PRITZKEROVA CENA 2006 | PAULO MENDES DA ROCHA

titulní foto: Ana OttoniNestor brazilské architektury tak na pomyslném trůně střídá Američana Thoma Mayna, zakladatele ateliéru Morphosis, jemuž se této pocty dostalo loni. Thomas J. Pritzker, prezident Hyatt Foundation, která ocenění zaštiťuje, během slavnostního vyhlášení, okomentoval volbu stručným zhodnocením laureáta: Mendes da Rocha prokázal na množství nejrůznějších staveb od soukromých rezidencí přes bytové komplexy, kostely, muzea, sportovní stadiony až po urbanistické projekty zabývající se veřejným prostorem, že má výjimečný cit pro měřítko a prostor. Ačkoli mimo Brazílii bylo realizováno jen několik projektů, význam Mendese da Rochy jako architekta a jako pedagoga je univerzální.Během svého tvůrčího života, který se rozprostírá přes šest desetiletí, realizoval Mendes da Rocha stovky nejrůznějších staveb. Od roku 1961 působil jako profesor na univerzitě v Sao Paulu, odkud byl o šest let později za sociálně citlivé a příliš humanistické názory vládnoucím vojenským režimem odvolán, přednášel v Jižní Americe a Evropě. Ve své rodné zemi se mohl k pedagogické činnosti vrátit až po amnestii v roce 1980 – s nezmenšeným nadšením zde vydržel až do odchodu do penze v roce 1999. V následujícím reprezentoval Brazílii na Bienále architektury v Benátkách. Stal se předsedou Brazilské komory architektů a získal mnoho ocenění. Zejména latinskoamerická Cena Miese van der Rohe, kterou obdržel taktéž v roce 2000 za obrazárnu do Sao Paula, jej katapultovala k mezinárodnímu uznání. Letošní Pritzkerova cena jej už jen posunula mezi nesmrtelné.Z HODNOCENÍ POROTYAč se nedá předpokládat, že by porota ve svých prohlášeních dělala něco jiného než chválila sama sebe za volbu a zvoleného za to, že byl zvolen, nešlo v jejím tónu přehlédnout upřímnou pokoru. I volba superlativů, kteréžto jsou nedílnou součástí takovýchto prohlášení, byla provedena s citem a když se objevil patos, stál nohama pevně na zemi. Lord Palubo, předseda poroty, uvedl jako jeden z důležitých inspiračních zdrojů Mendesovy architektury živost až živočišnost Brazílie a schopnost letošního laureáta tuto nakažlivou vitalitu přenášet do architektury. Zdůraznil, že Mendes da Rocha se nikdy nebál inovace ani rizika a uznale se vyznal z pocitu, že se jednalo o důstojnou volbu. Martha Thorne, výkonná ředitelka Pritzkerovy ceny, citovala z prohlášení komise: Inspirován principy a jazykem modernismu, Mendes da Rocha se do každého nového projektu pouští s nadšením a s pomocí prostých materiálů prokazuje hluboké porozumění prostoru a jeho poetice.Odvahu k novátorství a vysokou profesionalitu vyzdvihl Carlos Jimenez, člen poroty a profesor na fakultě architektury na texaské Rice University v Houstnu: S velmi ekonomickým přístupem navrhuje architekturu, která je velmi sociálně angažovaná, architekturu, která překračuje konstrukční limity, aby poté mohla oslnit svou do detailu dotaženou poetičností a imaginací.Indická členka poroty Balkrišna Doši označila Mendese da Rochu téměř za zázrak: Není nemožné tvořit velkorysou architekturu, i když jsou finanční zdroje omezené a vyskytuje se celá řada dalších překážek. Co člověk potřebuje je výjimečná vize a touha vytvořit něco, čeho se lidé mohou dotýkat, co mohou cítit, na čem se mohou podílet.RAKETOVÝ STARTMendes da Rocha se narodil 25. října 1928 ve přístavu Vitoria, jež je hlavním městem státu Espírito Santo, jako syn inženýra mostních konstrukcí. Ve třicátých letech se s rodiči přestěhoval do Sao Paula, kde roku 1954 ukončil studia architektury na Mackenzie University, v následujícím roce založil vlastní architektonické studio. V roce 1957 vyhrál národní soutěž na stavbu gymnázia, plaveckého bazénu a sportovního areálu pro atletický klub Paulistano, za niž v roce 1961 získal v Cenu prezidenta. Veřejné uznání společně s originálním talentem stály u počátku jeho bohaté a velmi pestré profesní kariéry.