Retrospektiva slovinského architektaJosipa Plečnika (1872-1957)

Retrospektiva J. PlečnikaDílo tohoto otce postmoderny patřícího ke generaci Jana Kotěry, Josefa Hoffmanna a Adolfa Loose, je představeno na čtyřiceti panelech mapujících postupně celé jeho tvůrčí období. Návštěvníci se tak mají možnost seznámit s Plečnikovými kresbami z dob studií u prof. Otty Wagnera, s architekturou navrhnutou na počátku jeho umělecké dráhy ve Vídni (Langerova vila (1901), Zacherlův palác (1905), Kašna K. Boromejského (1906), Kostel sv. Ducha (1910-13), s fotografiemi, plány a projekty pro Pražský hrad (rekonstrukce prvního a třetího nádvoří, úprava jižních zahrad) nebo s projektem Kostela Nejsvatějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech (1928-32). Dále výstava mapuje Plečnikovy projekty a urbanistické studie rodné Lublaně, jejíž podobu významně ovlivnil (plán regulace Lublaně (1928-29), park Tivoli (1931), Kostel sv. Cyrila a Metoděje (1933-34), Kněžský seminář (1936-41), Národní knihovna (1936-1941), nebo přestavbu domu rodiny Prelovšek (1932-33), pro kterou navrhl i vybavení interiéru. Bez zajímavosti nezůstává ani prezentace Plečnikova vlastního domu v Trnovu (1924-25) nebo projekt Kostela sv. Antonína v Bělěhradě (1929-32). Vivat Plečnik! Architekt Josip Plečnik (1872-1957) je významnou osobností světa architektury, který však po dlouhá léta stál ve stínu svých slavnějších kolegů jakými byli např. Le Corbusier, Mies van der Rohe, Frank Lloyd Wright nebo Alvar Aalto. Plečnikovo dílo se vyvíjelo na trase mezi Vídní, Prahou a Lublaní a k jeho znovuobjevení došlo až v 90. letech 20. století. Zásadní obrat ve vnímání jeho díla, přinesla výstava uspořádaná v roce 1986 uměleckým a kulturním centrem Georges Pompidou v Paříži. Výstava zmapovala práci tohoto předního tvůrce 1. poloviny 20. století a objevila ho tak širší evropské veřejnosti. Plečnikova architektonická a designérská práce začala být ceněna nejen pro svou originalitu a inovativní použití historických a regionálních prvků, ale také pro přístup k řešení jak malých detailů, tak i velkých urbanistických celků. nahoře> Kostel sv. Františka, Lublaň, 1925-31dole> Kostel sv. Michaela na Lublaňských blatech, 1937-38 Žale, propyleje, 1938-39Umělecká dráhaPlečnik byl nejlepším absolventem prof. Otto Wagnera na vídeňské Akademii výtvarných umění. Svá studia završil v roce 1897 urbanistickou úpravou mořských lázní Schvelingen u Haagu, která mu vynesla stipendium - tzv. Římskou cenu. Díky ní podnikl studijní cesty po jižní Evropě. Poté začíná Plečnikova samostatná architektonická tvorba ve Vídni – podle jeho neotřelých návrhů vzniká řada vil a nájemních domů. V letech 1911 - 1921 vyučuje na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kam je pozván Janem Kotěrou. Do historie české architektury vstupuje svým působením na Pražském hradě – prezidentem T. G. Masarykem je jmenován hlavním architektem. Ve 20. a 30. letech 20. století zde provádí řadu rekonstrukcí a adaptací, jimiž výrazně změnil charakter hradních interiérů, nádvoří a zahrad. Patří k nim zejména rekonstrukce prvního a třetího nádvoří, Sloupová síň u Matyášovy brány a prostory Nového paláce s bytem prezidenta. Zároveň vyučuje na lublaňské Technické univerzitě, kde se v roce 1920 stává řádným profesorem architektury a realizuje řadu projektů. Výrazně ovlivňuje urbanistickou tvář rodné Lublaně. Projektuje sítě ulic a náměstí, realizuje velké množství sakrálních i profánních staveb, vytváří řadu mostů a parkovou úpravu nábřeží. Po druhé světové válce se zabývá stavbou památníků pro oběti národně-osvobozenecké války a adaptacemi církevních objektů. Pracuje až do pozdního období svého života a kromě architektonické produkce se věnuje i uměleckému řemeslu. Umírá v roce 1957 v Trnovu.Josip Plečnik (1872-1957) – RetrospektivaDům umění města Brna, Malinovského náměstí 2(1. patro a Procházkova síň)11. února 2005 do 20. března 2005Otevřeno denně mimo pondělí, každou středu volný vstupVíce informací: www.dumb.cz