Raná, vrcholná italská renesance a římské baroko >1.díl<
„Renesanční architektura (byla) architekturou experimentu. Jiné slohy – například řecký – hlásaly jasně definované a s největší péčí provedené estetické záměry. Ale žádný jiný sloh nebažil tak po dobrodružství jako italský, žádný nebyl tak rozmanitý ve svých pokusech. Humanistické přesvědčení, že každá hodnota zasluhuje, aby byla zkoumána, vedlo v renesanční architektuře ke stálému střídání akcentů, ve stanovování cílů projektů.“ Geoffrey Scott, The Architecture of Humanism, a study in the history of taste. London 1914 >>>
Oldřich Ševčík , 31. 12. 2002
– tato dodnes vydávaná publikace pro svůj koncept renesanční architektury a přínos pro teorii kompozice neztratila na významu.Raná italská renesance: kupole florentského dómu Santa Maria del Fiore od Brunelleschiho, 1417–1446, obr. 1; kupoli Brunelleschi realizoval odlehčenou, dvouplášťovou zcela novátorsky bez podpůrného lešení, což nesmírně urychlilo a zlevnilo stavbu. Dóm má počátek v roce 1296, vlastní kupoli realizoval Brunelleschi v letech 1417–1446; průměr kupole se svými 39,5 metry se konečně částečně vyrovnal antickému Pantheonu v Římě. (P. Sanpaolesi: Brunelleschi, 1961)