ČLOVĚK NA PRVNÍM MÍSTĚMendes, mnohými vnímán jako nejvýznačnější brazilský architekt, započal svou kariéru v padesátých letech jako přívrženec saopaulské avantgardy, která stála u zrodu místního brutalismu – důraz byl kladen na jednoduché formy a prosté materiály a také na etickou stránku architektury. K těm, kteří Mendese nejvíce ovlivnili, patřil například brutalista João B. Vilanova Artigas. V Mendesových realizacích byly vždy silně přítomny dvě hlavní složky – člověk a společnost – neboť právě pro ně architektura vzniká. Upřímné a odvážné stavby, často prostorovým řešením velmi překvapivé a originální, mu zajistily mezinárodní proslulost.ZA HRANICE BRAZÍLIEPrvní zahraniční realizací Paula Mendese da Rochy byl Brazilský pavilon pro Expo 1970 v Osace. Velmi odvážná konstrukce musela dokonce získat zvláštní povolení od brazilské vlády (pro připomenutí: český pavilon tehdy uchvátil skleněnými plastikami dua Libenský-Brychtova či Laternou Magikou). O rok později se umístil mezi třicítkou finalistů v soutěži na pařížské Centre Georges Pompidou. Do Paříže se pak vrátil v roce 2000, když dostal nabídku navrhnout komplex pro vodní sporty v rámci francouzské kandidatury na pořádání Olympijských her v roce 2008.Brazilian Pavilion for Expo ´70 (Osaka, Japonsko 1969)Foto: Fujita GumiK výzvám z poslední doby patří projekt pro univerzitu v severošpanělském Vigu. Mendes se soustřeďuje na Technologické městečko, které je součástí kampusu, a propojení různých částí komplexu v komplikované krajině. Ani dnes se nebojí experimentovat a jeho řešení je stejně překvapivé jako odvážné.MENDES – URBANISTANespoutanost jeho rodného města a po všech stránkách výjimečný charakter Sao Paula se promítají do Mendesových urbanistických projektů. Tiete City je koncipován jako drobný říční přístav v srdci státu Sao Paulo. S atlantským pobřežím je toto město zasunuté 400 kilometrů do vnitrozemí spojeno systémem železnic a dálnic. Z dalších urbanistických počinů lze jmenovat například projekty pro záliv u Vitorie, či u Montevidea.…A DESIGNÉRVedle bohaté architektonické praxe se Paulo Mendes da Rocha věnuje také nábytkářskému designu. K nejznámějším návrhům patří křeslo Paulistano, které je syntézou moderní průmyslových technologií, funkce a komfortu. VÝBĚR Z REALIZACÍ:1958 Atletický klub Paulistano, Sao Paulo1960 Vlastní vila, Sao Paulo1964 Rezidenční budova Guaimbé, Sao Paulo1969 Brazilský pavilon pro Expo 1970, Osaka, Japonsko1973 Stadion Serra Dourada, Goiania, stát Goiás, Brazílie1975 Centrála Městské pojišťovny, Sao Paulo Muzeum současného umění (s Jorge Wilheimem), Sao Paulo1977 Univerzitní komplex ve Rondonôpolisu, Mato Grosso1980 Tiete City, stát Sao Paulo, Brazílie1987 Kaple sv. Petra, Campos de Jordao, stát Sao Paulo, Brazílie Výstavní místnost pro nábytek firmy Forma, Sao Paulo1988 Brazilské muzeum sochařství, Sao Paulo1992 Patriarch Plaza a Viadukt do Cha, Sao Paulo1993 Urbanistické řešení zálivu u města Vitoria, stát Espírito Santo, Brazílie Přestavba Státního muzea Sao Paula1995 Rezidence pro Maria Masettiho, Cabreuva, stát Sao Paulo, Brazílie1998 Pinakotéka, Sao Paulo Urbanistické řešení zálivu u města Montevideo, Uruguay Středisko vládních úřadů, Itaquera, stát Sao Paulo, Brazílie2000 Studie centra vodních sportů pro OH 2008 v Paříži2004 Univerzita ve Vigu, ŠpanělskoDOSAVADNÍ LAUREÁTI PRITZKEROVY CENY1979 Philip Johnson, USA1980 Luis Barragan, Mexiko 1981 James Stirling, Velká Británie1982 Kevin Roche, USA1983 Ieoh Ming Pei, USA (narozen v Číně)1984 Richard Meier, USA1985 Hans Hollein, Rakousko1986 Gottfried Boehm, Německo 1987 Kenzo Tange, Japonsko1988 Gordon Bunshaft, USA, Oscar Niemeyer, Brazílie1989 Frank O. Gehry, USA1990 Aldo Rossi, Itálie1991 Robert Venturi, USA1992 Alvaro Siza, Portugalsko1993 Fumihiko Maki, Japonsko (prezentace se konala na Pražském hradě) 1994 Christian de Portzamparc, Francie1995 Tadao Ando, Japonsko1996 Rafael Moneo, Španělsko1997 Sverre Fehn, Norsko1998 Renzo Piano, Itálie1999 Sir Norman Foster, Velká Británie2000 Rem Koolhaas, Holandsko2001 Jacques Herzog a Pierre de Meuron, Švýcarsko 2002 Glenn Murcutt, Austrálie2003 Jorn Utzon Dánsko 2004 Zaha Hadid, Velká Británie (narozena v Iráku)2005 Thom Mayne, USA2006 Paulo Mendes da Rocha, Brazílie Odkazy | www.pritzkerprize.comDále čerpáno z: | www.artnet.com