Proutěný španělský pavilon z EXPO 2010

 Španělský pavilon na výstavě EXPO 2010 v Šanghaji se snaží reflektovat španělské podnebí a zároveň chce obnovit mimořádné řemeslo proutěných výrobků s cílem přivést je zpět k životu jako novou stavební techniku. Zatímco na poslední světové výstavě EXPO v Aichi (Japonsko) vystavoval španělský pavilon barevné fantazie španělské keramiky, zde se snaží hrát si s obrovským potenciálem výroby z proutí. Navíc proutí představuje udržitelný a ekologický materiál přítomný v celé budově. Košíkářské techniky, ruční práce s přírodními vlákny, jsou 'globální' tradicí sdílenou kulturami všech dob. Přestože zde existují odlišnosti mezi jednotlivými regiony od východu k západu, mají zároveň i mnoho společného. V tomto smyslu se volba materiálu pro pavilon pokouší vytvořit jakýsi most mezi dvěma kulturami, tou španělskou (návštěvnickou) a tou čínskou (hostitelskou).

Průsvitnost spletených přírodních vláken inspirovala úpravu nádvoří tím, že stejně jako proutěné koše vytváří nádherné světelné podmínky, které připomínají některé prvky hispánsko-arabské architektury - částečné výhledy, možnost pozorovat a nebýt přitom pozorován, neustále se měnící hra světel a stínů, ale to vše bez jakéhokoliv klišé. Silné světlo z venku proniká dovnitř skrze vrstvy ocelových a proutěných ok.

Největší nádvoří pavilonu se otevírá do exteriéru, aby tak zaujalo a přilákalo návštěvníky. Toto nádvoří směřuje do města, zatímco zadní dvorek je místem oslav i odpočinku a poslouží také jako prostor pro občanská shromáždění. Zbytek nádvoří bude jakousi hranicí mezi interiérem a exteriérem, kde se návštěvníci mohou proplétat mezi těmito prostorami. Pavilon nabízí jakýsi únik z obyčejných krychlovitých staveb a je charakteristický svými hybridními prostorami, které zajišťují hladký a snadný přesun.

Struktura

Charakter projektu požadoval nový způsob spolupráce mezi architektem a inženýrem. Volná forma jeho struktury se vyznačuje složitými zakřiveními, jež poskytují potřebný rozvoj nezávislého konstrukčního systému pro podporu formy. Hledání tohoto strukturálního výrazu je definováno hledáním tzv. tensegrity (konstrukce s integritou založenou na rovnováze napětí a kompresí jednotlivých komponentů – pozn. překl.). Dvojité zakřivení obalu fasády představuje současně řešení problému i výzvu. Problém fasády byl vyřešen trojrozměrnou mříží z trubicovitých prvků, které dohromady tvoří dvojitou fasádu, schopnou reagovat na různé požadavky aktivního a pasivního zatížení, větrného vlivu a seizmické činnosti. Interiérové sloupy, podlahové obklady, příkré stěny a výtah tvoří konstrukční soustavu, jejíž každá část je důležitá jako nedílná složka výkonného systému. Forma byla manipulována prostřednictvím komplexních počítačových technologií. Nařezané vodorovné a svislé roviny byly užity pro montáž povrchu, čímž vznikly křivky, které určily osy trubkovité konstrukce. Pro zjednodušení práce byla dvojitá zakřivení postavena díky kombinaci dvou skupin zakřivených trubek, jedna horizontální a jedna vertikální. Dalším zjednodušením výroby zakřivených trubek bylo přizpůsobení všech výsledných proměnlivých křivek malému počtu různých zakřivení. Použití těchto složitých trojrozměrných modelů sloužilo také jako komunikační spojka mezi architektonickým studiem, inženýrskou firmou a výrobními dílnami.

Proutí

Proutěné panely pokrývající fasádu používají jednoduché a staré výrobní techniky, narozdíl od „high-tech“ konstrukce trubkovité ocelové struktury. Panely jsou konstruovány v malých řemeslných podnicích z šanghajského regionu. Každý panel je vyrobený z pleteného proutí ovinutého okolo mírně zkrouceného kovového rámu, což vytváří efekt pokřivenosti. Do interiéru pavilonu proniká proměnlivé světlo a stín. To je způsobené různou hustotou proutěných vláken. S touto jednoduchou metodou, která zavádí několik nových variací na staré tradiční techniky a uplatňuje je na budově 21. století, jsme navrhli obkladové komponenty překvapivého rázu.

Přeložila Dita Diene