Proužky prý už nezeštíhlují

Nedávno jsem si na Novinky.cz přečetl, že dávný mýtus, že proužky zeštíhlují, už od teď neplatí. Výstava je uvozena velkolepým modelem „proužkovaného“ domu Adolfa Loose pro Josephine Baker. Tento projekt je východiskem pro celou spirálu dalšího uvažování o ornamentu. Je obecně známým faktem, že Loos opovrhoval ve své teorii ornamentem a přisuzoval jí primitivistickou funkci. Ornament byl výplodem dětského či nativního umění, v civilizovaném světě moderního člověka neměl co dělat. Ať už to pramenilo z Loosova vyznání dandystické dekadentní generaci, rasistickým příklonem ke kolonialismu, nenávistí k dětem a komplikovaným vztahem s ženami, jedno je jisté: šlo o určitý druh pózy, která se (díky bohu!) nenaplnila. Ornament přetrval do dnešních dob téměř nezměněn. Pohled do výstavy Výstava po právu začíná u secesní recepce hnutí Arts and crafts, odkud vede cesta ornamentu v moderním pojetí. Ornament se stal doménou nábytkářské tvorby, užitého umění a grafiky, ale i do umění vysokého – architektonických skvostů (viz zmiňovaný Loos) i malby. Od Loosova nerealizovaného domu Josephine Baker (přistoupil k ornamentu proto, že to byla žena, černoška, nebo jen náhodnou shodou okolností?) se odvíjí velice široká síť asociací. Asociace je to, co činí koncepci této výstavy tak lehkou a tak novou. Pohled do výstavy V MG už v minulosti proběhla podobná asociační výstava Opakované příběhy/Repeated stories, kde kurátoři hledali spojnici, most mezi uměním starým a uměním současným, moderním. Tyto asociace vůbec nebyly jen v tématu či provedení, ale třeba i v okolnostech, souvislostech umělců a národů. Výstava byla velmi podnětná, ale i lehká, protože byla oproštěna od klasických umělecko-historických rámců a prezentačních schémat. Na jednom místě se nám tady představují díla náležející vysokému i nízkému umění; pokladům národním i globálním. Vedle sebe máme bezejmenný tapetový vzorek, Janákovu sadu geometrického art-deco nádobí, Tonetovy židle, bezejmenný biedermeier, Rollerovy secesní plakáty či grafiku mexické olympiády v roce 1968. Nemluvíme o bezpočtu současných typografií a dekorů, které bezmezně rozehrávají přehlídku a metamorfózy geometrického ornamentu. Nemusím dodávat, že architektonické řešení přímo odpovídalo invenčnosti a kruciálnímu požadavku detailnosti, jako výstava sama.

Zdenek Ziegler - Roma, 1972

Eugen Wiskovsky - Detail of Turbine, 1932

Ron Arad, interiérová židle - Vitra Tom Vac, 1999

Moravská galerie vsadila na výrazné kurátorské osobnosti a nejen hlavním programem bienále, ale i doprovodnými výstavami vytvořila nejpodnětnější bienále poslední doby. Bienále grafického designu zdaleka překročilo hranice grafického designu, vytvořilo manifest jednak mezioborové prezentace umění, jednak se stalo na dlouhou dobu laťkou prezentace převážně neobrazného umění. Škoda, že se něčeho podobného nedočkáme v Národní galerii a nyní už těžko v Galerii hlavního města Prahy. Zlatá éra pražského výstavnictví je na dlouhou dobu za námi. Kreditové jízdenky na permanentní jízdy do Brna prodává Student Agency ve své internetové kavárně na Florenci. Foto: tiskové materiály MG v Brně