Rovnováha mezi vědou a lidskostí?

V roce 2012 vznikl projekt, jehož hlavní autoři, Michal Kohout a David Tichý, působí kromě vlastní praxe i v akademickém prostředí. Především v rámci výzkumné organizace Centrum kvality bydlení se vědecky věnují zkoumání obytného prostředí a jeho kvalit, respektive metod, jak jich dosáhnout. Své teoretické poznatky zde uplatnili v praxi a princip „low-rise/high-density“ přenesli na pražský Žižkov.

Obytný blok složili ze tří pomyslných hnízd, která vždy tvoří tři nebo čtyři domy. Navenek, směrem do okolního prostředí, působí oblast jasně definovaným, prostým a pro někoho možná i trochu přísným dojmem. Reprezentativní cihelné fasády jsou v některých místech narušeny francouzskými a jinde pásovými okny. Většina obvodu souboru je lemována nízkým plotem, který vymezuje zahrádky přiléhající k přízemním bytům. Mezi domy lze ale volně projít do jádra bloku. Tyto mezery jsou prvním rozhraním. Není zde brána, ale každý návštěvník pochopí, že někam vstupuje, charakter prostředí se mění.

Postupně se před ním otevírá řada vnitřních zákoutí, která jsou krok za krokem intimnější a soukromější. Na centrální středový prostor navazují malé dvorky uprostřed jednotlivých hnízd. Proměňují se i fasády domů, cihlu střídá dřevěný obklad. Propojení interiéru s prostředím kolem domů je záměrně intenzivní.

Lidské, někdy až poetické prostředí vzniklo na základě množství parametrů a bodů podložených teoretickým zkoumáním. Hustota zástavby i hustota obyvatelstva jsou jasně sledovanými faktory. Podvědomá a ve formě zakomponovaná orientace má přinést vyšší identifikaci s místem. Měřítko celku i jednotlivých domů je zvoleno za účelem poskytnutí soukromí a intimity zahrady, komunitních sousedských vztahů i dostupnosti služeb a možností využití města. Poměry mezi různými velikostmi bytových jednotek jsou zvoleny za účelem rovnovážné skladby obyvatel. Má fungovat sociální kontrola.

Je nepochybně jasné, že obytný soubor na Vackově má v sobě zakořeněnou lidskost. Jestli ji tam dokázala vložit samotná věda anebo správné ředění intuicí architekta je otázka zřejmě nezodpověditelná. Podstatné je, že výsledek funguje a je příkladem velkého projektu nepostrádajícího citlivé lidské měřítko. Pokud se to z architektury vytratí, nikdy to není dobře, nikdy to nevede ke kvalitnímu a dlouhodobému výsledku.