Regionalismus? Sládeček v české architektuře

O to více musí příznivce architektury potěšit zjištění, vynoří-li se z „unifikované“ autorské ulity neotřelý umělec, který svou tvorbu staví na osobitém výrazu, a to i v případě architektury s regionalistickým nádechem. Svatopluk Sládeček v tomto směru patří k entuziastickým osamělcům, kteří daleko od silných středisek soudobé české architektonické tvorby bojují za dobrou krajovou architekturu. „Při neustálém prohledávání krajiny moderní architekury, ve snaze najít a zkonzumovat další nové zážitky z prostoru, jsem postupně začínal cítit lehký ale vytrvalý tlak smutku. Závratné prožitky byly čím dál řidší, motání hlavy způsobené snahou přehlédnout všeobtékající prostor ojedinělé.“(Svatopluk Sládeček)Nahlédněme na tomto místě ve stručnosti do minulosti regionální tvorby.

KLADIVOUN - RD V KUDLOVĚ (2004), RD VE ZLÍNĚ (1998 - 1999), HROCH - BYTOVÝ DŮM V KROMĚŘÍŽI (2002 - 2004)Tradice je výzva k inovaciVe starších tradicích české oblastní architektury lze svérázný vernacular těžko rozlišit. Tehdejší tvůrci si sice kladli za úkol vyjádřit architektonickým stylem národní duši nebo národní cit pro formu, většinou se však zkompromitovaly svým spojením s totalitními politickými režimy. Nehledě na to, že většina z nich sdílela názor, že takový směr, jakým je regionalismus, se musí opírat o silné rozlišitelné stavební tradice, a ty v naší architektuře postrádali.Ani česká architektura minulého století se nemůže pochlubit silným regionalistickým základem. Nemysleme přitom na lidovou, folklórní architekturu, z jaké čerpali Kotěra nebo Jurkovič. Tu sice podle regionů snadno rozlišíme, ale moderní architekt, i regionalista, by její znaky sotva mohl použít. Moderní regionalisty zajímá jako zdroj inspirace spíše jednoduchá architektura maloměsta, nikoli čistý folklór. A právě tento maloměstský vernacular je u nás ve srovnání s jinými evropskými zeměmi obtížně rozlišitelný, nemáme se čeho chytit. Není divu, když po roce 1948 museli čeští architekti pěstovat regionalismus povinně, v duchu Stalinovy definice socialistického realismu jako umění socialistického svým obsahem a národního svou formou. aby poté tuto „pokrokovou“ domácí tradici na léta vystřídala „chatařská“ individualistická architektura. Devadesátá léta - fenomén „druhého města“Nejslibnějším „semeništěm“ současného regionalismu se zdá být Brno. Vždycky se chtělo vymezovat proti centru, Praze. To samo ale nestačí. Regionalismus potřebuje hlubší důvody, hlubší legitimitu. Přitom se váže ke kontextu, k místu, je však třeba tuto vazbu vyvážit univerzálním rozměrem, který by měl být všude stejný. Dobrá architektura musí být dobře vystavěná, nikoli smontovaná, s univerzálním, ba metafyzickým rozměrem. Současný regionalismus má smysl, ale jen tehdy, když příslušný region dokáže být tvořivý. Když tamější kultura pouze přijímá podněty z centra, tak takový regionalismus vede jenom k zápecnictví a to nemá cenu pěstovat. Doba naštěstí pokročila a brněnská scéna dnes zažívá jedno ze svých nejbohatších období v historii, ve kterém působí světem protřelí architekti. Zhruba od poloviny 90. let se jejich architektura nezřídka dostává do popředí českého architektonického dění. V kontextu s tímto vývojem experimentální Sládečkova tvorba dostává šanci stát se novým inspiračním zdrojem dnešního brněnského regionalismu. Sládečkův „bermudský“ trojúhelníkSvatopluk Sládeček vystudoval v Praze, svoji vlastní praxi založil ve Zlíně a do Brna se přestěhoval až v posledních letech. Historie ateliéru New Work je stejně dlouhá jako osud celé České republiky. Od drobných dřevěných přístaveb a malých domků se jejich zakázky rozrůstaly až k mnohapatrovým polyfunkčním domům. V jeho tvorbě nejsou patrné velké výkyvy. Nehledá se. Každý z jeho návrhů je trochu jiný, ale všechny jsou výrazově silné a s nezaměnitelným rukopisem. Dalo by se usuzovat, že vnější podoba je pro architekta vším. Svoji myšlenku si však dokáže obhájit před klientem, stavebním úřadem i publikem v sálu.

SYSEL - NADSTAVBA RD V BRNĚ (2004), PSÍK - RD V RACKOVÉ (2004), PULEC - RD V MLADCOVÉ (2004)Bouda, figurka a reliefBěhem prvních let praxe si Sládeček vytvořil jedinečnou svéráznou metodu navrhování, kterou pojmenoval „figurkativní architektura.“ Jeho domy vykazují zajímavou formální inklinaci k figurativním pravzorům, které zpravidla pocházejí z přírody nebo z jiného oboru. Motto: „ ...v jednom je však figura nejužitečnější: odstraňuje nudu každodenní a jednotvárné mluvy a chrání nás před všedním vyjadřováním." (Marcus Fabius Quintilianus, Základy rétoriky)O figurkativní architektuře psali i angličtí či američtí postmodernisté, například Geoffrey Scott nebo Michael Graves, a mínili tím, že stavbě prospěje, když nám připomene nějakého živočicha, nějakou věc.V portfoliu ateliéru New Work tak nalezneme rodinné domy pracovně pojmenované Sysel, Sfinga, Kladivoun, Torzo, Pes, Květák, Pulec nebo Monitor. Kromě primárního uspokojení životních potřeb přináší i nekonvenční zážitek z plastičtější a prostorově vzrušivější architektury.„Kdysi jsem se domníval, že veledůležitým předpokladem modernosti v architektuře je odstranění jejich symbolů, zaužívaných významů, zabstrahování. Proto jsem se o to také snažil. Chvíli trvalo, než jsem postřehl, že navrhované objekty pojmenovávám. Tak jsem narazil na civilizaci architektonických figurek.“ (Svatopluk Sládeček)New Work ve dvojím ohniSvatopluk Sládeček a jeho zlínský ateliér kráčejí nadvakrát proti proudu. Těžiště práce ateliéru leží ve Zlíně a na Zlínsku, v oblasti, která se už dávno odcizila své skvělé tradici progresivní baťovské architektury. Navíc tíha Sládečkova údělu spočívá ještě v rozhodnutí, že jeho projekty a stavby nebudou vypadat úplně stejně jako typické produkty našich velikých architektonických center; že se zkrátka nepřizpůsobí jakýmsi "centrálním" zvyklostem, a to ani v ideových konceptech, ani ve stylu, ani ve formách. Oproti krabicovitosti se Sládečkovy práce vyznačují radostí z tvarování. U téměř všech Sládečkových domů, kterých už dnes není málo, najdeme zvláštnosti, jaké se teď v Praze nebo v Brně zrovna nenosí. Architekt a jeho New Work se tak vystavují dvojnásobnému nebezpečí. Místní klientela může Sládečka a jeho tým pokládat za pouhé výstředníky, modernisty za každou cenu, kteří se nechtějí naučit navrhovat onu správnou a lidsky pochopitelnou architekturu. Architekti a kritici z velkých center se zase mohou na odchylky New Worku od „aktuální“ či „centrální“ normy dívat jako na projev perifernosti a provinciálnosti. Sládečkův ateliér se však zatím naštěstí nedal těmito riziky zviklat a odvážně a většinou i úspěšně se mezi nimi proplétá od jedné své stavby ke druhé. Kráčí-li architekt proti proudu, tak to ještě neznamená, že nikdy nenajde klienty naladěné na stejnou vlnu.

