Remixy A69 - architekti

Výstava A69 | RemixyGalerie Jaroslava Fragnera (Betlémské náměstí 5a, P-1)17. ledna do 26. února 2006 otevřeno úterý až neděle 10-18 hodVýstava A69 Remixy se opírá o koncepty. Představuje jak realizované věci, tak i projekty, které skončily ve fázi studie. Navzdory tomu, že se jedná o stavby různého měřítka a v různé fázi projektu, mají vybraná díla něco společného. Snaží se představit to, co by člověk zažil, kdyby se do konkrétního objektu podíval. Samozřejmě se nejedná o otrocký přepis staveb - nutně došlo i k jisté míře stylizace a redukce. Důležitý je především pocit a princip vytváření architektonického prostoru. To se dá dobře manifestovat právě na modelu, který umožní názornou ilustraci této věci. Zpravodajskou povinnost bude suplovat katalog vypovídající hodně o ateliéru 69. Principy tvorby ateliéru v něm přiblíží profesor Ladislav Lábus v rozhovoru s členy týmu. V katalogu se najde místo i pro dokumentaci jednotlivých projektů. Po skončení by měla výstava putovat i do jiných galerií. V jednání je Brno, Bratislava, Budapešť a Berlín.Čím je zajímavá výstava remixů A 69?J. W.: Koncepty jednotlivých projektů jsme jakoby zremixovali a posunuli do další roviny. V architektuře je výtvarný záměr konfrontován s technickou stránkou, všechno musí být funkční. V případě remixů jsme architektonický koncept oprostili od funkční stránky ve prospěch vyznění myšlenky. P.T.: Většina věcí, které jsme postavili, byla už publikována v médiích. Přišlo nám líto některých myšlenek a konceptů, které se nerealizovaly. Celý proces vzniku konceptu považujeme za důležitý. Je to možná něco, co nás charakterizuje více než budovy samotné. Stavby jsou výsledkem kompromisů mezi architektem, investorem a podmínkami, které vstupují do celého procesu.Co je nejdůležitější při tvorbě návrhu?J.W.: Zadání. Architektura čerpá svojí legitimitu z toho, že reaguje na problémy a řeší je. Sebelepší nápad je jen samoúčelnou exhibicí, pokud nepřináší řešení problémů vyjádřených v optimálním případě klientem v zadání.V ateliéru jste tři hlavní architekti. Jak probíhá práce na jednotlivých projektech?P.T.: Tak jako každý projekt je jedinečný a nedá se zobecnit, tak každý má svou vizi. Dále je to výsledek diskuze. Jeden koncept se pak vybere na další rozpracování a potom se dál utváří tím, jak do celého procesu vstupují názory ostatních architektů. Vždy je to kolektivní rozhodování i se všemi těžkostmi, které to přináší.Zajímáte se také o ideové projekty bez vize blízké realizace?P.T.: Náš ateliér je hodně pracovně vytížený. Věci, které děláme, vznikají vždy jako reálné návrhy pro současnost, někdy ale zjistíme, že jsou to vize budoucnosti.Kam se podle Vás bude ubírat architektura?P.T.: Myslím si, že budou dvě roviny. Na jedné straně vzniknou elitářské projekty a na straně druhé hodně průměrné produkty stavitelství.Reaguje podle Vás česká architektura na současnou dobu?P.T.: Říká se, že architektura je obrazem doby, a tak musí přirozeně reagovat na podmínky i na dobu, ve které vzniká.Myslíte si, že je důležité, aby se v historickém prostředí objevovaly zcela moderní stavby. Mají se vyčleňovat nebo zapadat?J. W.: Otázka je, co to znamená zapadat. Je to naprosto subjektivní hledisko.Město je živý organismus, který se přirozeně vyvíjí a není ho možné v nějakých momentech zastavovat, nebo zmrazovat, ani mu vnucovat nějakou konkrétní formu. P.T: Je to navíc o kvalitě produktu samotného. To se ale těžko posuzuje, protože to každý vnímá jinak. Uznáváte nějaké zásady pro tvorbu v historickém prostředí?P.T.: Vodítko pro úřady neexistuje. Je to věc citu, který se nedá vyjádřit směrnicemi.Jaký je podle Vás nejlepší příklad realizace v historickém prostředí?J. W.: Palác Euro na Václavském náměstí mi připadá jako zdařilá stavba v historickém prostředí. V případě pražské část Anděl se vytváří městské centrum tam, kde dříve neexistovalo. Myslím, že by mohlo být i odvážnější. Každopádně Anděl prokázal, že současná architektura je schopná svými prostředky reagovat na situaci a vytvářet kvalitní městské prostředí. Pochybuji, že podobný potenciál má i citování historických forem. Když se podíváte na to, kde existuje skutečný městský život, tak je to především v jiných částech města než v historických centrech, kde potkáváte většinou jen turisty. P. T.: Nejlepší příklad je samotné historické prostředí. Přirozený městotvorný proces, kde každý dům hrdě reprezentuje dobu, ve které vznikal.Máte nějaký vysněný projekt?J. W.: Zajímá nás a přitahuje funerální architektura. Hřbitov, krematorium nebo náhrobek. Dnes chce každý svojí individualitu zdůraznit a prostor, který obývá nějakým způsobem uchopit a poznamenat. A je jen otázkou času, kdy lidem začne vadit, že když pak všechno skončí, ocitnou se v anonymitě pravidelně rozparcelovaných hřbitovů. Dříve byl hrob domem a každý hřbitov nekropolí.Co považujete v dnešní architektuře za inspirativní?J.W.: Osobitost. Vždy mne dostane, když se přes matici kritérií podaří propašovat myšlenku ilustrující osobnost autora. Ateliér A69 – architektipracuje ve složení Boris Rodčenkov (1969), Prokop Tomášek (1969), Jaroslav Wertig 1969). Mezi jejich nejznámější realizace patří sanatorium dr. Petáka, Vila park Strahov, pěší zóna Cheb. V roce 2003 byli nominováni na cenu Mies van der Rohe.