Průnik veřejného a soukromého v přístavbě archivu

Odklonem od tradičních vzorů použití, pokročil průnik veřejného prostoru do soukromí od roztříštěnosti formálních předních místností k uvolněnější oblasti v zadní části objektu. Oblast nejblíže vstupu se nyní stává ložnicí a zadní trakt představuje roztříštěný vnitřní/vnější veřejný prostor, ohraničený oplocením pozemku. Přístup je centrálním koridorem, procházejícím domem dozadu k zadní bráně.

V souladu s místní stavební regulací, vyžadující šikmé střechy, vyrůstá nová architektura z rozpoznatelných trojúhelníkových tvarů, tradičně spojených s valbovou střechou. Budova také funguje jako blokující štít, chránící soukromí před pohledy do zahrady směrem od sousedního domu. Zmenšující se měřítko a rozměry přístaveb směrem k zadní bráně posilují přírodní exteriéry a napojují je do neformálních, částečně vnitřních prostor.

Ohýbané tvary vytvářejí přístřešek, poskytující v létě zastínění a umožňující zimnímu slunci proniknout do prostoru pasivního vytápění. Přístavba vdechuje starému, nedostatečně využívanému domu nový život při zachování 95% původního materiálu stavby. Konstrukce střechy zvyšuje kapacitu záchytu dešťové vody a světlíky podporují závislost na přírodním denním osvětlení. Prostory jsou přirozeně větrané a střecha vysoce izoluje, aby minimalizovala tepelný ohřev. Koncepce exteriéru zahrnuje terasu z palubek a velkou přírodní zahradu, eliminující potřebu trávníku.