SFINGA - VILA V KROMĚŘÍŽI (2002), MONITOR - RD V RAJHRADĚ (2002 - 2003), RD V LUHAČOVICÍCH (2004 - 2006)Regionalismem proti unifikaciTechniky českého regionalismu zatím nejsou dostatečně vyvinuté. I ti architekti, kteří se příslušnosti k tomuto směru nebojí, často dobře nevědí, jak mají svou regionalistickou ambici projevit. Nelze proto předpokládat, že regionalismus by měl být jedinou cestou současné architektury. Ať klidně zůstane na okraji. Argumenty, které mu dávají oprávnění k životu, však existují, a proto se ani u nás regionalistická tvorba, hlavně z důvodů odporu ke zglobalizované architektuře, ze scény nevytratí. K uvedeným skutečnostem se vztahuje ještě jedna nepominutelná kvalita regionalistické architektury, zvlášť důležitá pro české země s tak velkým počtem dochovaných historických sídel. Regionalistické stavby zkrátka dobře zapadají do historického prostředí. Třebaže tento směr nemusí nabízet jedinou správnou metodu, jak má dnešní architektura vstoupit do historického města, poskytuje přesto záruku, že při tom neuděláte velkou chybu.Sládeček jako navigační mementoKdyž se člověk podívá na svět očima Svatopluka Sládečka, tak zjistí, že neobjevuje Ameriku, ale jen nově zpracovává inspirace ze svého okolí. Budkovitých tvarů, zaoblených rohů, konzol, výstupků a podobných nástaveb jako na Sládečkových stavbách by se daly na Moravě najít spousty. Přesto je architektura tohoto autora jedinečná a neobyčejně hravá. Nikoho nenechává lhostejným, a proto se kromě příznivců silně projevují i jeho skalní odpůrci. Jeho stavby se stávají pro široké okolí orientačním bodem. Jestliže se někdo ptá na správnou cestu nebo si lidé dávají schůzku, tak jeho dům poslouží jako výchozí bod (před ním, za ním, vedle něho). Více podobných orientačních bodů v krajině v následujících letech neočekávejme. Odvážných stavebníků a architektů toužících neustále objevovat něco nového je v Čechách stále jako šafránu.New Work, Svatopluk SládečekArchitekt Svatopluk Sládeček se narodil v roce 1969 ve Zlíně. Studoval VŠUP, první rok průmyslový design a poté architekturu. Studia dokončil 1994. Už na škole v roce 1991 založil s třemi kolegy studio New Work. Je jediným, kdo v ateliéru zůstal z původních členů. V současné době studio New Work působí ve složení Svatopluk Sládeček, Daniela Babíčková, Alice Šimečková, Petra Vašková a Pavel Velecký. V letech 1998 a 2005 obdržel atelier čestné uznání GP OA za budovy Radnice v Šarovech a Rozhlednu na Brdu, v roce 2003 cenu GP OA za interier vily v Kroměříži. Mezi další realizace patří např. rodinný dům v Rajhradě oceněný nakl. Bertelsman jako dům roku 2004, multifunkčí dům v proluce na Nám. Míru ve Zlíně, zástavba proluky ul.Hradební, Františkánské a Krátké v Uh. Hradišti. V roce 2005 uskutečnil atelier New Work ve spolupráci s KGVU Zlín výstavu Figurkativní architektura pro začátečníky. V roce 2007 k ní přibylo „pokračování“ v podobě expozice s názvem Neoficiální a figurkativní. Foto: archiv autoraFoto z vernisáže: Alexandra M. VidemannováNeoficiální a figurkativní | Studio NEWWORKGalerie Jaroslava FragneraBetlémské nám. 5a, Praha 131. května – 24. června 2007www.gjf.cz