Polemika: co s výdechem z metra na náměstí Jiřího z Poděbrad? Zbořit či zachovat?
Náměstí Jiřího z Poděbrad prochází revitalizací, po níž zmizí výdech z metra, jemuž dal podobu sochař Petr Šedivý. Je to správné řešení?
EARCH.CZ , 10. 5. 2024
Ještě jednou se vracíme k uměleckému odkazu původních autorů pražského metra. Co z něj chránit, co za to nestojí? Momentálně se to týká výdechu ze stanice metra Jiřího z Poděbrad.
Celkovou rekonstrukci náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze navrhl MCA ateliér – architekti zvítězili v soutěži, která se konala v roce 2000. V první variantě se počítalo také s odstraněním fontány Sjednocená Evropa, kterou vytvořil rovněž Petr Šedivý ve spolupráci s architektkou stanice metra Annou Hübschmanovou.
Část veřejnosti byla proti, ozval se také autor. Návrh se mnohokrát upravoval a v dalších verzích fontána zůstala. Zachování výdechu dostala za úkol prověřit Rada hlavního města Prahy, investiční odbor však jeho zachování vyhodnotil jako nežádoucí.
V reakci vznikl v březnu 2023 otevřený dopis adresovaný náměstkům pražského primátora a podepsaný historiky a historičkami architektury a dalšími zastánci zachování výdechu. Uvádí, že výdech je „kvalitní umělecké dílo“ a je součástí „komplexně promyšleného celku“, do nějž spadá i výzdoba stanice a kašna.
PROTI zachování: architektka Pavla Melková, MCA architekti
Rozhodnutí o nové podobě výdechu se odvíjelo od více kritérií, přičemž prioritním cílem je celková obytná kvalita místa.
Stávající podoba výdechu je spojena s technickým řešením, kdy odpadní vzduch z metra je vydechován horizontálně do stran, to však již nesplňuje dnešní požadavky na odvádění odpadního vzduchu. Dále má řadu negativních dopadů na kvalitu náměstí. V jeho okolí nemohou růst stromy ani tráva (jak bylo vidět v poslední době, kdy zahynula celá řada osové aleje na straně výdechu a na suché hlíně bez trávy v širokém okruhu okolo). Hygienické podmínky také neumožňují v jeho blízkosti pobývat.
Východiskem je změna technického řešení, které bude vypouštět vzduch vertikálně vzhůru a navíc vyžaduje výrazně menší objekt. Toto řešení umožňuje výsadbu stromů a trávníků i pobyt lidí v bezprostřední blízkosti objektu. Byla prověřována možnost adaptování stávající schránky objektu na nové technické řešení, která ale byla Metroprojektem vyhodnocena jako technicky neproveditelná.
Estetická kvalita samotného výdechu je tedy pouze jedním z kritérií (přičemž i na ní se názory odborníků liší). Důležitá je ale také estetická kvalita celku náměstí a jakou roli v ní stávající výdech hraje. Ten svojí předimenzovaností, výrazem a umístěním, ignoruje roli nesrovnatelně cennějšího objektu, kterým je kostel Nejsvětějšího Srdce Páně od architekta Josipa Plečnika, a škodí mu.
Řešení, tedy nahrazení stávajícího výdechu menším novým objektem s technickým řešením výdechu vzhůru, bylo zvoleno po kladení všech hodnot na váhy a při vědomí, že nelze splnit všechny současně.
Je to rozhodnutí jak pro naplnění dnešních hygienických požadavků, tak především pro upřednostnění možnosti vysázet nové stromové aleje, zvětšit pobytově přístupnou plochu, vytvořit důstojnější předprostor kostelu a posílit kvalitu celku náměstí. Tedy upřednostnění pobytových kvalit života lidí na náměstí nad případnou výtvarnou kvalitou samotného výduchu.
PRO zachování: Veronika Vicherková, historička umění, členka domácí rady Klubu Za starou Prahu
Individuálně výtvarně řešené technické prvky jsou v dnešní době zřídka dosažitelným luxusem – větrací komíny nových tunelových staveb, podzemních garáží i vzduchotechniky budov naše města spíš hyzdí. Při výstavbě prvních etap metra se ale podařilo vytvořit celý soubor výtvarně pojednaných výdechů. Tomu na náměstí Jiřího z Poděbrad dal podobu sochař Petr Šedivý. Není důvod soubor narušovat jeho zbytečnou demolicí.
Záměr revitalizace jednoho z největších pražských náměstí je starý již téměř 25 let. Tehdejší úvahy nad prostorem byly vedeny snahou o „očištění prostoru od reliktů“ překonané etapy socialismu a „návratu“ k ideální podobě náměstí s jedinečnou dominantou kostela Nejsvětějšího srdce Páně.
Od té doby ale uplynulo čtvrtstoletí. A to přineslo nové chápání architektonického dědictví poválečné doby. Dochází k tříbení jeho kvalit, byť bohužel i za cenu velkých ztrát. Mnohdy teprve hrozící zánik upoutá na stavby a artefakty z doby socialismu pozornost. To je i případ výdechu metra na náměstí Jiřího z Poděbrad.
Dnešní podoba náměstí Jiřího z Poděbrad je záznamem historických epoch, od jeho vytyčení na přelomu 19. a 20. století a prvotní parkové úpravy té doby, přes monumentální prvorepublikový vklad Josipa Plečnika, až k novodobému doplnění stanicí metra a jeho výtvarného doprovodu na povrchu.
Každá z těchto etap moderovala veřejný prostor odlišným způsobem, a zatímco Plečnikovo dílo je předmětem obdivu, úcty a svátečnosti, stanice metra, sochařský výdech i fontána otevírají náměstí žité každodennosti. Vymezují prostranství v uctivém odstupu od kostela a poskytují je k všednímu užívání.
Více k tématu
Výdech i fontána Sjednocená Evropa od téhož autora měly přesto z náměstí navždy zmizet. Fontána nakonec po protestech občanů zůstává, s tělesem výduchu se ale v nové podobě náměstí nepočítá. A to i přesto, že to není jen technická stavba. Její umístění bylo motivováno zčásti technologickými požadavky, ale zejména kompoziční úvahou architektky stanice metra Anny Hübschmannové, mnohonásobně konzultovanou ve Výtvarné radě někdejšího Útvaru hlavního architekta. Zde má také původ přesvědčení, že takto významný prostor zasluhuje kvalitnější formu než prosté technické řešení větráku. Výsledná podoba pak byla vybrána z několika variant a zařadila se tak do jedinečné galerie artefaktů městské infrastruktury.
Jestliže podle vyjádření odborníků (Metroprojekt) lze dnešní technické nedostatky větrání výrazně eliminovat (až o 50 %) a snížit tak i negativní dopad na navrhovanou zeleň (dle vyjádření arboristy by ani bez toho neměl mít proudící teplý vzduch fatální důsledky), mělo by podle mého názoru být přikročeno k úpravě stávajícího větráku, což by bylo možná i ekonomicky výhodnější.
Záměrné stírání historických vrstev zaznívá dnes, i vzhledem k ohlasu veřejnosti v této kauze, tak trochu jako ideologický ikonoklasmus…
