nestačí mu jen množství znalostí, záleží především na způsobu jeho vnímání. Inspirace přichází z různých zdrojů od geometrie po hudbu. Postmoderní architektura je plná různých parafrází. Kde hledáte inspiraci Vy? Když přemýšlíte o projektu, co Vás může inspirovat? Vše, opravdu vše. 90% mého života je cestování – to pro mě znamená kontakty, nápady, obrazy, možnosti, emoce… Dokonce i když člověk přemýšlí o internetu – ten se sice jeví jako nekonečný prostor, ale každý, kdo v něm surfuje, představuje uzavřenou buňku, každý má jiné priority a internet lidi spojuje velice specifickým způsobem. Dnes se zdá, že klíčovým slovem je komunikace. Ta nutí člověka uvědomovat si, že každý je jiný. Mám rád tyto rozdíly. Ať už se jedná o vkus, kvalitu, osobnost. Myslím, že rozdílnosti nebude nikdy dost. Je fantastické, že základní kvalitou našeho života je jinakost. Nejsme stejní, každý přemýšlíme jinak. Je například možné, že zítra člověk začne uvažovat jinak než je zvyklý. A mým cílem je vytvářet podmínky pro to, aby lidé mohli být jiní, nebo tomu dokonce napomoci. Co pro Vás znamená vztah mezi vizí a skutečným prostorem, tedy architekturou? Nevidím v tom rozdíl, moje vize jsou od začátku skutečnými prostory. Podle mě neexistuje něco jako úžasný nápad a bídná realita. Nerad uvažuji ve formách velkolepých vizí, plovoucích kvádrů, nekonečného prostoru, nejvyšší svobody. To je příliš abstraktní, jsem realista. Jaké je místo architektury ve společnosti, a jaké by mělo být? Předpokládám, že architekt není jen tím, kdo vytváří prostor, ale má možnost přinést svou tvorbou také něco navíc. Architektura nepatří mezi svobodná umění jako jsou sochařství či malířství, má za úkol sloužit, má svůj účel. Nicméně, architektury by neměla být pouze funkční, měla by být také přitažlivá. Hodnoty, které architekt přidává k prosté funkci, mohou být interpretovány mnoha různými způsoby. Mohou být podnětem k diskusi, mohou rozšiřovat obzory, zvýšit hodnotu stavby. Nicméně existují hranice. Můžu někomu navrhnout nový dům, ale ne mu změnit život. Tady by se měl architekt zastavit. Myslím si, že architekt by neměl moralizovat. Vaše projekty jsou charakteristické a snadno rozpoznatelné. Co pro Vás znamená originalita? Původně, když jsem založil svou kancelář, byla jednou z nejdůležitějších věcí kvalita projektu. Myslím tím, aby krásný dřevěný stůl byl opravdu krásným dřevěným stolem a ničím jiným. Dnes se domnívám, že v mé práci se objevuje určitá hodnota navíc, a to přinést něco zcela nového. Tím ale nechci tvrdit, že jsem velkým inovátorem. Navrhl jste přes 250 projektů z nichž více než 100 bylo realizováno, mnoho z Vašich projektů získalo prestižní ocenění. Existuje vůbec ještě něco, co jste nenavrhoval a chtěl byste navrhnout? Ano, dvě věci. Něco velmi malého, možná sklenici, která je prostě jen krásná. A vedle toho něco obrovského. Obojí obsahující stejné množství architektonického uvažování na krychlový metr. Do obojího musím vložit stejné množství energie já i každý, kdo se bude na realizaci podílet.