Profesionální grafické karty

V současnosti můžeme vysledovat dva trendy ve výrobě grafických karet. Nejrozšířenější a nejrozmanitější segment je zaměřen na domácí uživatele a herní a zábavní průmysl: obsahuje velkou škálu řešení, asi největší zastoupení v něm mají dva velcí výrobci grafických čipů – ATI a Vidia. Cena grafických karet postavených na těchto čipech se pohybuje od 1 500 Kč za průměrnou kartu osazenou zhruba dva roky starým procesorem až do 14 000 Kč za úplné novinky právě dolaďované ve firemních laboratořích. Stále větší část trhu zabírají grafické karty zabudované přímo na základních deskách, avšak na rozdíl od dřívější doby již často představují stabilní a dokonale fungující řešení srovnatelné s běžnými přídavnými kartami. Především nová grafická rozhraní Vidia nForce, Intel Extreme Graphics a ATI 9100 IGP představují zcela nové způsoby pohledu na podobu grafických karet. ukázkové scény testování grafických karet v programu 3DmaxZmíněná grafická rozhraní jsou již totiž přímou součástí celé základní ovládací sady počítače (chipset), mají tedy menší spotřebu energie a minimální prostorové a výrobní nároky. Samozřejmostí u všech současných grafických řešení je podpora vykreslovacích jazyků OpenGL a DirectX, drtivá většina karet i integrovaných řešení podporuje práci na více monitorech současně. Zdá se tedy, že je většina současných grafických karet využitelná i pro profesionální aplikace v segmentech CAD/CAM/CAE, neboť splňuje všechy požadavky na kvalitu a rychlost zobrazení i v rozhraní OpenGL. Dřívější rozdíly mezi profesionálním a domácím segmentem se velmi zmenšily právě díky novým grafickým čipům firem ATI a Vidia. Stalo se běžnou praxí, že po uvedení nového grafického čipu přichází na trh nová řada herních i profesionálních karet, v obou výrobcích je použit stejný čip. ukázkové scény testování grafických karet v programu 3DmaxNormální uživatel se tedy rychle zeptá – a v čem je tedy rozdíl? Proč herní grafická karta stojí 8 000 Kč a „profesionální“ karta dvakrát tolik? Rozdíl je v detailech: herní karty mají třeba o trochu menší rychlost čipu nebo menší grafickou paměť. Proč je tedy profesionální grafická karta třikrát rychlejší v AutoCADu a při modelování v MAXu nebo jiných programech třeba i desetkrát rychlejší v rutinních operacích, i když je osazena stejným čipem jako karta pro hry? Hlavní rozdíl je v ovladačích – k profesionálním grafickým kartám dodávají výrobci ovladače napsané speciálně pro určité typy aplikací, jako jsou AutoCAD, Pro-E, Solidworks, Catia, MAX a další úzce zaměřené průmyslové programy. Takové ovladače pak dokáží beze zbytku využít veškerý potenciál grafického čipu a zefektivnit provádění instrukcí grafického jazyka OpenGL. Na následujících místech naleznete poměrně vyčerpávající a názorné srovnání většiny současných profesionálních i herních karet i s odborným výkladem rozdílů mezi oběma kategoriemi:http://www.2cpu.com/Hardware/video_roundup/benchmarks_7.html test velkého množství grafických karet v profesionálních i herních aplikacích;http://www.xbitlabs.com/articles/video/display/3dsmax5-atiprof.html test profesionálních i herních grafických karet v 3DS MAX 5;http://www.xbitlabs.com/articles/video/display/3dsmax5-quadrofx3000.html recenze a test nejnovější profesionální grafické karty s čipem nVidia. Po pročtení uvedených odkazů možná budete mít i trochu lepší přehled i v aplikacích používaných v profesionálním segmentu, bystřejší z vás objeví i řadu zajímavých triků jak dosáhnout lepšího výkonu grafické karty. Samozřejmě existují i možnosti jak upravit některé herní karty tak, aby je ovladače poznaly jako profesionální (a mnohem dražší) variantu. Rychlost takové karty se pak v aplikacích CAD/CAM/CAE několikanásobně zvýší úměrně kvalitě použitých ovladačů. Pro ty, kteří se bojí práce s mikropájkou a neví, která část na grafické kartě je procesor, doporučuji vyhledat na internetu odkazy „Softquadro“ nebo „Rivatuner “. A nelekněte se ruštiny, ti chlapci to opravdu umí udělati bez pájky.Psáno pro časopis Era21