Robert Konieczny (PL) – Polský sen

„Ateliér jsme založili před devíti lety, ale už předtím jsme se jako studenti snažili. Jeden rok se stalo, že do čeho jsme se pustili, to dostalo cenu. Ale nechci dnes příliš představovat projekty, spíše myšlenky“, uvedl se Robert Konieczny a bylo zřejmé, že pozornost si udrží až do konce. Zlomovým dílem v jeho tvorbě je aatriový dům, který dokonce získal ocenění Nejlepší dům světa. Robert Koneczny ale během své přednášky ukázal, že ve tvorbě nejde jen o pocty, ale i o určitou konzistentnost myšlenek. Důležité je vedle tvrdé práce také patřičné štěstí.

    Soutěž na náboženské centrum v Japonsku Zadání bylo jednoduché – vytvořit stavbu, která by vyjadřovala dialog mezi nejdůležitějšími světovými náboženstvími. Základní myšlenka byla jednoduchá a vycházela z rozkladu světla. Když bílý paprsek necháme projít hranolem, rozloží se do duhového spektra. V dané analogii jednotlivé barvy odpovídaly náboženstvím a hranol působil coby jednotící prvek – skladbou jednotlivých barevných proudů přes hranol se objevilo bílé světlo – tedy Bůh. „Byla to dobrá idea,“ podotkl na okraj svého vyprávění Robert Konieczny, „ale nedokázali jsme ji vtělit do stavby. Pak jsme se zúčastnili několika dalších soutěží, mezi nimi byla i největší architektonická soutěž v Polsku – Svatyně Boží prozřetelnosti.“     Chrám prozřetelnosti Historie soutěže na tuto ohromnou náboženskou stavbu už přesahuje století a v lecčems připomíná známý český příběh s dostavbou Staroměstské radnice. Přesto, že se během několika soutěží objevilo mnoho kvalitních návrhů, žádný z nich nebyl nakonec realizován. Ateliér Roberta Konieczneho opět vycházel z myšlenky rozkladu bílého světla na duhové spektrum a k tomu připojil příběh o potopě světa, k tomu se ještě přidala paralela s nezávislostí Polska a jeho obtížnými dějinami. Z těchto ingrediencí vyrostl projekt na šestihektarové ploše. Jeho nejdůležitější součást pak tvořil interiér svatyně – kosého kužele, který byl ve čtyřech směrech až téměř k vrcholu proříznut goticky táhlými trojúhelníkovými vstupy ze čtyř světových stran. Vrchol kužele je opatřen drobnými otvory, takže v určité dny v roce (vážící se k významným datům křesťanského kalendáře a polské historie) se sluneční paprsky uvnitř tohoto chrámu rozloží na barevné spektrum duhy. (Podobné, nicméně údajně nefunkční triky zakomponoval do svého návrhu Věže svobody, která měla vzniknout místo zbořených Dvojčat, architekt Daniel Libeskind, ale méně sofistikované obdoby tohoto tríčku jsou známy už z Egypta).   Dalším významným prvkem projektu jsou širokánské schody, vedoucí na uměle vybudovaný pahorek, pod nímž se skrývá řada budov. Tyto schody jsou opět pojaty barevně, v duhové škále, a fungují jako zvláštní přechod mezi interiérem a exteriérem – přes den jsou barevnou clonou a prochází přes ně barevné světlo dovnitř, navečer a v noci naopak svítí interiér, takže barevnou hrou se mohou nechat strhnout kolemjdoucí. V této soutěži nakonec získal Konieczneho ateliér 3. místo.     Německá ambasáda v Polsku „Dějiny polsko-německých vztahů nejsou dobré“, uvedl projet Konieczny. A v zápětní nastínil základní koncept ambasády coby místa oddělení a zároveň setkávání. Ambasáda je tradičně považována za výsostné území toho kterého státu, a také proto ji od okolí musí dělit určitá hranice, v tomto případě zeď. Ale ambasáda není vojenskou základnou, nýbrž plní i funkci komunikační, sbližovací. To Robert Konieczny vyjádřil kopcem, který se z obou stran zdi zvedá a potkává se právě nad ní – když se chtějí lidé z opačné strany zdi potkat, musí se jakoby povznést nad okolí, oba k sobě musí udělat vstřícný krok, vynaložit určité úsilí. A to už jsme vlastně u aatriového domu.     