První rozhledna na Rokycansku

Autem se dostanete skoro až k rozhledně. Ta samotná se nachází v bývalém vojenském areálu a její předchůdce – radar – monitoroval letecký prostor nad Německem ještě za socialismu. Dnes místo radarové skulptury vykukuje z lesíka stavba obložená smrkovým dřevem.

Prvotní návrh pochází od architektky Marie Pechové, finální technickou dokumentaci zpracoval inženýr Petr Kesl ze Západočeské univerzity v Plzni.

Stavba je vysoká 15 m a má celkem 6 nadzemních podlaží. Objem stavby tvoří nepravidelný hranol se dvěma stěnami sbíhajícími se k vrcholu. Půdorysně se rozhledna rozkládá na téměř čtvercové ploše 9,2m x 9,4m. Konstrukce je převážně dřevěná, beton je použit v základech a ocel jako kotevní prvky. Smrkové dřevo je upotřebeno nejen jako vnější obklad a podlahy, ale také pro samotnou nosnou konstrukci.

Na schodišti, které zabírá asi třetinu plochy každého patra, si nezapomeňte rozsvítit – ač se to nezdá, v prknech žádné škvíry nejsou, a tedy i za jasného dne je uvnitř tma. Jak stoupáte, v každém patře míjíte sítí oddělené, nepřístupné, prázdné prostory, které by mohly být lépe využity. Po 60-ti schodech se ocitnete v 5. patře a čeká vás výhled do krajiny, od kterého jste ale odděleni silnými plastovými deskami. Uvidíte okolní obce Břasy, Radnice nebo Újezd u Sv. Kříže, vzdálenější Plzeň či Mariánskou Týnici, a když budete mít štěstí na počasí, spatříte i Šumavu a Krušné hory.

Nad vyhlídkovým patrem se nachází ještě jedno – patro technické. Je přístupné po žebříku a pouze povolaným. Zde se nachází systém pro přenos dat z obecního kamerového systému. Stavba je tedy víceúčelovým zařízením – rozhlednou a datovým přenašečem.

Můj celkový dojem ze stavby je velice dobrý. Škoda plastu ve výhledu, škoda nevyužitých prostor. Ale jinak je to velmi vkusná stavba něžně doplňující ráz zdejší krajiny.