Původně sklárna, nyní stáj pro Ferrari i československé veterány

V jizerskohorském městečku Lučany, kde se od počátku 20. století v místní sklárně vyráběly tažené skleněné tyče pro výrobu skleněných korálků, se nyní vystavují jiné poklady. V Museu Na cestě jsou k vidění automobiloví veteráni i jejich mladší a rychlejší potomci.

Na počátku projektu nebylo vůbec jasné, že se chátrající sklárna promění v automuzeum s celorepublikovým významem. Původně hledal zakladatel jablonecké firmy Telmo a.s. Radek Dvořák jen prostory pro svou stále rostoucí sbírku veteránů. Ve hře bylo několik míst, nakonec ho ale zaujala bývalá sklárna v Lučanech nad Nisou. Myšlenka zpřístupnit sbírku veteránů veřejnosti se zrodila až v průběhu projektu.

Přestavba v původním duchu budovy, ale pro veterány

Během přestavby se vše odvíjelo od toho, jakému účelu bude budova sloužit. Automobily a motocykly tu byly na prvním místě. To se odrazilo ve vysokých nárocích na vzduchotechniku, osvětlení i zabezpečení celého areálu. Kromě výstavních prostor zde vznikla také autodílna s lakovnou, depozitář, technické zázemí, sklady, nový světlík, zdviž pro auta, či kavárna, nebo také tzv. Rumárna neboli Červený salonek - místnost určená pro akce nejrůznějšího charakteru, od veřejných besed po privátní pronájmy.

V průběhu celé přestavby byla snaha zachovat původní charakter fabriky. Převážně dvoupodlažní stavba rozprostírající se na ploše 5952 m² je půdorysně členitá do tvaru H. Vznikla tak hlavně díky přístavbám, o které se v průběhu let sklárna rozšiřovala. Uprostřed celé dispozice je objemná dvoupodlažní hala s ocelovým příhradovým krovem – bývalým prostorem pro sklářské pece. Právě výměna původního krovu za nový byla podle Radka Dvořáka, majitele muzea, tím nejsložitějším zásahem. Krov musel být ze statických důvodů sejmut a nahrazen replikou, která by disponovala vyšší nosností. Původní krov totiž počítal s nepřetržitým provozem pecí, takže nosnost, která by se řešila převážně v zimě s ohledem na váhu sněhu na střechách, odpadla díky vysokému teplu z pecí, stejně jako zateplení prostor. Postranní trakty s dřevěnými krovy se podařilo kompletně zrekonstruovat. Zůstaly odhalené a díky svému nasvětlení dodávají místu jedinečnou atmosféru.

Pece zachovány být nemohly, ale alespoň cihly se použily na stavbu baru v kavárně. Podlahy se povedlo zachránit z poloviny, původní dlažba se použila také v recepci. Do muzea se vstupuje stylově - skrz původní sklářskou pec, po schodišti z kotlářského plechu, z něhož jsou také parapety. Obklad je z tahokovu. Zábrany v expozici jsou pevné, kovové. Vše tak odpovídá původnímu industriálním duchu.

Muselo se šetřit

Podle autorské zprávy probíhala přestavba ve velmi komplikované době covidu a začátku války na Ukrajině, což finančně ovlivnilo celý projekt, který se dvojnásobně prodražil. Investor zafinancoval desítky milionů a aby se vyhnul zadlužení, prodal významnou část své sbírky veteránů s příslibem nových majitelů, že automobily zůstanou v tomto muzeu. Architekt Ondřej Novosad nesl některé ústupky těžce. Nejvíce litoval plastových oken. Imitují klasická tabulková okna z továren v černých rámech. Jen výroba replik nebo repase všech původních oken by však podle něj vyšla vzhledem k jejich počtu na miliony. Podobně jako u řemeslně propracovanější vápenné omítky, která by továrně také mnohem více slušela. „Není to zkrátka Národní technické muzeum nebo jiná památkově chráněná stavba. Tady šlo v první řadě o auta a motorky, aby byly v co nejlepším prostředí. Vozy mají ostatně v součtu větší hodnotu než celá budova,“ přiznává architekt.

Více k tématu

A Architektura

Umění a vzdělávání místo pytlů mouky. Co jsme viděli v Automatických mlýnech v Pardubicích?

2. 10. 2023

A Architektura

Nezapomenout na tradice. Historickou sklárnu ve francouzské vesnici přestavěli na kulturní a umělecké centrum

16. 6. 2023

Historie sklárny

Zahájení stavby původní sklárny započalo v roce 1911 a už o rok později byla dokončena. Architektem projektu byl jablonecký architekt a stavitel Emilian Herbig a stavitelem Max Daut, také z Jablonce. Svého času se jednalo o nejmodernější sklárnu v Čechách. Bratři Breitové zde po několik desetiletí vyráběli skleněné tyče pro korálky a další výrobky. Roku 1946 byli Breitové vysídleni do Německa. 1953 zde byla založená Lučanská Huť. Sklářské pece zde vyhasly před 16 lety. Slavnostní otevření muzea proběhlo 22. listopadu 2023, o dva dny později se muzeum otevřelo veřejnosti.

„Ani po více jak sto letech zde nechybí celková velkorysost od proporcí po detaily. A mnohé z nich jsou zde dochovány a hrdě vystaveny,“ uzavírá architekt celý projekt v autorské zprávě. Úspěšná přestavba historické sklárny se tu mísí s krásnými veterány i sportovními vozy a právě toto spojení sem láká mnoho návštěvníků.