Rozhovor | Jan Bočan

Zastupitelský úřad v Gruzii je pavilon v parkovém areálu. Jak moc Vás při návrhu ovlivnila příroda- krajina? Tbilisi je město, které má bohatou historii. Hlavními krajinnými prvky je tu řeka a kolem ní jsou strmé kopce. Gruzínská kultura byla na vrcholu ve třetím až dvanáctém století. Dnes je tam životní úroveň hodně nízká. Pozemek se nachází blízko hlavní třídy Tbilisi a když ho Česká republika získala byly tam již vzrostlé stromy. Pokusili jsme se zachovat maximum kvalitních stromů. Je to vidět v dispozici , kde jsme se těmto stromům vyhýbali. Stromy díky tomuto zapojení měly pro nás ohromný význam. Bohužel se stalo, že dodavatel se přes odpor projektanta dohodl s investorem a pokácel některé stromy.Je nějaké univerzální pravidlo při návrhu zastupitelských úřadů? Něco, co vždy funguje? Univerzální pravidla samozřejmě existují. Ambasáda má svoje zákonitosti. Dům reprezentuje zemi, kterou zastupuje. A otázka bezpečnosti je zde velmi důležitá. Budova má několik funkcí. Některé jsou propojeny, jiné se naopak propojit nesmí. V Tbilisi má ambasáda diplomatickou- reprezentativní část, kde se jedná. Pak je tam část administrativní, konzulární oddělení, byty pro zaměstnance a rezidence velvyslance. Byt velvyslance obsahuje i reprezentační místnosti na případná diplomatická jednání. Na konzulární oddělení má přístup i veřejnost, která nemá pozvání, a proto je vstup jinde než do diplomatické části, a to kvůli bezpečnosti. Ve Tbilisi jsme udělali jeden hlavní vstup a druhý je určen jen pro osobu velvyslance. Hlavní vstup nemůže být přímo z hlavní třídy, protože by vedl k dopravním problémům. A to v případě, kdy se zde konají společenské akce a přijde až dvě stě lidí.Jak hodnotíte úroveň stavebnictví v Gruzii? Stavební průmysl je v Gruzii na nižší úrovni, než v České republice. Umějí udělat dobře stěrky a pracují výborně s kamenem. To jsou jejich tradiční materiály. Všechno ostatní jsme museli dovážet. Finanční prostředky na výstavbu byly omezeny a to kladlo větší důraz na práci architekta. Jak se projevily finanční limity dané ministerstvem zahraničí na stavbě? Je třeba říci, že náš projekt vyšel vítězně z architektonické soutěže vypsané investorem. Dům má brutalistický charakter, ale zároveň je i romantický. Měli jsme finanční limity a tak třeba ve vstupní hale používáme na podlahu leštěný beton. V reprezentačních prostorách máme dřevěnou podlahu.Do výšky 2,2 m máme hladké stěrky a dál už je pohledový beton. Vidíte rozdíl mezi ambasádami velmocí a ambasádou pro relativně malou zemi? Ambasády Spojených států nebo jiných velmocí se nesnaží zakrývat bezpečnostní požadavky. Třeba ve Tbilisi Američané staví ambasádu, která má nejvíc podlaží pod zemí. Je to spíš taková pevnost. My, jako malý stát, máme na zastupitelský úřad jiný názor. Snažíme se, aby bezpečnostní otázky nebyly na první pohled vnímatelné. Chceme, aby člověk měl pocit, že přišel do zajímavého prostředí a dozvěděl se něco o kultuře naší země.Máte zkušenosti se zastupitelskými úřady v Londýně a Stockholmu.Lišila se práce na Zastupitelském úřadu v Gruzii od těch předchozích? Nikdy jsem nechtěl podlehnout politickým vlivům. V šedesátých letech, kdy jsme tyto ambasády dělali, i tehdy na základě soutěže, režim nedokázal zabránit špičkám v oblasti umění, aby se prosadily. Situace je v tomto směru pořád stejná. Po listopadu 89 mne požádal Jiří Diensbier, abych mu pomohl přeorganizovat část Černínského paláce. Měl takovou velkou demokratickou představu, že tam nemusí být žádné zabezpečovací systémy. Ihned je nechal odstranit a do Černínského paláce mohl téměř kdokoliv. A uplynuly asi tak dva tři měsíce a všechno tam bylo zpátky. Tohle myslím je nezávislé na politickém režimu. Budovu naší ambasády ve Stockholmu koupila firma, která má také zájem na utajení třeba průmyslového nebo obchodního tajemství. Jaký stupeň projektové dokumentace Váš ateliér zajišťuje? Zajišťujeme všechny stupně projektové dokumentace. Já zásadně dělám všechno, protože jsem přesvědčený, že projekt má určitý vývoj. Tomu je uzpůsobený i náš ateliér a vztahy k ostatním profesím. V Tbilisi máme stálý autorský i technický dozor projektanta.Vynutila si to skutečnost, že velvyslanectví je v seizmické oblasti a práce jsou velmi náročné na architektonické a technické detaily.Jak probíhala spolupráce se stavebními firmami? Všichni vedoucí pracovníci jsou z České republiky. Problém je jen v tom,že dodavatelská firma podcenila termín dodání. A tím dochází k výraznému zdržení prací. Spoustu věcí na stavbě musí dělat jen naše firmy, jinak bychom neudrželi potřebnou kvalitu. Nenakupujeme ani v blízkém Turecku, protože výrobky nemají stejnou kvalitu jako u nás, a to si nemůžeme dovolit. Tak se všechno dováží od nás.Tento semestr jste zadal studentům řešení zastupitelského úřadu. Jak vidíte úroveň návrhů? Je to přitažlivé téma a každý ho chce dělat. Studenti si neuvědomují, že je to několik funkcí, jednací prostory, administrativa, bydlení….a různě se to propojuje. Někteří to dali dohromady dobře po stránce dispoziční a už jim nezbylo tolik času na řešení architektury. Myslím si, že kdyby zadání bylo jednoduší, tak by výsledek ateliéru byl jednoznačnější. Práce jde v takové křivce. Studenti mi říkají, že pro ně není důležité jak to dopadne hodnocení, ale důležitý je pro ně tvůrčí pracovní proces. Student ani po absolvování školy se nemůže brát jako hotový, protože ještě několik let se bude vyhraňovat ve svých názorech. Na čem teď pracujete? V současné době končíme ambasádu v Tbilisi, ta by měla být otevřená začátkem podzimu a zároveň se pokoušíme dát dohromady přestavbu ambasády v Londýně. Původně Československá ambasáda byla po rozpadu rozdělena. České republice připadla ta větší část, kde nebyly reprezentační a diplomatické prostory. Musíme dodělat funkce, které tam teď chybí. Další problém je v tom, že ambasáda byla stavěna v sedmdesátých letech. Tehdejší podmínky byly jiné než dnes. Okna mají například ještě jednoduché zasklení. Tehdy, když jsme stavěli ambasádu, mi Angličané řekli: když zavřeš všechny okna a dveře a zapálíš v místnosti svíčku, tak ji průvan musí zhasnout. Dnes by již takový názor neobstál. A taky předpisy jsou jiné. Na hlavní třídě je sedmdesát decibelů. Vše, co se musí předělat, bude mít vliv na vzhled budovy. Je to příběh betonového domu. Stane se z něho úplně jiný dům, i když to gró tam zůstává.„Bydlet v domě znamená obývat svět“CH. N. SCHULZ