První dějství architektonické události roku. V Pardubicích otevřeli Gočárovu galerii v areálu automatických mlýnů

Výjimečný industriální areál se začal na břehu řeky Chrudimky rodit mezi lety 1910-11, kdy zde vyrostla první budova podle návrhu mladého Josefa Gočára. Jeden z nejdůležitějších českých architektů 20. století pak o dekádu později přistavěl ještě budovu sila. Areál v duchu rané moderny se těší velké památkové hodnotě a díky novým zásahům se z něj stává také ojedinělé místo soudobé architektury

Mouka se ve Winternitzových automatických mlýnech mlela až do roku 2012. A když celý areál o tři roky později zakoupili manželé Smetanovi, začala se psát jeho novodobá éra – nikoli již průmyslová, ale kulturní a vzdělávací. O tom se mohli přesvědčit první návštěvníci během uplynulého víkendu, kdy v rámci Dne GG došlo k otevření hlavní mlýnské budovy přestavěné na uměleckou galerii.

Autorem konverze této budovy je architekt Petr Všetečka se svým studiem TRANSAT architekti, který stojí také za nedávno obnoveným Památníkem Tomáše Bati ve Zlíně. Všetečka se svým týmem respektoval původní podobu národní kulturní památky, jejíž vnitřní prostory přizpůsobil provozu Gočárovy galerie (dříve Východočeské galerie sídlící v pardubickém zámku), ve které je nyní k vidění hned několik výstav zaměřených na historii místa i osobnost a dílo Josefa Gočára.

„Zadáním byla proměna budovy na krajskou galerii umění, která bude podporovat vztahy areálu a centra, ponechá prostupnost k řece a zachová ukázky technologií mlýna,“ říká architekt Petr Všetečka. „Rozhodli jsme se co nejvíc renovovat vnější vzhled do stavu zhruba před sto lety a zároveň propojit nábřeží s nádvořím dvěma nově probouranými pasážemi se vstupy do galerie. Uvnitř byl transformován prostorový plán horizontál a vertikál. Do pětipodlažní dřevěné mlýnice byly umístěny vstupní hala a expozice, okna na východní straně byla zaslepena a nahrazena střešními světlíky, železobetonové části domu byly využity pro úložiště sbírek, výstavní kabinety a zázemí.“

„Transformace industriální architektury do podoby občanské stavby není úplně jednoduchou záležitostí, i když se to tak může zdát. Jsme už z principu fascinování velkými prostory, kterými disponuje industriální architektura. Někdy se sází na to, že už něco výjimečného v těch stavbách je a adoruje se to více než užitkovost pro současníka, který sem jde už za jiným účelem než přenášet pytle mouky. To se ale v tomto případě rozhodně nestalo. Je potřeba poděkovat, že se rekonstrukce povedla výborně a citlivě,“ uvedl k projektu jeden z poradců Pardubického kraje a náměstka hejtmana Romana Línka Josef Pleskot.

Páteční otevření Gočárovy galerie je však pouze první kapitolou celkového zpřístupnění nové podoby areálu, na kterém pracovalo hned několik architektonických ateliérů. Projekt financovaný z prostředků Evropské unie, státního rozpočtu, města Pardubic, Pardubického kraje i soukromého subjektu toho totiž nabídne mnohem více.

Automatické mlýny budou sídlem pěti institucí – nové úpravy objektu Sila rovněž od Josefa Gočára měl na starosti ateliér Prokš Přikryl architekti, novostavbu Galerie města Pardubic GAMPA a inovativního vzdělávacího centra s názvem Sféra (dříve v projektu s názvem Centrální polytechnické dílny) zpracovával ateliér Jana Šépky. V Sile bude mít svou pobočku také Turistické informační centrum Pardubice. Nové veřejné prostory vstupního parku a piazzety vznikly pod hlavičkou Nadace Automatické mlýny manželů Smetanových. Koncepci proměny celého brownfieldu pak měl na starosti Zette ateliér.

Velké otevření všech těchto staveb a institucí v areálu Automatických mlýnů je naplánováno na konec září – stane se tak přesně deset let od ukončení provozu Automatických mlýnů. Do té doby může veřejnost navštívit expozice Gočárovy galerie nebo některou z akcí v rámci bohatého doprovodného programu.

Architekti jednotlivých částí: Prokš Přikryl architekti (Silo), Šépka architekti (GAMPA, Sféra, veřejná prostranství), Transat architekti (Gočárova galerie), Zette ateliér (koncept celého brownfieldu a 2. etapa).