Probouzející se Dolní Vítkovice
Prvním a zároveň jediným soutěžícím článkem, zaslaným do naší jarní soutěže Probouzející se architektura, je tento autentický popis zážitku z návštěvy nově budovaného kulturního areálu v prostředí Vítkovických železáren v Ostravě. Gratulujeme autorce k výhře, která jí za její odvahu právem náleží.
Zuzana Pluhařová , 16. 4. 2014
Poprvé jsem o Ostravě slyšela v hodinách zeměpisu na základní škole. Později mě nadchla zpráva o Stodolní ulici. V roce 2010 jsem o Ostravě věděla, když bojovala o titul Evropské hlavní město kultury 2015. Ale pořád jsem ještě netušila, jak je Ostrava jedinečná - oči mi otevřela až přednáška pana architekta Pleskota o projektu Dolních Vítkovic.
Koncept oblasti Dolních Vítkovic je založen na půdorysu čtverců, o rozměrech 125 m x 125 m, díky kterým architekt Josef Pleskot opět sjednotil chaotickou urbanistickou strukturu Dolních Vítkovic. Celá oblast je velmi rozsáhlá a pestrá industriální část města a je zde zamýšleno realizovat mnoho smělých a jedinečných projektů. Z těch, které se teprve chystají, je to například nástavba vysoké pece č. 1, která by po dokončení měla zářit nad Ostravou tak, jako zářily Vítkovice ještě za svého provozu. Pro energetickou obslužnost bylo vybudováno Energocentrum, jako ukázka ekologického využití zdrojů. Můžeme se také těšit na tržnici, vysokoškolské kluby a koleje z koksoven nebo na tzv. Trojhalí. Koncem tohoto roku bude otevřen Velký svět techniky, který se připojí k malému, který je situován v bývalé 6. Energetické ústředně, zvaný U6.
Velký svět techniky je v půdorysu trojúhelník se zaobleným vrcholem v místě, kde bychom čekali pravý úhel. Je vepsán do rastru jednoho z čtverců. V prosklené fasádě, dlouhé 125 m a vysoké 13 m, vidíme z pohledu od U6 park, a naopak – z parku uvidíme industriální oblast. Symbolicky, ale i vizuálně, se tak svět průmyslu a techniky propojí s přírodou. Hlavní a nepřehlédnutelné materiály jsou beton a sklo. Do objektu se vstupuje zespodu. Navazuje se tak na tradici ostravských sklepů - musíme sejít dolů, abychom mohli jít nahoru.
Další z objektů, které jsem navštívila, je Gong. Konverze vodního plynojemu patří k těm nejzdařilejším u nás. Do zvonu vyzdviženého o 1492 cm byla vestavěna multifunkční hala. Objektu zůstala jeho původní podlaha – na tří-metrové betonové základně jsou položeny 2 cm tlusté ocelové pláty, místy zvlněné. Podlaha se mírně pohupuje, skoro máte pocit, že nezávisle na zbytku stavby si žije svým vlastním životem. Do spodní části plynojemu a do zvonu byly vyříznuty (a následně proskleny) otvory vysoké cca 13 m. Do spodního výřezu byly umístěny vchody a je hlavním zdrojem světla v této části. Horním se můžeme dívat na vysokou pec a magistrálu, pokud sedíme v sále pro 1500 lidí. Otvor je umístěn hned za jevištěm a tvoří tak působivé pozadí probíhajícím koncertům a představením. V Gongu také nalezneme další menší sály, přednáškové místnosti, prostory pro setkávání, galerii a kavárnu.
To, co nám připomíná účel místa a technologii výroby, je naučný prohlídkový okruh na vysoké peci č. 1. Na začátku trasy je zavěšen velký plech, o rozměrech 11 m x 11 m, na 81 tenkých nerezových lankách. Ty jsou ukotveny na profilech umístěných na původní dráze jeřábu. Zde musíme plně důvěřovat výpočtům architekta, neboť plech působí velmi těžce a lanka velmi slabě… I přes dosavadní úspěchy a viditelné výsledky čeká Dolní Vítkovice ještě spousta práce. Pokud se však někde architektura probouzí, pak je to právě tady. A neprobouzí se zde jen nově vznikající, kvalitní architektura, ale také nový způsob myšlení, který snad v budoucnu inspiruje další architekty, města, lidi …
