Přestavba knihovny pro 21. století

Národní knihovna Beyazit je jednou z nejstarších a zároveň první veřejnou tureckou knihovnou. Založena byla roku 1884. Nachází se na důležitém veřejném prostranství istanbulského historického poloostrovu, v prostředí, které samo o sobě nese silnou stopu tureckých dějin a literárního života. Modernizace a úpravy národní knihovny spočívaly v citlivé reorganizaci interiérů a v ohleduplné obnově její konstrukce. Přístupem „minimálních zásahů“ byl zachován duch místa, i když na něj byly naroubovány moderní prvky. Vnější schrána byla renovována a navrácena do své původní podoby, několik nových doplňků potom rozvíjí prostorové kvality bez toho, aby narušovaly, co zde již stálo. Naopak historické dědictví pomáhají rozvíjet.

Budova původně sloužila jako varna polívek a hostinec a její původ sahá až do 16. století. Knihovna se před rekonstrukcí nacházela v tristním stavu a její sbírka 25 tisíc vzácných tisků a manuskriptů byla v dezolátních podmínkách. Projekt si kladl za cíl také zvelebení městského prostoru, proto došlo i na oživení přilehlého náměstí Beyazit, prodchnutého tureckou intelektuální a literární tradicí. Reorganizací prostorů se knihovna otevřela do náměstí a obyvatelé města nyní mohou proudit přímo do její zadní dvorany. Kolem té jsou navrženy čítárny a sály s regály. Moderní doplňky v interiérech jsou v záměrném kontrastu ke staršímu celku, ale díky harmonicky provedeným detailům neruší, naopak do historické budovy vnáší prvky současného pojetí knihoven jakožto veřejných prostorů. Celek zachovává atmosféru studijního a výzkumného místa a zároveň zajišťuje dostatečnou ochranu archivního fondu.

V samotné stavbě jsou současné materiály a techniky používány v harmonii s tradičními prostory, ale zároveň sebevědomě. Přístup „minimálních zásahů“ se odrazil i ve volbě materiálů, které zůstávají věrné povaze a věku historické budovy. Monolity průhledných černě rámovaných boxů v sobě schraňují vzácné tisky a jsou v očividném kontrastu k všudypřítomnému bílému kameni, odrážejícímu se na skleněném povrchu boxů. Průhlednost umožňuje navázání vizuálního kontaktu, knihy se zdají být na dosah, ale zároveň jsou chráněny před vnějšími vlivy. Veškerá technická infrastruktura byla vyňata ze starého zdiva a nově leží pod vyvýšenými podlahami. Promyšlené osvětlení dodává prostoru další vrstvu. Nad vnitřním dvorem je potom zavěšena průhledná nafukovací membrána, jež filtruje ostré denní světlo a umožňuje kontrolovat vnitřní klima. Skleněná střecha nově kryje i pozůstatky byzantského kostela, nalezeného během rekonstrukce v základech.