Rekonstrukce Státní opery pod taktovkou BIMu
Rekonstrukce pražské operní scény vznikla z podnětu jejího vlastníka, Národního divadla. Původně byl rozsah zaměřený pouze na rekonstrukci vzduchotechniky, stav objektu ale následně ukázal nezbytnost komplexního řešení. Zakázka byla rozšířena na celkovou rekonstrukci včetně zásahů do provozně propojených skladů v Čakovicích. Jejím autorem je Masák & Partner.
Centrum pro podporu počítačové grafiky ČR (CEGRA) , 26. 7. 2022 / Advertorial
Budova Státní opery byla postavena v roce 1888 z iniciativy pražských Němců jako reakce na stavbu Národního divadla. Architektonické plány byly svěřeny vídeňské firmě Fellner und Helmer, která přizvala ke spolupráci architekta Burgtheateru Karla Hasenauera. Vznikla tak stavebně architektonická obdoba divadel jako například v Německu.
Provozní budova, která přiléhá k historické z jihu, je dílem Karla Pragera, Jiřího Kadeřábka a Jiřího Albrechta z roku 1974. Byla součástí výstavby tehdejšího Federálního shromáždění, s nímž je propojena podzemím.
Více k tématu
Rekonstrukce je snahou o čistou a poctivou památkovou obnovu doprovázenou funkčností moderního divadla. Sedačky, textilní tapety, zdobení stěn a podlaha ve foyeru byly navrženy tak, aby co nejvíce odpovídaly původním a u historické pokladny bylo odkryto originální zasklení. Nad jevištěm je umístěn LED panel na promítání titulků a každá sedačka má svůj dotykový tablet pro jejich volbu. V objektu je instalována technologie tahů pro zdvih dekorací, opon, osvětlovacích baterií, unikátní válcová točna a vyjíždějící podlaha orchestřiště. Ve speciální místnosti v patře, z níž lze v případě potřeby reprodukovat hudbu orchestru přímo do sálu, vznikl dokonale akusticky izolovaný „dům v domě“.
Cílem projektu bylo vše technické skrýt, a to i nástavbu provaziště na původní budově. Navrhované řešení nebylo ale realizováno.
Provozní budova byla očištěna až na nosnou konstrukci a znovu opláštěna a vybavena moderními technologiemi včetně vytvoření virtuálního dvojčete pro správu budovy.
Projekt byl od počátku podle autorů projektu prestižní záležitostí a zároveň radostí zpracovat památkový projekt v BIMu. Zadání BIM modelu z roku 2014 bylo ale jednoduché a obecné bez BEP (BIM Execution Plan) a datového standardu. „Fakt, že je možné pojmout ve smlouvě zadání projektové dokumentace v BIMu zcela maximalisticky a bez jasné specifikace, se ukázal později jako velký problém. Rozsah a dosah zásadních komplikací, které vznikly, byl v důsledku toho bezbřehý. Jsem ale hrdý, že jsme to nevzdali. Utopili jsme v nápravě věci zhruba 18 milionů korun. Nakonec vše dopadlo včetně BIMu dobře. Jsem především hrdý na kolegy Jana Luštického a Martina Navrátila, kteří vše v ateliéru dokázali podchytit a zvládnout,“ říká Jakub Masák.
Podle jeho slov problémem byla i neznalost BIMu ze strany projektantů TZB, kteří se metodu učili za pochodu. Data do objektů zadávali zmatečně, kolize se řešily zpětně, projekt z jejich strany obsahoval zásadní chyby a nedodržení zadání. Výsledkem byla nutnost vše během stavby znovu projektovat a to v extrémně krátkém čase a režimu. Díky nové spolupráci se zkušenými projektanty TZB se to podařilo. Podle slov Jakuba Masáka sice za cenu extrémního nasazení a výdajů, ale v závěru ateliér už jako subdodavatel generálního dodavatele připravoval databázi pro CAFM - dobře zadanou a s jasnou kontrolou a koordinací.
- Ateliér: Masák & Partner s.r.o.
- Země: Česká republika
- Město: Praha
