Pro nás a pro příští. Příběh sokolovny, která je znovu středobodem vesnice

„NAPREJ!“ neboli „Napři se!“ je pozdrav, kterým se v 19. století zdravili zakladatelé sokolského hnutí Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš a znamená výzvu k překonání překážek. S tímto odhodláním se ve Veverských Knínicích pustili do rekonstrukce devadesát let staré sokolovny.

„Nezapomenu na prohlídku skromně a účelně zrekonstruované sokolovny ve Veverských Knínicích a absolutní nadšení paní starostky, když popisovala hrdost a pýchu, které z dosaženého výsledku zažívá nejen ona, ale i celá obec.“ Vzpomíná na návštěvu Veverských Knínic architekt Pavel Nasadil, v ročence Česká architektura 2022 – 2023 (Prostor, 2024). Sokolovna se totiž dostala mezi výběr třiceti nejlepších tuzemských staveb, kterým se ročenka věnuje.

Sokolovna z roku 1932 stojí nedaleko Brna ve Veverských Knínicích. Ačkoliv se jedná o architektonickou památku, nikdo neví, kdo byl jejím autorem. Starousedlíci však budovu vnímají jako dědictví svých předků. „Naši sokolovnu stavěli nejen členové Sokola, ale podíleli se na ni všichni. Někdo dal dřevo, někdo půjčil koně, někdo přiložil ruku k dílu.“ vzpomínají ve svém obecním Zpravodaji. Nově zbudovaná sokolovna se nakonec stala nejen sportovním, ale i společenským centrem.

Rekonstrukce byla nevyhnutelná

Od svého vybudování, až do roku 2022, kdy došlo k celkové rekonstrukci, neprošla sokolovna žádnou zásadní proměnou. Na jejím žalostném stavu se podepsaly průběžné necitlivé opravy a „vylepšení“ v podobě nesourodých přístaveb, které se na sebe časem vrstvily. „Dřevěná ostění ukrývala zborcené zdivo, staré záchody koexistovaly dál se všemi stavebními úpravami, v kotelně pod jevištěm, v důsledku zalití hliněné podlahy betonem, vystoupala voda a vlhkost a dřevokazné houby dostaly pré…“, vzpomíná na stav před rekonstrukcí starostka obce Zuzana Armutidisová.

Obec se rozhodla, že se celkové rekonstrukce ujme architektonické studio New Work, i když tenkrát paradoxně ještě nevěděli, že architekt Svatopluk Sládeček spolu s architektkou Nicol Galeovou z brněnského VUT a týmem dvaceti studentů zmapoval stav českých a moravských sokoloven.

Více k tématu

A Architektura

Pro sokoly i nesokoly. Do společensko-kulturního centra u Brna se dá zajít sportovat, zkoušet na basu i sednout na pivo

18. 9. 2023

N Novinky a názory

První česká sokolovna slaví 150 let

22. 5. 2013

Samotná rekonstrukce

Sokolovna stojí ve svažitém terénu, proto došlo k vyrovnání celého přízemí a vzniku bezbariérového přístupu od návsi. Největší změnou prošla čelní část budovy. Původní dvorní přístavba byla kompletně odstraněna a nahrazena zcela novou. Boční přístavba, i s nově vzniklým foyer, se stala výrazným prvkem otevírajícím budovu do prostoru. Klenby z plných pálených cihel vytvořily romantické loubí, které odkazuje se k historickému typusu žudrů – masivní rizalit, který vystupuje před průčelí domů a je typický v lidovém stavitelství hlavně na Hané. Prochází jím veřejný chodník a v době nepřízně počasí poskytuje úkryt před sluncem i deštěm.

Architekti reagovali na původní provozní nedostatky budovy a její limity

Vzniklo nové přísálí, sklad, bar, šatny a toalety. „Zásahy do provozu budovy vedou k jeho zjednodušení a umožňují využití sokolovny více skupinám paralelně. Nedochází tak ke kolizi provozů. Otevření přísálí do dvora umožňuje v budoucnosti dvůr při větších společenských událostech zapojit do života sokolovny,“ vysvětlují svůj záměr architekti. Prosvětlená prostorná učebna v patře se otevírá na dřevěnou terasu, která je téměř v úrovni podlahy kostela. „Vzniká tak rozšířený veřejný prostor s novým horizontem pohledu na centrum obce, která se rozkládá v údolí mírně svažitého terénu,“ dodávají.

Odkaz k původní podobě sokolovny

Při rekonstrukci bylo snahou respektovat původního ducha sokolovny, s odkazem k její historické funkci. Dříve se v sokolovnách cvičilo především na prostná a na nářadí. Hala nebyla určená pro míčové hry, protože ty probíhaly zásadně na venku. Z architektonického hlediska je to viditelné převážně na povrchu stěn, ale i svítidlech a oknech, která nejsou úzkostně chráněna obkladem nebo sítěmi, před poničením míčem. Sál je bez čar, takže není primárně určen pro hry s míčem. Ty by v duchu Sokola měly probíhat venku, pro utužení nejen ducha, ale i těla.

Sokolovna jakožto centrum kulturního a společenského života obce

Zachováno bylo samozřejmě pódium i divácký balkon. Obecně platí, že sokolovny kromě galerie disponovaly také nářaďovnou, která musela kromě cvičebního nářadí pojmout pro společenské akce také stoly a židle. U větších sokoloven nechyběl ani restaurační prostor. To vše se podařilo ve veverských Knínicích zachovat. „Abychom uctili památku našich předků a tradic Sokola, zanechali jsme v sokolovně některé původní drobné artefakty, například plastiku sokola, kamennou vázu, původní výčep, cvičební kruhy, žebřiny, švédskou bednu i lavičku. Vše jsme nechali zrekonstruovat nebo zrenovovat.“ vysvětluje starostka Zuzana Armutidisová. „Cvičební nářadí a výčep sice nejsou funkční, ale stopa po předcích je to významná. I lípy před sokolovnou jsou zasazeny jako kdysi“. Celé toto úsilí dokládá nápis na základním kameni sokolovny, kteří tam vytesali původní sokolové: Pro nás a pro příští.

Sokolovny jakožto orientační bod obce

Sokolovny byly vždy centrem obce. Jejich architektonická kvalita, ale i velikost, často převyšovala okolní zástavbu a jejich přítomnost formovala další rozvoj obce. V jejich okolí často vznikala další infrastruktura, jako například hřiště, parky, kavárny. Podporovaly komunitu v obci a zvyšovaly kvalitu života obyvatel.

Nyní mají šanci přežít tam, kde opět zastanou funkci komunitního centra určeného nejen sportovcům, ale i ochotnickým divadelníkům, tanečníkům, muzikantům, napříč generacemi. Kde bude možnost pořádat plesy, hody a další oslavy pro podporu komunitního života obce - v duchu letošního všesokolského sletu s mottem „Slet spojuje“.