Pokorná okázalost. Španělský architekt Tané ukryl betonovou přístavbu starého domu do svahu hory

Začněme trochu netradiční otázkou. Představte si horu, v ní jeskyni a při jejím úpatí kamenné stavení. Co bylo dřív? Dům nebo jeskyně? Bezesporu zvolíte druhou z možností. Ale co když vám prozradíme, že ona jeskyně nepředstavuje žádný přírodní útvar, ale že ji do hory vytesal člověk, vylil z betonu a navrhl ji zcela na míru pohodlnému životu v 21. století? Změnili jste odpověď? 

Vítejte ve Španělsku, konkrétně v horské krajině Navarra, kde je možné právě na zmíněnou „novodobou jeskyni“ narazit. Do klidné zalesněné krajiny ji sem navrhl španělský architekt Jordi Hidalgo Tané, který inspiraci jedním z nejstarších lidských obydlí použil jako rozšíření bezmála sto let starého stavení stojícího na úpatí jedné z místních hor. Třípodlažní kamenný dům autor doplnil přízemním objektem vnořeným do zeleného svahu a s pokorou k místu vyváženou notnou dávkou odvahy tak propojil dva zcela odlišné objemy v jeden fungující celek. 

Více k tématu

A Architektura

Luxusní betonová vila ukrytá pod zemí rozšířila tradiční farmu

24. 9. 2022

A Architektura

Kámen, beton, tropy. Za vzdušnou vilou v Mexiku stojí architekti ze Slovenska

21. 6. 2022

POKORNÁ OKÁZALOST 

Míříte-li k domu po příjezdové cestě, vidíte před sebou nejprve pouze starý kamenný dům se sedlovou střechou, kterých se po okolí nachází bezpočet. Jak se však člověk přibližuje, objevuje stále nové podněty vzbuzující jeho pozornost. Nejprve je možné rozeznávat obrysy skleněného tubusu, který jako by spojoval objekt se samotným svahem za ním, poté se v trávě objeví stezka z pravidelných kamenných bloků a nakonec se dostaví největší překvapení v podobě podlouhlé betonové dutiny vyčnívající přímo ze svahu. 

Stejně jako přítomnost betonové stavby je ale překvapivá i její symbióza nejen s okolní přírodou, ale také s původní stavbou. Objekty si totiž vzájemně nijak nekonkurují, spíše naopak, doplňují se hned po několika stránkách. Jednou z nich je ta kompoziční, kdy osamocenou vyšší hmotu vyvažuje horizontála, druhým příkladem je pak čistě dispoziční a provozní řešení, kdy soukromé pokoje v původním domě doplňují společenské prostory v podobě kuchyně a obývacího pokoje s terasou v betonové přístavbě, která nabízí panoramatický výhled do okolní krajiny. „Tento projekt pro mě byl cvičením úcty k okolí, mystickému místu hory i staré křehké architektuře,“ popsal architekt Jordi Hidalgo Tané svůj přístup k projektu.

BETON POD ZEMÍ, BETON POD KAMENEM 

Je tu ale ještě jedna věc, která výrazně dopomáhá k harmonickému soužití obou částí a tou je materiálové řešení. Několik vybraných materiálů se tu totiž opakuje napříč oběma stavbami, přičemž stejnou paletu architekt použil pro design konstrukcí i samotného vybavení domu.  

První housle hraje bezesporu beton. Surový, pohledový, s výrazným rastrem dřevěného bednění. Vytváří celou konstrukci nové přístavby, sebevědomě podpírá zelený svah, kopíruje jeho morfologii a v podobě masivní stropní desky z něj nakonec vystupuje, přičemž vytváří krytý ochoz podél celého interiéru „jeskyně“. 

Trochu nečekaně se ale beton objevuje také na stěnách a stropech starého stavení, jehož kamenná fasáda tak působí pouze jako jakási obálka odkazující k historii a poctivé řemeslné tradici místního stavitelství.  

V kontrastu k robustnímu pohledovému betonu architekt sáhl také po skle, z něhož je tvořen nejen subtilní vzdušný krček spojující obě stavby, ale také jedna ze stěn nové přístavby otevírající celý vnitřní prostor výhledům do okolí. Sklo je zde použito prakticky bez jakýchkoliv rámů, což jen podtrhuje kontrast mezi betonovou masou a křehkými skleněnými stěnami. Sklo se pak uplatňuje také ve stropě přístavby, kde v podobě několika pásových světlíků přispívá k prosvětlení vnitřního prostoru.  

V neposlední řadě pak betonu a sklu směle sekunduje dubové dřevo, které je, jakožto místní materiál, použito na podlahách, vestavěném nábytku či masivní desce jídelního stolu. 

Beton, dřevo a sklo – po stránce materiálového výběru žádný experiment, ale sázka na osvědčenou jistotu, která zde dokázala propojit na první pohled tak různorodé objekty. Jak o sobě sám architekt tvrdí, ve svých projektech cílí na maximální nadčasovost tradičních architektonických struktur, a přítomnost této myšlenky mu jistě nelze odepřít ani v tomto případě. Stávající objekt znovu plnohodnotně probudil k životu a ve spojení s „betonovou jeskyní“ povýšil oba archetypy stavitelství – jeskyni i venkovský dům – na novou úroveň.

Tento článek vznikl za podpory společnosti Českomoravský beton v rámci popularizace tématu "Beton v architektuře". 

Českomoravský beton, a. s., je holdingovou společností, která prostřednictvím vlastních betonáren a dceřiných společností dodává transportbeton v široké škále pevnostních tříd a druhů na území České a Slovenské republiky. Skupina, jejíž vznik spadá do počátku 90. let minulého století, v současné době provozuje sedmdesát nově postavených nebo zrekonstruovaných betonáren, které mají zavedený systém řízení jakosti ČSN EN ISO 9001 a splňují nejpřísnější ekologická kritéria. Celá skupina – holdingová společnost a její dceřiné společnosti – vystupují pod jednou společnou obchodní značkou Českomoravský beton.