Rafinovaný trojdům

Není mnoho zakázek, které začínají jako tato – seznamem přání a představ o podobě nového domova. Seznamem o dost bližším principům, se kterými obvykle pracují samotní architekti, než běžným přáním těch dvojic, pro něž je stavba domu neznámou výzvou. Pro architekta výborný start.

Pozemek umístěný v rezidenční čtvrti města Sant Cugat nedaleko Barcelony měl sám o sobě tolik dobrých vlastností, že se stal určujícím pro hlavní myšlenku projektu. Jedním z hlavních cílů bylo dosažení blízkého vztahu mezi zahradou a domem tak, aby byly tyto prostory vzájemně propojeny a jeden byl v podstatě pokračováním druhého. Toho všeho jsme se snažili dosáhnout bez sklouznutí k nevyhnutelným, disproporčním a opakujícím se proskleným plochám. Majitelé chtěli stěny a my také. Vytvořili jsme dům propojený se zahradou a současně s dostatečnou plochou stěn pro pár sběratelů umění.

Z těchto důvodů byl návrh od samotného počátku hledáním rovnováhy mezi umístěním maximálního počtu pokojů v přízemí a udržením volného pocitu ze zahrady bez vnímání množství plochy zdí. Tato myšlenka byla rozvinuta pomocí objemové kompozice složené ze tří hmot, vyrovnaných téměř v linii při severní straně pozemku a vytvářejících tak hranici mezi vnějším a soukromým prostředím. První objekt, obrácený k východu, představuje dětský prostor se třemi ložnicemi v prvním patře a hernou v přízemí. V druhé budově, v středu kompozice, je umístěna hlavní místnost: kuchyň, o ploše téměř třicet metrů čtverečních a výšce čtyři metry, s velkým krbem. Třetí objekt, obrácený na západ, zajišťuje zónu rodičů, s ložnicí na úrovni zahrady a studiem s vysokým stropem v patře.

Zastřešené prostory, které vznikly mezi jednotlivými hmotami, propojují dvě různá prostředí. Jsou otevřené do zahrady a současně uzavíratelné velkými skládacími okny. Tyto prostory poskytují velmi odlišnou atmosféru, více propojenou s prostředím zahrady než se samotným domem. První z těchto mezi-prostor, spojující dětskou část s kuchyní, slouží jako vstupní hala. Druhý, větší prostor mezi kuchyní a zónou rodičů, představuje obývací pokoj v nezvyklém pojetí – v zimě coby zimní zahrada, v létě pak otevřená veranda.

Celé obytné sídlo je propojené díky zahradě, nejvíce v části směřující na jih. V západním cípu zahrady nalezneme zahradní kuchyň a rybníček sloužící ke koupání. V severní části je umístěno parkovací stání. Tento prostor je propojen stezkou podél východní části pozemku vedoucí do hlavní jižní části zahrady. Otevřené prostory mezi hmotami objektu (vstupní hala a obývací pokoj) se tak stávají spojujícími „branami“ mezi přední a zadní zahradou.

K objemu stavby – dům sestává ze tří cihelných kvádrů různých výšek, umístěných rovnoběžně podél zadní ulice. Přestože jsou v jednotlivých hmotách umístěna okna různých rozměrů v závislosti na jejich funkci, působí tyto objekty převážně masivně. Vedle toho pak spojující prostory zakryté betonovou deskou a zarámované skládacími dřevěnými okny působí téměř étericky.

Co se týče materiálového složení, je dům postaven z dvouvrstvého cihelného zdiva, s červeným lícovým povrchem a bílým nátěrem, uvnitř. Jsou použita dřevěná okna a dveřní rámy spolu s tradičními vnějšími roletami.

Dům je vytápěn geotermálním tepelným čerpadlem a systémem podlahového vytápění, který lehce osvěžuje dům v letním období tak, aby nedocházelo k odvlhčení klimatizace.

Foto: Adrià Goula