Reflex v Architektuře | Architektura očima fotografa

Jak jste se dostal k fotografování architektury?Architektura mne zajímá už od mladických let. Ještě v dobách mých fotografických začátků jsem začal fotit drobnou architekturu v parcích. Další větší cyklus, který jsem dělal paralelně s drobnou architekturou se týkal židovských hřbitovů. To byla moje raná fáze . Dnes ve spolupráci s kolegou Petrem Volfem, který má na starosti rubriku umění a architektura, vznikají fotky pro časopis Reflex.Podle čeho si vybíráte stavby, které fotíte?Mám to štěstí, že můj koníček se mi stal i prací a zdrojem obživy. Dnes všechny mé fotografie architektury vznikají na zakázku pro Reflex. Na jaký materiál fotíte?Do roku 1989 to byl formát 6x6 a 9x12. Kinofilm jsem používal jen velmi zřídka. S nástupem digitální technologie jsem přešel na digital a dnes již nic jiného nepoužívám.Upravujete své fotky na PC?Určitě není důvod to nedělat. Pro mě to paradoxně znamená osvobození. Digitální technologie umožňuje fotografovi oprostit se od mininilabů a sledovat celý proces vzniku fotografie od začátku až do konce. A také následně ovlivňovat výsledný produkt ve Photoshopu. Dnes již všichni v Reflexu používáme digitální fotoaparáty právě pro tyto vlastnosti.Kdy se začaly používat digitální technologie u vás v Reflexu?První fotografie, vytvořená tímto způsobem, byla uveřejněná v Reflexu někdy v roce 2000. To se jednalo spíše o kuriozitu. Postupem času celá redakce časopisu přešla na digital a dnes už nic jiného nepoužíváme. Rozhodně to fotografovi umožní více lidi zatáhnout do focení tím, že jim ukazuje průběžně výsledky práce. Nehledě na rychlý přenos dat. Digital považuji za skvělou technologii.Jaké používáte technické vybavení?V zásadě používám jeden aparát Sony DFC F1 se zoomovým objektivem 28- 108 mm. S rozlišením 10 MPix. To je úžasná záležitost. Dále používám stativ. Ze stativu exponuji zvlášť světla, zvlášť stíny a pak to na počítači dávám dohromady, tak jak to vnímá lidský mozek. Ve skutečnosti také vidíme, co se nám v něm poskládá.Promýšlíte své záběry nebo improvizujete?Mám praxi z reportážní fotografie, a tak mám schopnost využít a zužitkovat podmínky v dané situaci. Ať je to déšť, nebo jiná nevhodná omezení pro klasickou fotografii architektury. Protože ne vždy je možné ideální podmínky skloubit s danou zakázkou. Klasickým příkladem je i ta skutečnost že, když jsem fotil stavby Le Corbusiera ve Švýcarsku, tak lilo jak z konve.Centrum Le Corbusier | Curych | 1963Máte nějaké zásady, jak dobře fotit architekturu?Zásady vyplývají z omezení. Před lety jsem měl na toto téma zajímavou debatu s Pavlem Štechou, vynikajícím fotografem architektury. Perfektně zvládal klasickou techniku focení. Používal velký formát, filtry a dokonale ovládal techniku svícení. Naše debata se týkala otázky, jestli je správné nasvětlovat interiéry čistě technicky, aby divák dostal skutečnou nezkreslenou objektivní informaci, o tom jak prostor vypadá. Nebo , zda je přípustné to, co dělám já, že dokonalost trochu ošidím a především se snažím zachytit genius loci daného místa. Víc vnímám přirozené osvětlení a jeho proměny během dne. Jeho cesta byla jasná a odlišná od mého přístupu, přesto mne respektoval, protože tyto dva názory se nevylučují. Petr Jedinák (1963) působil jako redaktor časopisu Československý fotograf, obrazové zpravodajství ČTK, Pressfoto, zahraniční dokumentace Československého rozhlasu, fotoreportér deníku Metropolitan. Od roku 1992 fotograf týdeníku Reflex. Ve své internetové galerii vystavuje své fotografické práce.>> Virtuální galerie fotografií | www.jedinak.cz