Dům „naruby“ jako předěl – aatriový dům „Psal se rok 2002 a na stavebním trhu byla krize. Neměli jsme peníze a museli jsme se přestěhovat do sklepe. Ten den zazvonil telefon a ozval se zajímavý klient. Další den před naším ateliérem zastavilo nové Porsche Carrera. My jsme byli nadšení, ale oni ne. Majitel auta povídal, že jezdí po celém Polsku a hledají ateliér, který by naplnil jejich představy, ale že nepodepíšou kontrakt, dokud neuvidí nějakou studii.“   Krásná parcela měla jednu zásadní nevýhodu – příjezd z jihu. Robert Konieczny přišel s nápadem příjezdovou cestu zahloubit dva a půl metru pod zem a vytěženou zeminu použít pro zvýšenou soukromou část zahrady. Tenhle nápad se zákazníkovi líbil a podepsal tedy kontrakt.   Hmota aatriového domu vychází z kvádru – ten má v moderní polské architektuře opodstatnění, neboť zejména v 60. a 70. letech vznikala celá řada domů, které byly tvarově lapidární a přitom dodnes patří ke kvalitní architektuře. Postupnou „dekompozicí“ začalo vznikat prostorově náročnější uspořádání s řadou drobných extravagancí, k nimž patřila například „levitující“ ložnice. Staticky řešitelná konzola nad svažujícím se terénem měla architektonické i výtvarné opodstatnění, manželce klienta se nápad velmi líbil, nicméně za pár dní volala, že to nebude možné. „Když jsem se ptal proč, odpověděla: Tchýně řekla, že se to utrhne.“ Tenhle nápad tedy Robertu Koniecznemu nevyšel, přišel však s jiným – tzv. obráceným atriem. Zatímco tradičně se atriový dům obrací dovnitř, tato zvláštní modifikace atria umožňuje, že dům je přístupný pouze zevnitř a obrací se ven, do krajiny.     Bezpečný dům „Přišel za mnou mladý režisér z Varšavy, že jsme jediný ateliér, který mu dokáže postavit dům. Levou rukou naskicoval něco na papír. Tři měsíce jsme se tomu věnovali, ale pak jsme se dozvěděli, že to byla zbytečná práce,“ rozpovídal se architekt Konieczny o dalším projektu a postupně odhaloval jednotlivé peripetie: „Pak jsem viděl jeho film a pochopil jsem, proč chce bezpečný dům. Teprve potom jsem pochopil jeho původní skicu a vrátil se k ní.“   Výsledkem je dům dvou tváří. Když je potřeba, může být otevřený a působí prostě jako zajímavý dům. Vedle toho se ale může proměnit na nedobytnou pevnost, kompaktní hmotu, jejíž „okenice“ mají tloušťku 40 cm a jsou zavěšeny na průmyslových systémech. Některé pohyblivé prvky mají až 20 metrů.   „Nakonec jsme 10x překročili rozpočet. Pro jižní bránu, která má rozměry 16 x 5,5 m, jsme nemohli najít výrobce, nakonec jsme se dostali ke spolupráci s německou firmou, která spolupracovala s NASA, a my jsme byli její první soukromý klient.“ Robert Konieczny pak stručně shrnul vývoj projektů a poukázal na skutečnost, že tento projekt by nikdy nevznikl, nebýt kdysi dávno neúspěšné soutěže na Chrám prozřetelnosti. Pravdou je, že lze nalézt celou řadu paralel a styčných bodů mezi jednotlivými projekty studia; určité myšlenky, přesto, že se původně nedočkaly realizace, byly dále rozvíjeny, pointa tedy byla zřejmá – prvotní neúspěch neznamená, že by nápad nebyl životaschopný. V tomto případě tomu bylo spíše naopak – silný a originální nápad se shodou okolností nedočkal realizace při prvním použití.     Skrytý dům Těžko říct, zda Robert Konieczny z nějakého důvodu přitahuje extravagantní klienty, a nebo zda i zcela normálního klienta dokáže svým výtvarným charismatem přesvědčit o nutnosti zcela originální kreace, jeho tvorba však působí jako série solitérů, kterým jsou společné některé koncepční rysy. Z této řady nevybočuje ani skrytý dům.   „Klient přišel s požadavkem na dům, který nemá nikdo na světě,“ bavil architekt posluchače dalším extrémním příkladem. Takovéhle zadání opravdu není standardní zkušeností z architektonické praxe. A výsledek? Ten připomíná kombinaci Fantomase, Hvězdných válek, Batmana a Planety opic. Příjezdová cesta k domu najednou končí jako když utne, a teprve v okamžiku, kdy se začne zvedat ohromné zatravněné víko, pochopí návštěvník, že má pokračovat do podzemí. Samotný dům je zajímavý pětadvacetimetrovou konzolou, na níž Robert Konieczny spolupracoval s mostním konstruktérem, velmi organickým interiérem a tím, že ze všech obytných místností je vidět do zahrady. Na 1000 m2 půdorysné plochy domu lze najít pravý úhel jen ztěží.     Dům „Šnek“ „Ukazoval jsem drahé domy, takže teď vám ukážu také levný projekt. Pracovní název pro dům byl „šnek“ a ten také nakonec zůstal.“ Před Koniecznym se objevila povědomá architektonická výzva – krásná parcela a příjezd z jihu. I tentokrát část příjezdové cesty zahloubil a vytěžený materiál použil na samotném pozemku. Dům pak na úrovni „architektova příběhu“ pojal jako „prodloužení příjezdové komunikace“.     Benzenový kolchoz Je starou pravdou, že architektura je určitou externalizovanou a zhmotněnou mentalitou autora. O platnosti této teze přesvědčil architekt Konieczny zcela zaplněný sál, a možná dal mnohým podnět k tomu, jak se chovat v případě časově stísněných soutěží pro soukromého klienta. Místo návrhu totiž odevzdal pouze obálku s cenou.   „Zeptali se mě, kde je projekt. Odpověděl jsem, že projekt uděláme, až vyhrajeme.“ Klient se neurazil, naopak pochopil, že kvalitně zpracovat koncept přestavby bývalého JZD není otázka dní. „Takže jsme nakonec skutečně vyhráli. A to byl problém.“   Klientem je společnost, která se pohybuje na trhu s pohonnými hmotami. „Manželka si vzpomněla, že benzen, který je přísadou pohonných hmot, má chemický vzorec ve tvaru šestiúhelníku“, pobavil posluchače Konieczny a ukázal, že klasická stodola – a takovou měl přestavovat – je vlastně jen horní polovinou šestiúhelníku. Odtud už nebylo daleko k myšlence tento šestiúhelník u přístavby přizvednout, aby se stal zřejmým. Trošku extravagantněji už působí nápad pojmout přilehlé parkoviště jako rozlitou skvrnu a ne jej vymezit tradičně pomocí pravých úhlů.     Stanice technické kontroly I tentokrát přišel klient s požadavkem zajímavé stavby. Úkolem tedy bylo vytvořit netradiční, či nějakým způsobem zvláštní objekt STK. Ač nakonec nedošlo k realizaci objektu, dlužno podotknout, že nápad je to zajímavý – pojmout fasádu jako sérii vodorovných pruhů – žaluzií – a ty potom různě shrnout, aby vznikly prostory pro okenní otvory. Konieczny není přívržencem cedulí, které podle něj domy hyzdí, a proto občas – jako například v tomto případě – navrhuje nápis již jako součást výtvarného záměru fasády.     Rodinný dům pro 8 bratrů V tomto případě může Robert Konieczny s pravděpodobností limitně se přibližující jistotě, že takovouhle zakázku před ním ještě žádný architekt nezískal. Uznejme, že rodinný dům pro osm bratrů je zadání vskutku a doslova unikátní.   Po vylíčení peripetií s návrhem se architekt dostal k výslednému návrhu, který sestával s osmi drobných staveb, které byly v podzemí částečně umělém svahu propojeny společnými prostory včetně jídelny, posilovny či počítačové místností. „Žádali jsme o stavební povolení na rodinný dům. Na úřadě si mysleli, že jsem se zbláznil, zavolali mi, a jel jsem jim to vysvětlit. Stavební povolení nakonec je – na „mnohagenerační rodinný dům.“     Závěrem „Neukázal jsem nejnovější věci“, začal se Robert Konieczny loučit, ale jedním dechem dodal, že od 7.10.2008 probíhá ve Wroclawivýstava, čímž přítomné pozval na další ochutnávku svého nesporně zajímavého přístupu k architektuře. Dočkal se bouřlivého potlesku a ještě dlouho po přednášce pak odpovídal na dotazy přítomných.     Přednášející: Robert Konieczny, KWK Promes (PL) Název přednášky: Logika prostoru Datum: 3.10.2008, 18:30 Místo: kinosál Art Minus, Veletržní palác, Praha Organizátoři: Cubespace a architekt