Prof. Ing. arch. Mirko Baum - KONSTRUKCE A URČENÍ FORMY
Prof. Ing.arch. Mirko Baum, působící v současnosti v Německu jako profesor na fakultě architektury Technické univerzity v Cáchách, přednesl ve dnech 25. - 27. října v prostorách Nové galerie AVU 3 přednášky se společným tématem Konstrukce a určení formy.
Petr Pištěk , 12. 11. 2004
V posledních desetiletích se v architektuře vystřídaly různé styly, od postmoderny až po high-tech. Z architektonické tvorby se stává "entertainment", jednotlivé vlny módních stylů se objevují ve stále kratších rozmezích. Média podporují kult několika "star architektů", jejichž dílo je téměř identické bez ohledu na lokalitu. Architektura se proměnila ve velmi estetizovanou disciplínu sochařského charakteru.Architektonická forma je syntézou mnoha prvků a souvislostí, které utváří její podstatu a identitu. Současná architektura vzniká převážně z vůle tvůrce, jde o tzv. psychoplastickou formu. Jejím protipólem je forma fyzioplastická, vznikající jako výslednice působících sil, přirozeně a opodstatněně splňující základní požadavky.Také vnímání architektury i světa obecně lze rozdělit na dva základní a protichůdné pohledy - romantický a klasický. Klasický pohled vnímá vnitřní formu a vzorce, romantický pohled naopak sleduje vnější formu a metafory.S touto polarizací souvisí rozdělení dříve jednotných disciplín na umělecké a technické v průběhu 19. století. Vznikly tím dva odlišné světy - inženýrský svět techniky a umělecký svět architektury. Zatímco inženýři využívali soudobá technická řešení, architektura se nesla v duchu historismů. Tuto dobovou schizofrenii lze dobře ilustrovat na řešení tehdejších nádraží, s kontrastem haly a samotné nádražní budovy. Dnešní doba by měla usilovat o opětovné sjednocení klasického a romantického způsobu vnímání, k nalezení zdůvodnitelné krásy a opodstatněné formy. Historii hledání formy provází zkoumání univerzálních principů, souvislostí částí a celku, makrokosmu a mikrokosmu. Kontrolované vytváření proporcí se uplantňuje od starověkých dob až po dílo Le Corbusiera. Zlatý řez, Fibonacciho čísla a další principy jsou společné přírodě, vědě i umění. Matematika a umění jsou příbuzné disciplíny, například hudbu definuje množství aritmetických a geometrických zákonitostí. Sledování univerzálních principů při utváření formy vede ke vzniku samozřejmé a nadčasové architektury.
