Příběh Volmanovy vily ilustruje odvrácenou stranu 90. let. Zbídačená perla funkcionalismu se dočkala nákladné obnovy

Pád pokladu československého funkcionalismu

Travertinem obložená a kapitánskými můstky proděravěná vila na západním okraji Čelákovic prošla znovuzrozením. Při pohledu na majestátní stavbu by málokoho napadlo, že se ještě před několika lety nacházela v naprostém dezolátu. Z Volmanovy vily, která je vrcholem a zároveň labutí písní funkcionalismu v československých rezidenčních stavbách, se v devadesátých letech stala vybydlená schránka. „Dnešní návštěva vily je archeologií funkcionalismu v praxi: Návštěvník se může jen domýšlet, jak a co zde bylo, z jakého materiálu, co mělo jakou funkci. Vila je prázdná, pustá, řada detailů je zničena,“ popsal svůj zážitek ze stavu Volmanovy vily historik umění Vojtěch Lahoda v roce 2005.

Více k tématu

A Architektura

Vzor pro rekonstrukce meziválečných staveb. Elektrické podniky prošly náročnou a mimořádně pečlivou rekonstrukcí

7. 11. 2022

N Novinky a názory

Ukrytý klenot českého funkcionalismu se otevírá veřejnosti. Rekonstrukce Volmanovy vily trvala přes 15 let

27. 9. 2022

Funkcionalistická vila viditelně inspirovaná architekturou Le Corbusiera se až do roku 1989 zachovala ve velmi dobrém stavu. Už deset let před revolucí navíc došlo k jejímu prohlášení za kulturní památku. Jestli bylo pro vilu v roce 1948 štěstím, že se stala reprezentativní budovou znárodněných strojírenských podniků a poté mateřskou školkou, ztráta využití v devadesátých letech znamenala naprostý opak. Aby dnes mohla vila opět uchvacovat, bylo ji nutné podrobit až patnáct let trvající rekonstrukci. Srovnání s tím, že její stavba trvala v meziválečné době něco přes rok, tak vychází poměrně tvrdě.

Domov a reprezentativní sídlo v jednom

Projekt Volmanovy vily vypracovali mezi lety 1937−1938 mladí architekti Karel Janů a Jiří Štursa. Investorem s velmi velkorysým jednomilionovým budgetem byl čelákovický továrník Josef Volman, kterému se ve městě podařilo vybudovat firmu s obráběcími stroji. Volmanovy závody v meziválečné době skutečně prosperovaly a postupně nabývaly na mezinárodním významu. Nová vila posazená na hraně velkého pozemku nadohled od továrních budov tak neměla být pouze novým domovem pro Josefa Volmana a jeho dceru, ale také reprezentativním objektem firmy.

Fakt, že úspěšný továrník zadal zakázku mladým architektům tvrdě levicového, až marxistického přesvědčení, může v mnoha ohledech působit jako velký paradox. Pro přesvědčivě velmi talentované absolventy pražské techniky však znamenala důležitý průlom. Stejně jako spousta jejich vrstevníků totiž dopláceli na nedostatek pracovních příležitostí. Možnost zrealizovat svou první stavbu a uplatnit na ní nabité znalosti architektury Le Corbusiera se pochopitelně jen tak neodmítá.

Volmanova vila je plná velkorysých prosvětlených prostor, přízemí dominuje obývací pokoj osvětlený pásovými okny. Když do vily vstoupíte, překvapí vás vedle přítomnosti velmi exkluzivních materiálů, především mramoru, hravá barevnost stěn. Všechny pokoje mají přístup na venkovní pobytové terasy, z výhledů na přírodu, město i velkou zahradu, která vilu obklopuje, je vytěženo maximum.

Asambláž corbusierovských prvků

„Paroxysmus a krise kapitalismu ohrožuje všechny kulturní a civilisační hodnoty a vrhá společnost do barbarství a středověkého temna,“ napsali v roce 1933 Karel Janů, Jiří Štursa a Jiří Voženílek ve svém textu Architektura a společnost. Trojice společně tehdy zformovala radikálně levicovou Pracovní architektonickou skupinu a prosazovala maximální typizaci a zprůmyslnění stavebnictví po vzoru Karla Teigeho. „Le Corbusier se stává vůdčí osobností této fáze imperialistické architektury nejen svými stavebními realisacemi, ale i teoretickými devisami,“ pokračovali.

Volmanova vila v Čelákovicích je přesto jednou z nejkouzelnějších asambláží corbusierovských prvků u nás. Pískovcová rustika při vstupu nebo větrolam navazující na zabudovaný záhon na střeše vily jsou doslovnými citacemi vypůjčenými z jeho architektury a v kontextu čelákovické vily vyznívají jako třešinky na dortu.

Rekonstrukce

Vila zůstala v majetku rodiny po Josefu Volmanovi do roku 1948, tehdy se z ní musela jeho dcera Ludmila s manželem a dětmi narychlo vystěhovat. Zpět ji dostali v restitučním řízení v devadesátých letech, už tehdy ale bylo jasné, že se do ní nevrátí, dlouhodobě žili v zahraničí. Opuštěná vila se tak bohužel stala obětí vandalismu. Postupně přišla o téměř všechny původní prvky a zůstal z ní jen „pustý a osiřelý železobetonový monolit“, jak popsal architekt Marek Tichý. Je to právě on a jeho ateliér TaK Architects, kdo stojí za dnešním stavem vily.

„Vilu jsme s podporou jejích vlastníků v průběhu deseti let podrobili detailnímu průzkumu s týmem historiků, restaurátorů a specialistů na netradiční technologie,“ popisuje. Ačkoliv bylo již dávno jasné, že je Volmanova vila skutečně významnou kulturní památkou, nebyl to ani stát, ani město, kdo stavbu nakonec zachránil. Její celkovou rekonstrukci podnítila strojírenská firma CZ.TECH Čelákovice, která ji od původních majitelů v polovině 90. let odkoupila. Krásná funkcionalistická stavba tak dnes funguje jako její reprezentativní budova, v budoucnosti ale nabídne své prostory i společenským akcím. Mnohými odborníky, původními i současnými majiteli vymodlená rekonstrukce navrátila vile zpět její ztracený lesk. Jak se povedla, můžete zhodnotit na vlastní oči, od druhé poloviny letošního roku se v ní konají pravidelné komentované prohlídky.