Polemika nad veřejnou prezentací ARCHIPu

Zakladatelé, investoři a budoucí pedagogové ARCHIpu si poptávku po jiném způsobu výuky dobře uvědomují a pravděpodobně proto se odvážně do projektu první soukromé vysoké školy architektury pouštějí. Odvaha je jistě jedna ze skvělých vlastností zmíněných lidí. Lidé, kteří za školou stojí i budoucí pedagogové jsou lidé kvalitní, sebevědomí a mají snahu něco změnit. Jinak řečeno mají „tah na branku“. Správně vyhodnotili potřebu studia v angličtině či záměr propojit studenty i pedagogy z různých států. Na pozadí historické Prahy a v útrobách Veletržního paláce to vše působí skvěle.

O skvělých záměrem zakladatelů ARCHIPu si lze podrobně přečíst v článku Michala Čermáka ARCHIP - první soukromá vysoká škola architektury v ČR. Po přečtení tohoto textu jsem byl plný očekávání, jakže se tedy škola představí na avizované veřejné prezentaci, která proběhla 10.června ve Veletržním paláci v Praze.

Bohužel musím napsat, že šlo spíše o pokus prezentovat se veřejnosti. A musím bohužel napsat, že šlo o pokus neúspěšný (pokud nebudeme vnímat úspěch tím, že tam bylo přítomno cca 30 lidí z toho šest přednášejících). Osobně jsem očekával skutečně něco jiného. Náznaky, které ze školy vycházely, očekávání, které ARCHIP vyvolává, a mnoho dalšího pozitivního prezentace vůbec nenaplnila. Petr Pištěk, budoucí prorektor školy, prezentaci otevřel slovy, že se dozvíme vše podstatné. Tak jsem byl zvědavý,... Budoucí rektorka ARCHIPu, Regina Loukotová (viz video), věnovala prezentaci školy cca 5 minut a v podstatě jen zopakovala, že myšlenku na školu dostala před deseti lety s Martinem (jednalo se o Martina Roubíka, to se však veřejnost nemohla dozvědět), a zopakovala to (málo), co se dozvíme na stránkách školy. Bohužel nic víc. Přišlo mi úsměvné, že pravila, že chce na škole učit navrhování jak rodinných domů, tak větších celků, že chce tvořit prostor. To se snad od školy architektury očekává ne? Dále pravila, že chce hodně modelovat, chce studenty naučit pracovat v týmu a naučit se sebe prezentovat. To mi přišlo méně než málo.

Poté se nám představil Jaroslav Wertig z A69 Architekti (viz video), který prezentoval práci svého ateliéru. Nic víc. Neříkám, že prezentace ateliéru A69 Architekti není zajímavá, ale patří do prezentace budoucího pedagoga jako součást, ne jako jediný patnáctiminutový bod. Kromě možná pochopitelného sebevědomí a skvělých realizací a projektů vlastního ateliéru, jsem se od pana architekta vůbec nedozvěděl, jak chce své budoucí studenty učit. Z vlastní sebeprezentace (ač zajímavé), bohužel nevystoupili ani další dva řečníci Jan Schindler (viz video) a Zdeněk Fránek (viz video).

Od hlavních pedagogů jsem se tedy vůbec nedozvěděl, jakým způsobem budou učit, co nového mi nabídnou, čím mě (kromě svého CV) zaujmou. Ze stínů svých předřečníků trochu vystoupil Filip Blažek (viz video), který ukázal nejen svoji tvorbu, ale snažil se obecně grafický design zasadit do kontextu (vtipný kontext okolí a písma obklopující blízkou oblast Veletržního paláce). Nabídl svůj pohled, proč si myslí, že má jeho předmět na této škole svůj prostor, proč chce svého oboru budoucí studenty učit a kam je vést. Podobný přínosný způsob prezentace zvolil i Adam Gebrian (viz video), který právě možná tím, že se neprezentuje svými stavbami, nabídl jiný styl prezentace. Naznačil, jakým způsobem chce učit. Vysvětlil, jak vnímá architekturu, jak ji chce „předávat“. Jeho prezentace byla také z veliké části pouhou sebeprezentací, nicméně oproti ostatním byla s nadhledem a nadsázkou.

Toto vše by se dalo pochopit, pokud by ovšem škola sama sebe nestavěla do pozice, že je to naprosto špičková a jedinečná vysoká škola architektury, za kterou bych jako student měl zaplatit 90 000 Kč za semestr! To znamená, že za jeden rok studia student zaplatí 180 000 Kč! Celkem to vychází na 15 000 Kč měsíčně (včetně léta, kdy studenti do školy chodit nebudou). Jen pro informaci, průměrná měsíční hrubá mzda je v České republice necelých 23 000 Kč. Škola tedy rozhodně není pro děti průměrně vydělávajících občanů České republiky (a ani střední a východní Evropy). I kdyby byly sebelepší a sebetalentovanější, tak nemají šanci tuto školu studovat.

Proto jsem očekával, že se na otevření ARCHIPu široké veřejnosti dozvím, jak by mne jako případného studenta škola získala. Nedozvěděl jsem se nic o stipendiích, o nějakých grantových projektech, o případné možnosti přivýdělku v ateliérech mých pedagogů. Čekal jsem, že mi škola nabídne spolupráci s nějakými subjekty, kteří mne na škole podpoří a já jim to poté splatím svojí levnější prací po dokončení studia. Možnost nějaké jiné individuální půjčky, či bankovního úvěru na studium od spolupracující banky také nabídnuta nebyla.

Pokud zástupci školy argumentují tím, že samotné náklady na studium jsou vysoké, tak mne napadá, že se tedy měli trošku obchodně zasnažit. Určitě by bylo možné sehnat sponzory na vybavení školy. Také se nabízí skvělá možnost „vybártrovat“ vybavení a další potřeby za případnou reklamu například na školních pracích či publikacích. Jistě by mohla škola využít luxusní reklamní plochy na velikých oknech na špičkovém místě. Možností, jak školné snížit a tím skutečně dostát cílů, které zástupci školy deklarují, je celá řada.

Takto to spíše vypadá, že si skupina cílevědomých a schopných lidí chce slušně vydělat a poskytnout v podstatě komukoliv, kdo si to zaplatí, bakalářský titul (celkem za 540 000 Kč). O úrovni studentů jednoznačně pochybuji. Studenti jsou přijímaní bez zkoušek a i to budí podezření o úrovni budoucích studentů. Jistě, způsob přijímání pouze na základě CV a motivačního dopisu nalezneme i jinde v Evropě, ale během půl roku se stavy na oněch školách pročistí. Na ARCHIPu to ovšem z ekonomických důvodů nebude možné.

Suma sumárum marketingově a z hlediska PR je tento projekt bohužel nezvládnutý. U školy, která stojí tak veliké peníze, bych očekával zásadně jiný výsledek. Přesto držím organizátorům palce, aby se z ARCHIPu stala skutečně špičková škola, nicméně takto to půjde stěží.  

Jiří Kout