Architektura / industriální a technické stavby

Přečerpávací stanice proměnila rekonstrukce na objekty k pozorování dánské krajiny

Architekti z dánského studia Johansen Skovsted Arkitekter zpracovávali před pár lety na první pohled nevděčný úkol – konverzi tří přečerpávacích stanic v ústí dánské řeky Skjern. Autoři však obyčejný projekt pojali jako příležitost k revitalizaci celé oblasti. Pozoruhodného výsledku přitom dosáhli za pomoci minimálních, téměř akupunkturních zásahů. Původní tři pumpy už v obnoveném říčním korytu nestraší, ale stávají se jeho cenným doplňkem a součástí veřejného prostoru. Projekt se probojoval mezi finalisty Mies van der Rohe Award - Ceny Evropské unie za současnou architekturu 2017.

Johansen Skovsted Arkitekter , 1. 3. 2017

Předmětem realizace je konverze tří přečerpávacích stanic, zbudovaných v 60. letech v souvislosti s rekultivačním projektem, během něhož byla dánská řeka Skjern meliorována. Tím byla způsobena značná environmentální zátěž, jež vedla k tomu, že roku 2002 byla řeka navrácena do svého původního koryta. Do krajiny se tak vrátil velký kus bohaté přírody a do ní zase početní návštěvníci.

 

Foto: eArch

 

Původní přečerpávací stanice obsahovaly podzemní vodní komory, velké haly pro pumpy, skladiště a technickou místnost s rozvaděčem vysokého napětí. Původní pumpy ve velkých síních byly během konverze vyřazeny z provozu a nová čerpadla se přesunula do podzemních komor. Horní části budov tak ztratily svůj původní účel. Díky tomu mohly být přestavěny a zpřístupněny veřejnosti a celému areálu mohl být vdechnut nový život. Ve stanicích se mohly otevřít výstavní prostory, vnitřní a vnější stanoviště určená k pozorování okolí a víceúčelové sály. Budovy byly též zpřístupněny hendikepovaným.

 

Foto: eArch

 

Původní přečerpávací stanice byly navrženy čistě instrumentálně, z hrubých materiálů a bez zbytečného sentimentu. Vertikální reliéf jejich betonových fasád přitom vzdáleně připomíná brázdy na polích, zatímco boční pohledy dávají vzpomenout na půdu, jež řídí běh řeky. Záměrem konverze všech tří čerpadel pak bylo zachovat celostní dojem jednotlivých stanic, vypořádat se s jejich těžkopádným charakterem, pozvednout jejich roli v krajině a dodat jim lidské měřítko.

Renovace je příkladem toho, jak může projekt transformace „nechtěného dědictví“ prostředkovat mezi potlačenou (a řeku potlačující) minulostí a současným životem.

 

Foto: eArch

 

Z obecného hlediska mají původní čerpací stanice vzájemně podobné tvarosloví, ale liší se tvarem i velikostí. I revitalizační vklad je v mnoha ohledech zároveň podobný a odlišný. Stavby jsou rozšířeny a doplněny jednoduchými dřevěnými doplňky, jež opakují rozměry a rytmus betonového reliéfu původních budov. Tím se navazuje vztah mezi novým a starým, které je takto doplněno novým, na dotek příjemným materiálem. Opláštění i hlavní struktura jsou sjednoceny a celek budovy na pohled zjednodušen – což se projevuje i finančními úsporami.

 

Foto: eArch

 

Díky použití přirozeně lisovaného dřeva nebylo třeba uchylovat se ke konzervaci chemikáliemi, jádrové dřevo zůstává ale i tak ochráněné. Práce s lisovaným dřevem též dovolila, aby se konverze obešla bez nutnosti užití jakýchkoliv dalších krycích materiálů a zároveň byla levná na údržbu, a to i v nehostinném prostředí v blízkosti Severního moře.

 

Foto: eArch

 

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři