Rodinný dům jako experiment, který rozbíjí monotónnost typové zástavby

ROZBÍT POŘÁDEK

Torrazza Piemonte je malé městečko na severozápadě Itálie, ležící nedaleko průmyslové metropole Turín. Najdete zde kostelík svatého Jakuba Většího i románsky zdobenou radnici s robustní věží, která se tyčí nad okolní zástavbou. Jinak tu toho ale k obdivování příliš není. Ulice Torrazza Piemonte totiž zpravidla lemují nepříliš malebné nízkopodlažní domy, uspořádané do monotónní struktury, kterou ještě „doplňují“ solitéry průmyslových hal, rozsypané při okrajích městečka.

Zabočíme-li tak z hlavní ulice Strada Provinciale, která jako páteř probíhá městem, do některé z jižně směřujících ulic, obklopí nás jednotvárná zástavba – anonymní síť ulic, zahrad a rodinných domů, které snad mohou navozovat poklidnou atmosféru, zároveň ale působí neosobně a nudně.

A právě toto prostředí se v roce 2020 stalo domovem dvojice zcela nekonvenčních objektů – rodinným domům, které v šedi monotónní zástavby působí nanejvýš cizorodě, jako paraziti, snažící se rozbít zavedený pořádek a jednotvárnost. Domům, které s okolní rezidenční zástavbou sdílí snad jen svou funkci a to, že stejně jako většina objektů v okolí stojí izolovaně na soukromém pozemku.

ODVAHA TVŮRCE I KLIENTA

Za návrhem obou staveb stojí architekt Stefano Pujatti, zakladatel studia Elastico Farm a především osobnost stěží zařaditelná do škatulek tuzemské architektonické scény. V jeho portfoliu bychom totiž našli řadu projektů vymykajících se stavebním zvyklostem, které drze vystupují ze svého prostředí a vymezují se vůči zaběhlým přístupům. Stejně tak jako „Domečky z karet“ – příznačně pojmenované objekty, jimiž architekt zasáhl do prostředí Torrazza Piemonte.

Projekty Stefana Pujattiho, respektive jeho ateliéru Elastico Farm, ovšem nepojí žádné jednotné vizuální, konstrukční nebo materiálové řešení. Základní myšlenkou a hlavním společným prvkem jeho tvorby je totiž experimentování – zkoušení, hledání a ověřování tradičních postupů a prvků v netradičních situacích a následné objevování nových důsledků a možností. Experimentováním v přístupu k materiálům, konstrukci i k samotné struktuře stavby tak již přes 15 let dochází architekti Elastico Farm k neotřelým řešením, jimiž směle obohacují italskou scénu. Tento přístup k tvorbě nicméně není v případě Elastico Farm nijak povrchní – experimentům vždy předchází dlouhodobé výzkumy zaměřené zejména na chování tradičních stavebních materiálů. I přes to však každý nový návrh vyžaduje značnou dávku odvahy a to nejen ze strany architekta, ale také klienta.

Při pohledu na dvojici staveb v Torrazza Piemonte lze snadno odhadnout, že v tomto případně jednoho takového klienta našli. Respektive klienty. Často narazíme na rodinné domy, které si architekti navrhují sami pro sebe, díky čemuž mají jejich autoři „volné ruce“ a objekty jsou pak ve větší či menší míře netradiční. V tomto případě ale Pujatti navrhoval pro dvě sestry – investorky, které přistoupily na architektovu koncepci experimentu a staly se jeho součástí.

BETON A ŽULA

Experimentování se v případě tohoto projektu projevuje především ve dvou rovinách – materiálové a konstrukční. Ta první dala základ celému návrhu, neboť již v roce 2013 oslovilo studio lom v Olbii s přáním vyhodnotit potenciál zde těžené žuly, která na trhu s materiály představuje poměrně dostupné zboží.

A právě žula, konkrétně pak žula sardinská, se stala hlavním konstrukčním materiálem pro domy v Torrazza Piemonte, kde se vyskytuje vždy v provedení dvaceti stěnových panelů vzájemně do sebe zaklesnutých, pospojovaných a tvořících nosnou konstrukci domů. Tyto panely pak architekti doplnili prefabrikovanými panely z betonu probarvenými narůžovo a subtilními dřevěnými příčkami.

Beton se žulou se do sebe vzájemně zakusují a skutečně dohromady vytváří konstrukci podobnou domečku z karet. Panely se nepravidelně kříží, vystupují z hmoty domu, levitují nad podlahou místností nebo naopak ani nedosahují výšky stropu. Navzdory své robustní materiálové podstatě tak objekty působí křehce a jakoby nahodile.

Druhá linie experimentování se týká řešení konstrukcí, které se v případě obou domů liší. Zatímco první z objektů stojí na ověřování principu ortogonální mřížky, druhý se vydává odvážnějším směrem a na limity objevené při práci s pravidelným rastrem reaguje radiálním řazením prostor s centrálním atriem. V kombinaci s hravě sestaveným konstrukčním systémem pak oba domy nabízejí řadu zajímavých průhledů a kompozic, do nichž navíc silně zasahuje proměnlivé denní světlo, prostupující do interiéru různě velkými okenními otvory.

Díky tomu, že domy stojí těsně vedle sebe, lze snadno sledovat jejich společné (i rozdílné) rysy a vnímat, jak každý z nich dokáže působit. Nelze říct, že jeden z nich je lepší než druhý. Zásadní je, že oba objekty maximálně dostávají své experimentální podstaty, která každý den může vyjevit novou okolnost, že oba nesklouzly k monotónnosti svého okolí a že oba nutí k zamyšlení. Ať už nad jejich vztahu ke kontrastnímu okolí, nad současným přístupem ke architektuře a urbanismu a nebo nad nekonečnými možnostmi, které tento obor nabízí...

Tento článek vznikl za podpory společnosti Českomoravský beton v rámci popularizace tématu "Beton v architektuře".Českomoravský beton, a. s., je holdingovou společností, která prostřednictvím vlastních betonáren a dceřiných společností dodává transportbeton v široké škále pevnostních tříd a druhů na území České a Slovenské republiky. Skupina, jejíž vznik spadá do počátku 90. let minulého století, v současné době provozuje sedmdesát nově postavených nebo zrekonstruovaných betonáren, které mají zavedený systém řízení jakosti ČSN EN ISO 9001 a splňují nejpřísnější ekologická kritéria. Celá skupina – holdingová společnost a její dceřiné společnosti – vystupují pod jednou společnou obchodní značkou Českomoravský beton.