Posuzování památek není rozsudek

S technologickými argumenty je prý polemizovat těžké, proto Škoda tuto polemiku odloží, zvláště když jde o fakticitu ve prospěch Máje.Ve věci estetických hodnot stavby má jít údajně nakonec o pouhopouhé subjektivní „líbí nelíbí“, takže úsudky jsou nejisté. Zato takzvaný „symbolický význam a odkaz stavby“ se zdá být Stanislavu Škodovi nade vše jasný: „Máj nestál ani nemohl stát proti duchu normalizace. Naopak byl jeho typickým produktem a v dramaturgických plánech komunistického vedení mu byla svěřena stejná role jako o něco později barevné televizi Tesla Orava nebo „luxusní“ škodovce Garde“. A pak že zjednodušování a hlupáctví nemá pathos! Slovní konstrukce, která razantně zní, ale je z hlediska porozumění historii metodologicky ubohá a co do obsahu sdělení urážející. Zopakujeme, co jsme napsali, a poukážeme na historickou fakticitu: ekonomika Husákova „reálného socialismu“ (za socialismus se v ideologii prohlásilo „to, co tu je“, vše ostatní je revize, zrada) se nemohla rozvíjet bez růstu spotřeby - to ovšem bylo klíčové téma Husákovou normalizační garniturou tabuizovaných tzv. Šikových reforem ze šedesátých let s jejich důrazem na zbožně- peněžní vztahy, decentralizaci a pod. (pozor: růst spotřeby ve společnosti a svoboda jsou ve spojitosti, ale zdaleka ne tak triviální, jak předkládá Škoda). Regres k orientaci na těžký průmysl byl přitom nemyslitelný i pro normalizační vrchnost. Proto mluvíme o schizofrenii. Ano, hlásal se růst spotřeby, ale současně trvalo nepřijetí nezbytných předpokladů ekonomického růstu v teorii, o změnách ve vlastnictví a řízení ekonomiky ani nemluvě. Normalizační furor (onen děs a hrůza ideologizovaného plebejství), který podle současných odhadů historiků bezprostředně (formou tzv. prověrek) postihl více než 500 000 lidí a drasticky narušil a zablokoval perspektivy společnosti, si nemohl v ekonomice dovolit to, co hlásal a prosazoval v ideologii: odpor proti kapitalistické spotřební společnosti! Takže k posilování sféry spotřeby docházelo, ale západní spotřební společnost, konzumerismus byly tvrdě odsuzovány. John Galbraith se „společností hojnosti“ spolu s dalšími ekonomy dostal na index atd. a pod. Co na této podstatě pozdněkomunistické ideologie proboha mění ten či onen propagandistický odkaz na růst životní úrovně nebo třeba zařazení otevření toho či onoho obchodního domu do filmového týdeníku či stavba obchodního domu, řešící poddimenzovanou a zastaralou obchodní síť nebo produkce barevného televizoru Orava? Tvrdit, že „Husákova propaganda nekritizovala v sedmdesátých letech západní spotřební společnost“, není nic jiného než ptákovina nehodná solidního publicisty. Navíc: růst spotřeby s sebou nesl změny v hodnotách i v jednání lidí a vytvářel zpětně tlaky na ekonomiku, se kterými se vrchnost nedokázala vyrovnat. Byla opravdu individuální spotřeba nic než nástroj pacifikace a kompenzace nedostatku svobody? Cožpak to je tak prostinká entita a což to vůbec mohl být tak jednoznačný nástroj v „dramaturgickém plánu“ komunistické vrchnosti? Což by se obchodní dům „02“ opravdu nevyjímal lépe na Západě? Ve společnosti masové spotřeby? A což to architektoničtí normalizační ideologové plni rozhořčení nerozpoznávali v „kosmopolitismu“, „cizorodosti“ architektury Máje? A na normalizační fráze o importu kapitalistické architektury a kultury ( předseda svazu architektů V. Meduna, předseda výtvarné komise magistrátu malíř Kylián v roce 1974) v souvislosti s touto stavbou jsme zapomenuli? Ostatně má-li mít Škodou vydestilovaný „symbolický význam a odkaz stavby“ vypovídací hodnotu, nemůže z podstaty věci nezahrnout při hodnocení architektury hodnoty technologické a estetické. Nelze vynášet rozsudky nad architekturou objektu a předem ji zbavit obsahu jenom proto, že se nám tato fakta nepoddávají příručním způsobem. Jinak se pohybujeme na úrovni dryáčnických banalit. Máj byl sebevědomou stavbou v šedi reálného socialismu odkazující v rozměru architektury, technologie do budoucnosti. Historikovi a teoretikovi architektury Rostislavu Šváchovi stačily na začátku diskuzí o Máji v únoru minulého roku dvě věty, aby odkázal krátké spojení mezi architekturou Máje a Husákovou normalizací tam, kam patří. Stanislav Škoda v lednu 2007 odkazuje diskuzi znovu na začátek, konstruuje „symbolický význam a odkaz“ Máje způsobem, který nemá nic společného se skutečně probíhající historií – jeho úsudek je příliš doktrinální a prostinký, než aby byl myšlenkou, schopnou reprodukovat reálný průběh dějin. Související článkyPraha 2006:Obchodní dům Máj, komerční zájmy vlastníkaa „věc architektury“ ve společnosti masové spotřebyObchodní dům Máj jako památka?